Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Před nedávnem se už i u nás začal prodávat román Dimitrije Glukovského Metro 2033, podle kterého ostatně vznikla úspěšná stejnojmenná hra. Světoběžník Glukovský (pracoval v Izraeli, Německu, Francii a Abcházii) je hlavně novinář a korespondent, však Metro 2033 je teprve jeho prvním autorským počinem. Román si psal doma na koleni a postupně po kapitolách publikoval nejdříve na internetu (www.m-e-t-r-o.ru), kde získal velmi vřelé reakce od ruských čtenářů.

Díky dobré odezvě pak celý román zvící 449 stránek rozdělených do 20 kapitol vydalo před dvěma lety ruské nakladatelství Popularnaja literatura a k nám jej letos přeložila Euromedia Group, krátce po vydání vlastní hry. Doporučená cena za vázanou vazbu je 399,-. Já jsem si nejdříve zahrál kousek hry, abych po té přesedlal na knihu, jež zobrazuje samozřejmě taktéž dobrodružnou a nebezpečnou cestu mladého Arťoma po moskevském metru, kde jako jediní na světě přežívají lidé po obrovské nukleární katastrofě.

 

Obal českého překladu

 

Román tak patří do žánru postkatastrofického sci-fi, přičemž skoro jedinými lokacemi knihy jsou pouze temné tunely a stanice metra. I když se autor moc nevěnuje důvodu, proč ke katastrofě konkrétně došlo, na druhou stranu mnohem barvitěji líčí skličující život pod zemí, když zamořený povrch místo lidí ovládají mutanti. I když zhruba po polovině ztratí vyprávění trochu napětí, které je hmatatelné zejména na začátku knihy, kdy teprve pronikáte do zákulisí nejrozsáhlejšího protiatomového krytu na světě, hned poté se vypravíte i nahoru, a to už zase řádně přituhne.

Jelikož Arťom ponejvíce putuje pouze jedinou lineární cestou, čekal jsem méně povedené zápletky a šlamastyky, které ho budou brzdit, protože hrdina vlastně kráčí skoro stále jen jedním tunelem vpřed a zažívá zejména nebezpečná dobrodružství na každé stanici. Nicméně autorovi se vesměs podařilo na velmi omezeném hřišti rozehrát poměrně logickou a uvěřitelnou eskapádu, takže vás do očí nic neobvyklého nepraští, snad kromě několika až moc příkladných souher náhod, ale to je jen drobný detail, jehož si možná ani nevšimnete.

 

Takhle vypadá současné metro v Moskvě…

 

Oceňuji ale dokonale propracovaný podzemní svět rozdělený do několika přeživších linek metra, kde se román odehrává. Přitom na první předsádce si můžete nejdříve prohlédnout aktuální mapku moskevského metra v dnešním stavu a na druhé předsádce si současnou mapku můžete ihned porovnat s druhou, která již ovšem ukazuje postapokalyptický svět podzemky v roce 2033, kdy probíhá děj knihy. Díky tomu při čtení stále víte, kudy Arťom putuje a kde čekat nějaké nebezpečí.

Vůbec nejlepší na románu je ale rozumné rozdělení lidí pod zemí do několika odlišných frakcí, které nezřídka kdy bojují mezi sebou. Takže potkáte např. znovuzrozené ruské fašisty velebující Adolfa Hitlera, kteří si své stanice přeměnili ve Čtvrtou říši, proti nim bojují Trockisté, tedy mírnější odnož pravověrných Rudých komunistů, kteří si třeba zavedli novou KGB, nebo pomatené Jehovisty. Obchodně nejsilnější grupou je zase Hanza, skupina pojmenovaná podle středověkého spolku obchodních měst a samozřejmě nesmí chybět ani totální spodina v podobě banditů, hrdlořezů a renegátů.

 

…a takhle jeho zbytek v roce 2033

 

Právě třenice a jiskry, popř. konfrontace mladého a nezkušeného Arťoma s jednotlivými a dosti bizarními společenstvy, jenž chce velmi statečným skutkem napravit dávný hřích z klukovských let, dává knize určitě ten největší náboj, nota bene když zdejší svět papírové stránky rozhodně vykreslují ještě podrobněji než v tomto trochu přímočařejší hra. Pokud vás tedy zajímají katastrofické vize a logickému sci-fi se nebráníte, tak četbu rozhodně doporučuji, nejlépe ještě před zahráním hry, protože díky knize se pak ve hře do podzemního světa mnohem více ponoříte.