Recenze To (ne)chceš! – dokážete si zapamatovat pár věcí?

Dokázali byste si zapamatovat několik jednoduchých předmětů? Nic složitého, že? Jenže to je velká mýlka! Vtipná karetní minihra To (ne)chceš! od vydavatelství Ravensburger vám velice rychle ukáže, že vaše krátkodobá paměť není zdaleka tak dobrá, jak si myslíte. A to jsem to napsal ještě dost kulantně. Autor této pravidlově extrémně jednoduché párty karetky, Kasper Lapp z Dánska, totiž vkusně a vtipně využil podobné mechaniky pamatování předmětů jako např. v pexesu. Kasper se vlastně přímo specializuje na jednoduše pojaté, ale chytré stolní hříčky pro celou rodinu, však v češtině zakrátko vyjde jeho 5 věží od Tlama Games.

A možná znáte i jeho starší a u nás prodávané počiny jako jsou Gardeners nebo Gods Love Dinosaurs. Jeho velmi úspěšnou prvotinou, z níž se nakonec stala celá série, je kooperativní deskovka Magic Maze z roku 2017, jíž v češtině znáte pod názvem Hrdinové bez záruky od REXher. To (ne)chceš! je typická večírková zábavná hříčka, již si zahrajete kupodivu již od 2 hráčů výše. Její předností jsou dále nejen kompaktní rozměry, takže je doslova cestovní, ale také krátká herní doba kolem 15-25 minut a ukrutně jednoduchá pravidla. Ta ostatně nejsou o moc složitější než u zmíněného pexesa. Navíc je stejně jako minule probíraná karetní hra Farmářský handl velmi levná, nicméně handl je výrazně delší na partii. Ale zase taktéž výrazně srandovnější.

To (ne)chceš! nicméně vyhrává po stránce maximálního počtu hráčů, protože je až pro 8 pamětníků, zatímco handl jen pro 5. To (ne)chceš! existuje ve dvou verzích. Starší je ta s růžovou krabičkou a s kuželem na obrázku, jež vyšla minulý rok. Obsahuje 110 karet s jednoduchými černobílými siluetami předmětů každodenní potřeby. Na kartách je např. jablko, dort, cylindr nebo banán. Já hrál novější verzi se zelenou krabičkou z letoška, jež částečně obměňuje obrázky předmětů za nové s novým zastoupením pop kultury osmdesátých a devadesátých let, takže tu najdete třeba siluetu walkmana nebo video kazety. A zelená krabka přináší také nový herní režim se speciálními kartami.

Co se pravidel týká, jsou obě varianty zcela shodné. V obou případech všechny karty zamícháte líci nahoru a před každého hráče vyložíte opět lícem nahoru jednu kartu. Nyní si zkuste vštípit, co na všech kartách vidíte. Triviální hratelnost funguje tak, že si vezmete jednu další kartu z dobíracího balíčku, ale vyložíte si ji nad původní kartu tentokrát lícem dolů. Tuto kartu byste si měli opět zapamatovat. Karty se zbavujete tak, že ji ve svém tahu lícem dolů předáte hráči nalevo nebo napravo, tedy kam směřuje šipka na rubu karty. Když využijete i 30 speciálních karet, kartou předmětu můžete obdarovat nejen některého hráče na svých stranách, ale úplně jakéhokoli, jak ostatně indikuje vícero šipek na rubu speciálek.

V průběhu hry tak budete mít před sebou kratší či delší sloupeček karet předmětů lícem dolů, jaké vám posílají ostatní hráči. I ti jsou na tom úplně stejně (blbě), taktéž jim roste jejich sloupeček karet. Když si hráč dobírá novou kartu, ta je vždy zpočátku lícem nahoru a vidí ji všichni účastníci. No jo, jenže po získání se otočí lícem dolů, takže si dokážete zapamatovat obrázky ve sloupečcích (vesměs karet lícem dolů) všech hráčů? Asi ne, že? A tak si trochu zablafujem! Ve svém tahu jako druhý krok po líznutí karty z dobíracího balíčku jednu svoji kartu předáte jinému hráči, to už jsme si napsali výše. Vy k tomu ale dodáte průpovídku, co se dole skrývá za předmět.

Někdy to budete vědět, někdy tušit, někdy nebudete mít ani zbla tucha, co za obrázek předáváte. A tak si něco vymyslíte, řeknete cokoliv, co jste viděli na stole, nebo třeba zalžete jiným obrázkem, jež vám třeba leží výše na stole. Když si obdarovávaný myslí, že říkáte pravdu, prostě si kartu převezme a uloží ji nahoru do svého sloupečku s tím, že se na ni časem dostane, kdy ji zase předá někomu jinému. Jenže velmi často si bude příjemce myslet, že blafujete, víte prd a zkrátka kecáte o tom, co je na obrázku karty, jakou mu dáváte. V tom případě obdarovávaný kartu otočí, aby se ukázalo, co na ní jest. Hráč, který nemá pravdu, si kartu založí do své trestné kupičky, takže se klidně stane, že si kartu zase vezmete nazpět k sobě, protože jste o ní lhali, nebo jste prostě zapomněli, co na ní opravdu je a něco jste si vymysleli.

Jakmile má první hráč na kupičce tři karty, partie okamžitě končí a všichni hráči si sečtou karty na svých trestných balíčcích. Kdo má nejméně karet, vyhrává. Jde si hru prodloužit tím, že bude končit při čtyřech a více trestných kartách, nebo zkuste třeba turnaj na více kol. Při hraní To (ne)chceš! rázem zjistíte, že jste na tom s pamětí špatně nebo fakt hrůzostrašně špatně, zatímco dobrého pamatováka schrastíte málokdy. Kromě zábavného aspektu a okamžiků hrůzy, když si nedokážete vzpomenout při předávání karty vůbec na nic, co se na stole objevilo, a mektáte jasné lži, má hra To (ne)chceš! velký cvičební až bych naspal doslova edukativní charakter.

Je skvělá na procvičování a trénování paměti, protože po několika partiích se budete rozpomínat o něco lépe. Když vás baví obyčejné pexeso, ale chcete něco jako jeho pokročilejší a zábavnější alternativu, určitě si jakoukoli z edic To (ne)chceš! pořiďte. Zabalíte je na cestu, stojí pár korun, procvičíte si mozek a ještě se u toho docela dobře pobavíte. Samozřejmě obrázky časem docela rychle zevšední, ale proto jsou tu dvě různé verze a na druhou stranu od malé a levné karetky nelze čekat zázraky, že jí budete hrát celý život. Za ty chvíle nad ní vám ale váš mozek pěkně poděkuje!

Hodnocení GamesBlogu: 8/10