Recenze Moje knihovnička – když knížky padají

Moje knihovnička (v anglickém originálu My Shelfie) je další z mnoha velmi jednoduchých, kraťoučkých a přístupných rodinných stolních her, jež vtipně využívají prosté téma vkládání či skládání dílků podle zadaných pravidel. Z nedávné minulosti tuto mechaniku zpracovávají např. deskovky Coral, Fairy Tale Inn, Monolyth (ten k nám doveze a počeští Blackfire Entertainment) či Reef. Já si při hraní knihovničky okamžitě vzpomněl na pět let starou hru Drop It z produkce Kosmos/Albi. V ní jste podobně jako v Tetrisu vkládali různobarevné a různotvaré dílky do průhledného stojánku připomínající akvárko. I v knihovničce naleznete poctivé 3D stojánky knihovniček složené ze tří součástí, navíc v pěkné bronzové barvě.

Když jsem zmínil ten Monolyth, tak s knihovničkou ho spojuje stejná osoba jednoho ze dvou designérů, Phila Walker-Hardinga, autora u nás známých titulů jako Cacao, Gizmos nebo Imhotep. Phil se žánru logických her věnuje dlouhodobě, pročež Mojí knihovničce je zvláště podobná jeho desková varianta Tetrisu z roku 2021. Druhý z autorů knihovničky je Matthew Dunstan, z jehož portfolia v Blackfire připravují civilizační strategii Monumental z roku 2020. Dílky také přikládáte v jeho nové zahradní deskovce The Gardens, takže se dá s jistotou říci, že se oba autoři v použitém žánru doslova vidí a rádi jej využívají. Moje knihovnička potěší hlavně všechny, kteří mají rádi rychlé deskovky: rychle připravit, rychle a svižně odehrát, rychle zabalit a čao!

A potěší také všechny kočkomily, protože pohledné ilustrace jsou plné lumpačících chlupáčů. Cíl hry je vskutku triviální. Do své knihovny – to je ten váš plastový stojánek s mřížkou 5 x 6 poliček – se snažíte co nejlépe vkládat různobarevné dílky s knihami, hrami a dalšími prvky tak, abyste splnili co nejvíce zadání v podobě vlastního úkolu i společných cílů. Hra je pojata v tom smyslu, že jste si právě pořídili a sestavili novou poličku a jako pořádkumilovní hráči jste si všechny vaše věcičky ze staré knihovny vyskládali do tabulky na koberec uprostřed obýváku. Vidíte ty otevřené stěhovací bedýnky všude kolem? No a právě barevné dílky věcí postupně zasouváte do své nové knihovny nejen proto, abyste si doma udělali pořádek, ale hlavně pro pořádný příděl vítězných bodů!

Jenže nebyl by v tom čert, protože zaplnění knihovny není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Jistou volnost máte v počtu dílků, jaké si v každém svém tahu z koberce (rozumějte herního plánu) berete. Může to být dílek jediný, ale také dva či dokonce tři. Jenže všechny dílky spolu musí sousedit jednou stranou a musí být v jedné linii (tedy ve sloupci či řadě). A to není všechno, zlý koberec vám své knihy jen tak nevydá! Ještě ke všemu musí mít každý dílek už na začátku vašeho tahu jednu svoji stranu volnou, tedy nesmí s ní sousedit s jiným dílkem. Tím je trochu podle zaručeno, že se vám do výběru takřka vždy dostane nebo dostanou dílky, jaké zrovna moc nepotřebujete a jaké vám pěkně nabourávají váš pečlivý plán.

A to ještě k všemu musíte všechny své vybrané knihy nasypat jen do jednoho sloupečku své knihovny, přičemž pořadí je naštěstí již plně na vaší intuici. Nic moc podmínky, což? Kdyby zde ovšem žádné nebyly, tak by Moje knihovnička byla snad až moc triviální hra a rozhodně by vás tolik nezabavila. A nyní se podíváme na to, jak do knihovny knížky naskládat. Na začátku partie si každý hráč vylosuje jednu kartu svého osobního cíle. Ta je tajná a ukazuje, kam umístit jaké dílky, přičemž maximum je bodování šesti správně umístěných čtverečků věcí, ale aspoň bodík dostanete už za jeden podle zadání umístěný díl. Přišlo nám, že tyto cíle nejsou nijak složité na splnění, však se mi za mnoho partií stalo jen jednou, že jsem nedostal maximální počet bodů.

To už je zábavnější a náročnější plnit společné cíle v podobě dvou vyložených karet na stole vedle herního plánu. Ty mohou plnit všichni, ale platí, že kdo dřív přijde, dříve mele. První, kdo cíl na kartě splní, dostane podle počtu hráčů o dva až čtyři body více než ten knihovník, který to dokáže později. Jestliže váš osobní cíl boduje jen místa, kam máte vložit danou barvu dílku, veřejné úkoly zase bodují sestavy a skupiny knih stejné barvy. Např. se po vás chce dvakrát vytvořit čtverec složený ze čtyř dílků stejné barvy, což vzhledem k těm pravidlům vybírání a vkládání dílků není zas tak jednoduché, jak to tady na obrazovce vypadá. Nakonec máte ještě třetí možnost ke skórování v podobě bodování sousedních dílků. Tyto cíle jsou uvedeny přímo na herním plánu.

Ušmudlaný bodík za kompletní naplnění knihovny ani nepočítám. Co je ale zajímavé, že na koberec nové dílky vykládáte z pytlíku až po docela dlouhé době. Tedy nikoli po každém tahu, jak by se dalo usuzovat, ale až v okamžik, kdy na herním plánu zůstanou čtyři a méně dílků. Partie pak končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů svoji knihovničku kompletně zaplní. Z toho se dá usoudit, že hlavně později už si musíte chtě nechtě brát méně dílků, protože se vám buď nehodí do cílů, nebo už máte sloupečky tak zaplněné, že do nich více knih prostě nenarvete. Moje knihovnička tak zaujme zvláště jedním dilematem. Když si budete brát třeba už od začátku méně dílků, tak sice snáze splníte více cílů najednou, protože se tím vyvarujete plonkovým věcem, ale zase do konce partie nestihnete knihovnu zcela naplnit, čímž můžete body zase ztratit.

Nespornou výhodou takových titulů, jako je Moje knihovnička, je ultra krátká příprava do pár minutek hotová a stejně tak krátká herní doba, jež se ve dvou hráčích pohybuje již kolem deseti minut a v plném počtu kvarteta knihovníků maximálně do dvaceti, pětadvaceti minut. Hra je přitom velmi pěkně ilustrována (jo jo, ty kočičky fakt můžu) a občas najdete i nějaký ten vtípek, třeba v podobě náboje, tedy sběratelského obalu jedné velké edice karetky BANG!. Knihovnička tedy zaujme spíše méně náročné hráče, děti a staroušky, jaké byste normálně ke složitější deskovce nedostali. Sice se docela rychle ohraje (12 + 12 karet cílů je docela málo) a její princip je fakt triviální, nicméně jako pohodová rodinná hříčka na kratší pauzu obstojí zcela určitě.

Hodnocení GamesBlogu: 6/10