Recenze To (ne)chceš! – nová modrá edice s extrémním režimem

Před více než rokem jsem tady na GamesBlogu představil a zrecenzoval malou a vtipnou párty karetku To (ne)chceš! od vydavatelství Ravensburger. A jelikož před sebou na stole mám až na jinou barvu a ilustrační kresbu takřka stejnou krabku s úplně stejným názvem To (ne)chceš!, tak by asi bylo dobré trochu více rozvést, jaké jsou mezi nimi rozdíly. To se musíme vrátit do roku 2023, kdy dánský designér Kasper Lapp, specializující se na takovéto malé, jednoduché a levné hry, v produkci Ravensburgeru vydal první titul v originále zvaný That’s Not a Hat. Ten poznáte jednoduše podle tmavě růžové barvy podkresu drobné krabičky s kartami a siluety kuželu na líci. První verze That’s Not a Hat, pro českou edici přejmenovaná na To (ne)chceš!, obsahuje 110 karet s jednoduchými černobílými siluetami předmětů každodenní potřeby.

Na kartách je např. jablko, dort, cylindr nebo banán. O rok později pak vyšel druhý díl, nebo lépe řečeno prostě další varianta téhož, tentokráte v zelené krabce s relax lampou na obale. Dvojka pak částečně obměňuje obrázky předmětů za nové s novým zastoupením pop kultury osmdesátých a devadesátých let, takže tu najdete třeba siluetu walkmana nebo video kazety. A tato zelená krabka přináší také nový herní režim se speciálními kartami. No a letos vyšla třetí edice To (ne)chceš! (v originále That’s Not a Hat: Incognito) v modré barvě opět sice s kuželem na obálce, ale maskovaným kloboukem, brýlemi a knírem. Pravidlově jsou všechny tři varianty zcela shodné. Všechny karty zamícháte lícem nahoru a před každého hráče vyložíte opět lícem nahoru jednu kartu.

Nyní si musíte zapamatovat, co na všech kartách vidíte. Triviální hratelnost funguje tak, že si vezmete jednu další kartu z dobíracího balíčku, ale vyložíte si ji nad původní kartu tentokrát lícem dolů. Tuto kartu byste si měli opět vštípit. Karty se totiž zbavíte tak, že ji ve svém tahu lícem dolů předáte hráči nalevo nebo napravo, tedy kam směřuje šipka na rubu karty. A to je přesně čas na trochu blafování, však se vraťte na moji recenzi druhého dějství To (ne)chceš!, protože i to nejnovější třetí má shodná pravidla, tak je nemá cenu zde znovu rozebírat. Nová modrá krabka opět skrývá 110 herních karet s jednoduchými černobílými náčrty každodenních předmětů a nově i míst. Zajímavé je, že společným jmenovatelem ilustrací je ten starý známý kužel, který je součástí obrázků.

Jenže nyní nehlásíte předmět jako dříve („Předávám ti kužel a fakt nekecám, že je tam opravdu kužel.“), nýbrž oznamujete postavu („Předávám ti robota Emila a fakt nekecám, že je tam opravdu robůtek.“). Nové balení přejmulo dříve speciální všesměrné karty, jaké můžete dát komukoli, nikoli jen hráči vpravo nebo vlevo. Ty jsou nyní brané jako normální součást balíčku, kdy v minulém díle tvořily Speciální režim. I když to obal nezmiňuje, v pravidlech se myslí i na partie dvou hráčů, ty jsou ale vždy trochu těžší. Nicméně novinkou třetího vydání je Extrémní varianta. Normálně se totiž postavy posílají dále vždy se stejnou rolí, jakou někdo dříve řekl. Tedy, pokud si ji zapamatujete. Když dostanete kupř. robota Emila, stejnou kartu byste měli poslat dále také jako Emila.

Extrémní varianta ale počítá s tím, že Emila volitelně můžete předat jako jinak pojmenovaný obrázek, tedy kupř. „Chytrý stroj na pomoc lidem“. Právě kvůli přítomnosti Extrémního režimu je nová hra místo od 8 let doporučována až od 12, jinak délka partií kolem 15-20 minut a počet hráčů 2-8 zůstává v celé sérii nezměněn. Je vlastně úplně jedno, jakou edici si vyberete, jestli nejstarší růžovou (ta je obecně nejvýše hodnocená), prostřední zelenou nebo novou modrou. Všechny jsou dobré, všechny jsou cestovní, všechny jsou zábavné a všechny jsou vtipné a levné. Pokud vám tato večírková zapamatovávačka na zavaření mozku vyhovuje, klidně si pořiďte všechny tři barvy, protože ani takto vás nákup nijak nezruinuje a budete mít při hraní více variability.

Hodnocení GamesBlogu: 7/10