Proč je i nový DiRT spíše snadno přístupné arkádové závodění, než plnohodnotný simulátor rallye, vysvětlují marketingové statistiky, které si Codemasters nechali dříve vyrobit. Pro nás jejich výsledek může být docela překvapivý, ale je nutno brát v potaz, že největší trh na světě – ten zámořský, má zcela jiná očekávání a libůstky, než hráč rodu evropského, potažmo toho našeho českého.

Každopádně jsou následující vybrané slidy, které jsem vytáhl z marketingové prezentace pro novináře, velmi zajímavé. Osobně ani já nejsem ta správná cílovka pro DiRT 3, však mi jeho už velice silně zjednodušené arkádové pojetí s na můj vkus méně povedeným jízdním modelem už krapet vadí, jak jsem se vyznal v minulém zhodnocení hry. O tom, že DiRT 3 je nadále velmi bohatá a příjemně rozsáhlá hra, ani nepolemizuji, však jsem jej celý dohrál se značým zaujetím, ale do třetice už jsem čekal trochu něco jiného. Možná to vysvětlují právě následující boardy:

První obrázek názorně ukazuje všechny hlavní novinky třetího dílu. Tedy poprvé v sérii DiRT možnost lokálního multiplayeru přes horizontálně rozdělenou obrazovku (jde závodit proti sobě i za společný tým). Nová je i jízda na sněhu a ledu v Norsku kolem olympijského areálu a v americkém Aspenu pod jeho sjezdovkami. Jediný nový jízdní režim obstarala akrobatická Gymkhana od Kena Blocka. Hra ale nakonec nemá plně dynamické počasí, jak je uvedeno, nýbrž různé počasí pro každou jednu erzetu nebo soutěž (jasno, zataženo, déšť, sněžení, mlha). DC Compound je jedna z lokací ve hře určená pro nepovinné challenge. Závody se taktéž jedou za různé denní doby, tedy ráno, večer a v noci.

Podivné, že Párty mód do multiplayeru byl ještě přítomný v xbox preview verzi (jedná se o postupné jízdy ve skupince o nejlepší čas nebo body), ale v PS3 review verzi už jsem ho v kolonce multiplayer nenašel, takže buď se odemkne až za nějaký počin, nebo byl spíše nakonec vypuštěn úplně. Poslední novinkou je pak možnost sdílení vašich opakovaček na YouTube přímo z hry.

Druhý obrázek ukazuje celou komerční historii série Colin McRae Rally/DiRT včetně výdělků jednotlivých dílů. Všimněte si, že všechny díly DiRTu, který přešel od plnokrevného pojetí rally k arkádovějšímu konceptu mixu různých typů závodů, se prodávaly mnohem lépe, než dřívější hry s Colinovým názvem. A zcela největší balík vydělala minulá dvojka. Právě kvůli tomu už nehrozí, že by Codemasters vytvořili opravdu skalní rally hru, jako je třeba Richard Burns Rally, nebo WRC série pro PS2 od Evolution Studios. Prostě by tolik nevydělala, jako odlehčeně pojatá hra s různými typy jízd, kterou si koupí mnohem více lidí, včetně těch, kteří klasické rally neholdují. 

Třetí obrázek vysvětluje, proč jsou poslední dva díly DiRTu střižené na míru americkému publiku, což mi třeba velmi vadí. Typický hráč závodních rally her je podle Codemasters ve věku 14-30 let (hmm, tak to už jsem na to asi moc starý, do této škatulky se nevejdu už přes čtyři roky…), hraje denně kolem 2 hodin v kuse, vyžaduje sociální interakci s ostatními hráči, nerad se při hraní stresuje (zřejmě přílišnou obtížností) a vyžaduje snadnou přístupnost a hlavně zábavu. Ehm, už tato glorifikace zcela míjí hardcore závodníky, vidíte? Ti ovšem stále tvoří nezanedbatelnou, i když nejmenší skupinu (sloupec vpravo), kdy v USA mají necelých 6 milionů potenciálních zákazníků a 1,6 ve velké Británii.

No jo, jenže DiRT 3 je dělaný na míru té největší skupině (sloupec vlevo), která dohromady pro celý svět dělá 10 milionů hráčů. Oproti tomu vyznavači simulátorů dají podle Codies do kupy na největších odbytištích 9,4 milionu a nejvíce je jich z Albionu. Úkolem trojky prý bylo uspokojit a nabídnout obsah pro tyto tři skupiny, což se podle mě moc nepovedlo. Hra je čitelně cílená na tu levou demografickou skupinu hráčů, kteří od závodních her nechtějí ani tak reálnost, jako prostě přístupnou zábavu.

Poslední obrázek pak obsahuje hodně zajímavé informace. Tak si vemte, že podle tohoto výzkumu hraje předešlý DiRT 2 nejvíce hráčů, tedy 43% (hnědý koláč vlevo) na úplně nejlehčí nastavení ze šesti možných. Druhá největší skupina 34% pak volí druhou nejlehčí obtížnost (modrý koláč vlevo), takže to znamená, že skoro 80% hráčů dirtu z Francie, Německa, UK a USA neumí jezdit a hraje na dvě nejlehčí nastavení. Pouze 6% hráčů pak volí jeden ze tří nejvyšších stupínků. Takže trojka je celá zaměřená právě na casual hráče, kteří tvoří největší skupinu zákazníků.

A podobně tito začátečníci řekněme volí v 73% jednu z kamer umístěnou zpoza vozidla. S pohledem z kokpitu hraje jen 6% a přes kapotu se dívá 16% hráčů. Takže z toho Codies vyšlo, že typický zákazník DiRTa 3 moc neumí jezdit, hraje pouze na nejlehčí nastavení obtížnosti a řidičských pomůcek, a používá pohled zpoza vozu. Když bych se zaškatulkoval sám, tak já hraju obvykle na prostřední obtížnosti, popř. poté zkouším i těžší pokud to jde a většinou volím pohled přes kapotu (Bonnet cam), nebo v některých případech hromadných závodů náhled také zpoza vozu. Ztotožnili byste se s tímto průzkumem a do jaké škatulky byste se sami zařadili?