Tak to je pěkný návrat do roku 1987, kdy jsem si tuto pojetím velice jednoduchou plošinovku poprvé zahrál na Commodore 64. I když musím uznat, že je to zřejmý klon Mária prakticky pouze s dámským ansámblem, už tehdá mě sestřičky velmi bavily. A současná reinkarnace na vhodné Nintendo DS hodně ctí originál, byť grafické pojetí je již drobet zmodernizované a trochu jiné.
Co je ale stejné, je osmdesátka kratších úrovní, každá tak na pár minut skákání, vždy po deseti v jednom světě, včetně bonusových úrovní, které si otevřete tím, že v každé z normálních úrovní najdete a sesbíráte kompletní počet červených diamantíků, jež neopatrná sestřička na úvod hry poztrácela. Prostě skvělá zábava na chvíle čekání nebo před spaním, kdy obtížnost pomalu a plynule stoupá, takže hra není ani tolik frustrující a úrovně loupete jedna radost pěkně rychle jednu po druhé.
Jak se hraje první úroveň
Však ani o ten prapůvodní design nepřijdete, protože ten se nechá jako další bonus odemknout. Hra měla ve své době původně vyjít na více platforem, než na počítače od Commodore a Atari, nicméně Nintendo samozřejmě zasahovalo a nechtělo, aby se tento port více šířil. Však v Giana Sisters je vidět jasné kopírování úspěchu prvních Super Mario Bros., byť v nové reinkarnaci na DSko už si zahrajete všeho všudy pouze za jedinou z obou sestřiček. Ta má zase k dispozici svůj punkový ohoz, jenž jí dovoluje ničit kostičky a střílet ohnivé koule.
Tak se u toho baví královsky, byť kromě skoku a střelby vlastně už nic jiného ani nepotřebujete a pozdější úrovně jsou si podobné jako vejce vejci. Vtipně je ale využit mikrofon, když postavičku můžete uzavřít do bubliny, kterou pak poháníte foukáním. A osvěží i souboje s bossy, byť ty jsou doslova triviální a jednoduše řešitelné. Jo jo, Giana Sisters není vpravdě žádný velký umělecký počin, ale jako řemeslně fungující, jednoduše pochopitelné a zábavné dílko na drobné chvilky volna, zažene nudu takřka dokonale.
Oficiální www stránka Giana Sisters DS je zde.
Nejnovější komentáře: