Tak jsem si takhle těsně před Vánoci sám sobě nadělil a objednal si další dvojici konzolí, takže s ní jich budu mít doma už devět. Velkých už mám dost, takže jsem tentokrát zvolil ty malé, kapesní, tedy konkrétně Nintendo DSi XL ve výroční máriovské edici a stříbrné PSP 3004 s Resistance: Retribution v balení. To si ještě musím vyzvednout, DSi už ale mám pár dnů doma.
Původně jsem si jej chtěl dát obřadně pod stromeček, ale znáte to, prostě jsem to už nemohl vydržet. Zatímco PSP řadu velice dobře znám, však jsem měl onehdá dlouhodobě vypůjčené první PSP a později i méně praktické PSP Go, tak malé Nintendo jsem držel naposledy před x lety, ještě jako totálně designově příšerné zcela první DS. No jo, tenkrát mě to vůbec nechytlo, ale po DSi jsem začal pošilhávat vlastně kvůli daleké cestě do USA, která mě čeká příští rok. Abyste rozuměli, nemám moc rád cestování letadlem a už se úplně obsypávám z těch několika více než desetihodinových výprav ve vzduchu.
A Xlko jsem si vybral pro jeho údajnou dlouhou výdrž mezi deseti a patnácti hodinami, což mi na jednu cestu bohatě vystačí. Klidně se přiznám, že jsem si ho hned „povýšil“ zakoupením Flash karty, protože jak jsem pochopil, bez ní toho moc neumí. Takto se bez potíží mrknu na film, poslechnu hudbu v MP3 a praktické jsou i ostatní jinak nedostupné funkce jako kalendář, prohlížeč obrázků, nebo zvukový rekordér bez omezení na deset sekund. Jsem z toho opravdu nadšen, možnosti rozšiřujících kartiček jsou výborné, včetně českého menu a perfektního přizpůsobení. No jo, homebrew scéna je někdy k nezaplacení!
Výroční edice obsahuje i hru Super Mario Bros. a velký stylus navíc
Rozhodně se DSičku budu tady více věnovat, však zrovna o velkém XL toho moc na domácím písečku nenajdete, snad mimo neoficiální fóra nadšenců a fanoušků. Takže, tradá, nová rubrika je na světě! A propo, abych se oklikou vrátil k tomu PSP – to jsem koupil prostě proto, že bylo za výbornou cenu a prostě aby mi nic neuteklo. Však se na něm najde pár her, které bych si s chutí zahrál. Sám budu nakonec zvědavý, kterou konzoli se více oblíbím. Teď bych samozřejmě preferoval to DSko, protože mé první koupené hry Professor Layton v podivné vesnici a moje vzpomínka na Commodore 64 skrze reinkarnaci plošinovky Giana Sisters se skvěle hrají, rychle načítají a ten předpotopní displej s mizerným rozlišením mi ani nevadí.
Trochu jsem se prve děsil pouťového provedení a lesklých plastů DSka, ale naštěstí je zrcadlový pouze horní kryt, vše ostatní je ve velmi pěkné tmavě červené a i to zpracování je na vysoké úrovni. Snad jen to křupání pozic při vyklápění displeje trochu tahá za uši. Jedno ale musím potvrdit, a to docela velkou zátěž na prsty při hraní bez podpěry. Přece jen větší rozměry a hmotnost oproti menšímu DSi a DSi Lite se musí někde projevit a do kapsy u kalhot už XLko také nestrčíte, ale to mi ani nevadí. Pro mě je důležitější lepší dotykové ovládání s větším obrazem, kamerky s vtipnými funkcemi co Lite nemá, a velká výdrž baterie, která je zase lepší než u prostředního DSka. Takže zatím spokojenost veliká a hnedle jsem tu zpět už s podrobnějším testem Xlka.
—————————————————————————————————————————————–
Jo a mimo řeč určitě přeji všem čtenářům GamesBlogu na zítra bohatého ježucha, chutného kapra / jinou rybu / řízek / salát, a prostě pohodový Štědrý den! Já budu mít rovnou dva, jeden zítra u rodičů a druhý hned den poté s manželkou, která také odjíždí za svoji rodinou. Proto se na následující dny velmi těším, i kvůli tomu, že se zase pěkně rozepíšu. Tak všem příjemné těšení na to očekávané „cililililink“!
Nejnovější komentáře: