Dante’s Inferno sice ještě nevyšel, ale z uvolněných a docela obsáhlých dem obou her si lze udělat již teď dobrý obrázek o tom, jak oba velmi podobné tituly vypadají. Já začal nejdříve mnohem temnějším a dá se říci že i dosti nechutným Danteho dobrodružstvím, které se nechalo inspirovat Božskou komedií Dante Alighieriho, tedy hlavně její první částí věnovanou peklu. Však se hra odehrává i ve Florencii, kde se tento proslulý básník narodil.

Už jen úvodní intro je masité, když si hlavní hrdina, toho času účastník křížových výprav, obří jehlou všívá látku ve tvaru kříže ke kůži a co pak po příchodu domů najde, to jako by z oka vypadlo smutné scéně návratu v Gladiátorovi. To, čím je Dante’s Inferno unikátní, není ani tak docela pěkná grafika, nebo hodně neortodoxní pekelné stvůry, které lze v některých případech i osedlat. Ale spíše opravdu hodně temný a takový zamračeně postmutnělý styl, který na mě udělal docela velký dojem. Pravda, že mi z něj naskakovala až husí kůže.

To sexy čarodějka Bayonetta upnutá do latexové kombinézy, kterou na chvilinku odkládá, je doslova sranda sama. Všechno bere s nadhledem, než nasupený a rozlobený Danteho křižák, kterému odnesli mrtvou milou přímo do pekla. Zdejší prostředí je oproti temně ohnivým lokacím Inferna najednou krásně barevné, veselé a rozkvetlé, včetně monumentální architektury, jež je velice podobná světu Final Fantasy kupříkladu. Všude plno kytiček, však Bayonetta se krátce při skoku přemění právě v pěkného motýla a i likvidace tentokrát nadpozemských protivníků, v demu hlavně archandělů, je brána hodně odlehčeně a humorně.

Druhá úroveň z dema Bayonetty

Čarodějčiny extra silné vrcholy útoků nechávají vyniknout třeba zhmotnělé obří pěsti, nebo její botě, která s hromovým rachotem dodělá protivníky okolo a takzvané mučící útoky jsou opravdu směšné. Třeba se najednou objeví velká gilotína, Bayonetta na ní v cuku letu přišpendlí archanděla, aby ho v dalším okamžiku ostří rozpůlilo vedví. Ještě lepší je pak železná pana, briskně pohlcující nejbližšího nebožáka, když se s ním v útrobách ještě pěkně naparuje. Oproti Dantemu, který vás svojí krvavou a skoro by se mi chtělo říci zlou náturou asi moc nerozveselí, to Bayonetta určitě ano.

Čarodějka ale boduje dvěma věcmi. Jednak plně svobodnou kamerou s možností vycentrování, kdežto Inferno má jediný pevný pohled ve stylu God of War nebo Conana. A pro úplné nováčky má jednu pěknou pomůcku. Totiž si lze nastavit jednoduché ovládání, kdy skrze jediné tlačítko hra přesně sama nechá čarodějku útočit a střílet, řetězit komba, vlastně přesně tak, jako byste to dělali vy sami skrze klasické ovládání přes více tlačítek, což je ale i v tomto lama režimu stále možné!

Díky tomu vydrtíte během pár sekund i tužšího bosse, přitom pocit je to stále velmi dobrý, ani mi nepřišlo, že by hra všechno dělala za mě. Docela jsem čuměl, jak hra dokáže naprosto skvěle zvolit vždy odpovídající akci. Pokud jste vzdálení, spustí střelbu, po přiblížení, kdy je dostatek času, vypustí silný kop a když se protivník brání, obmění to rychlým a méně výkonným útokem. Možná i proto Bayonetta sbírá v zahr. jedno vysoké hodnocení za druhým (u nás Eurogamer 7/10 a Doupě 9/10), tahleta vtipná funkce, kdy si vždy můžete volit, jestli používat všechna tlačítka, nebo jen jedno pro všechno, se mi hodně zamlouvá.

Demo Dante’s Inferno

Obě hry jsou jinak dle mého názoru typickými klony God of War, snad Dante má k němu i svým čerpáním energie ze studní krapet blíže. Tedy máme co do činění s masakrózními rubačkami, kde vaše prsty a joypad dostanou slušně do kožichu. Přehlednější mi ale přijde Dante, v Bayonettě jsou pohyby hrozně rychlé a při boji s více protivníky prakticky nejde moc dobře poznat, co se to na té obrazovce vůbec děje. Inferno je ve spádu trochu pomalejší, což přispívá právě lepšímu náhledu na věc, kdy nemusíte tolik ostřit, kde mezi tím barevným rejem je vůbec vaše postava.

Každopádně obě hry na mě udělaly velmi dobrý dojem, každá svým vlastním způsobem. Dante hlavně svojí dokonale temnou a středověce syrovou atmosférou, Bayonetta zase hravostí, humorem a přístupností pro každého. Těžko říci, kdybych si měl vybrat jen tu jednu …, no snad bych volil odlehčenost Bayonetty, i když v mém případě mě po několika hodinách už to neustálé rubání obyčejně přestává bavit.

Oficiální www stránka Bayonetty je zde a Dante’s Inferno zase tady.