V padesátých a šedesátých letech minulého století hlavně za mořem frčela jedna obyčejná klukovská hračka: plastoví vojáčci Army Men. Velmi laciná produkce (až na prvotní výrobu vstřikovacích forem) dala vzniknout obrovské záplavě většinou tmavě zelených či khaki hnědých plastových kontingentů, které záhy doplnila i jednoduše vstříknutá či vylisovaná bojová technika povětšinou z jednoho kusu plastu.
Padesátá léta se nesla v období tuhé Studené války a tak není divu, že američtí i evropští páni kluci pořádali domácí či zahradní plastové bitvy mezi Západním a Východním blokem, však se plastoví vojáčci velmi často objevovali v hračkárnách i u nás zhruba do začátku devadesátých let. Dnes už o tento typ hračky není takový zájem, ale i tak se stále prodává (v hrozné čínské kvalitě). Na tuto retro vlnu na konci let devadesátých navázala americká vydavatelská společnost 3DO Company založená v roce 1991 v kalifornském městě Redwood City vlastním nápadem, že z původní plastové hračky udělá videohru.
Je to vlastně podobná idea, jako např. převedení stavebnic LEGO do interaktivní podoby, což se poprvé stalo v roce 1997, tedy jeden rok před uvedením první hry s plastovými vojáčky, a to skrze nepovedenou hříčku LEGO Island od dnes již neznámého studia Mindscape, jež ji vydalo pouze pro počítače. Pro připomenutí, Mindscape asi nejvíce prosluli solidní řadou šachových simulátorů Chessmaster.
Když se ale vrátíme zpátky k 3DO, tak znalci vědí, že tato firma nejdříve uvedla svoji herní konzoli 3DO na zajímavé franšízové bázi, kdy kdokoli mohl tuto konzoli sám vyrábět a prodávat, zatímco mateřská 3DO inkasovala licenční a franšízové poplatky. Tento systém se ale neujal a když pak Sony v roce 1995 přišla se svojí první PlayStation, dny konzole 3DO byly nadobro sečteny. Od té doby se pak firma 3DO soustředila, podobně jako Sega po stejném propadáku s Dreamcastem, pouze na výrobu a vydávání interaktivních titulů, aby zbankrotovala a nadobro zavřela krám v roce 2003.
Jenže udělat z dříve populární hračky videohru nebyl vůbec špatný nápad, protože cílové publikum se rekrutovalo z velmi mladých hráčů, kteří zrovna nemají nějaké velké nároky na kvalitu toho, co hrají. A tak to podnikavé 3DO prostě rozčíslo a zkusilo, jak bude trh reagovat. 3DO se totiž zhlédlo v další velmi úspěšné hračce jak na poli fyzickém, tak na poli virtuálním: v autíčkách Hot Wheels. Ty se prodávají dodnes, když první licencovaná hra s prostým názvem Hot Wheels vyšla již v roce 1985 na domácím počítači Commodore 64.
Úplně první hra s plastovými vojáčky vyšla pod názvem Army Men (tak se totiž v USA balení plastových vojáčků běžně jmenovalo) v roce 1998 pouze pro počítače. Byl to pokus, jestli se nová značka chytne, proto vyšla na jedinou platformu, na níž byl tehdy vývoj nejlehčí a nejlevnější. Pojetím to byl celkem jednoduše navržený 2D hybrid akční střílečky a strategie z horního pohledu. A ejhle, tento pokus vyšel výborně. Samozřejmě, nebyl to žádný majstrštyk, ale recenze byly vcelku příznivé (např. německý časopis GameStar 74/100, americký web GameSpot 70/100) a zajímavý nápad dokonale zahrál na retro vzpomínky mnoha zákazníků, takže velmi lacino vyrobená hra si své publikum našla.
A dál už je to jedna velká jízda každoroční záplavy jak těch nepovedených, tak i vcelku solidních her na téma plastových vojáčků, kdy vždy proti sobě stojí ti hodní jako zelená kavalérie, a ti zlí jako béžový (a jinak barevný) nepřítel. Mezi léty 1998 a 2017 vyšlo celkem 35 titulů a kompilací se značkou Army Men vydaných na 11 různých platforem! To dělá skoro 2 hry každý rok, přičemž unikátních titulů bylo 24. Nejlepšími kousky z této plejády jsou vrtulníková střílečka Army Men: Air Attack 2, vydaná pro první dvě PlayStation v roce 2000, a celkem pokročilá strategie Army Men RTS (Real Time Strategy) pro GameCube, PC a PlayStation 2, jež je o dva roky mladší.
3DO se u Army Men: Air Attack znovu viditelně inspirovalo u vrtulníkové série Strike od EA (u nás je nejvíce známý pár Soviet a Nuclear Strike) a prakticky ji okopírovalo s tím, že původní reálné kulisy naroubovalo na zvětšené exteriéry lidských zahrad v poměrném měřítku k malým plastovým vojáčkům. A to celé v podstatně jednodušší a tak trochu „plošinovkové“ grafice. Nicméně vrtulníkové odbočky Air Assault jsou v celé řadě jasně nejkvalitnější, protože nabídly celou řadu užitečných funkcí jako kooperativní kampaň, multiplayer na rozdělené obrazovce a velký počet misí (vždy přes 20).
Série Army Men stále žije i dnes, protože její časová osa se prozatím uzavřela nepříliš starou kompilací Army Men Bundle pro PC z roku 2017, kterou tentokráte vydali 2K Games, jakožto současný držitel ochranné známky Army Men. Balík sice obsahuje dokonce kvarteto her (Army Men, Army Men II, Army Men: Toys in Space a Army Men RTS) nově přizpůsobených pro chod na moderních operačních systémech, ale cena skoro 6 stovek mi i tak přijde celkem nadsazená.
Já jsem se nedávno vrátil k této sérii nejen skrze výše zmíněné kousky, ale hlavně první 3D pozemní díl Army Men 3D, jenž vyšel exkluzivně na první PlayStation v roce 1999. O rok později pak vyšel první díl Army Men: Sarge’s Heroes jako jediný titul, jenž krom dalších platforem vyšel i na Dreamcast. Což o to, Army Men 3D se dá i dnes v pohodě hrát, má podporu analogových páček a dvojitých motorů Dualshocku skrze silné vibrace, výtečný zvuk zbraní, ale zážitkem je to naprostá bída.
Extrémně zjednodušené prostředí je stále na jedno brdo (béžový písek a zelené hory), grafika byla ohyzdná již dříve a jako mnoho podobných her od externích výrobců si s malou pamětí konzole pomáhá všudypřítomnou mlhou na horizontu, takže se před vámi stále něco dočítá a viditelnost je mizivá. 18 misí ve 3 prostředích (poušť, hory a město) zabere všeho všudy jen 6 hodin a nyní mne nejvíce iritovalo složité ovládání, kdy na poklek či leh potřebujete kombinaci držení dvou tlačítek.
Kompletní průchod Army Men 3D na PlayStation emulátoru v PC
Tento díl je pro celou sérii vlastně typický: velmi jednoduchá koridorová střílečka v nevalné grafice s naprosto přímočarou hratelností, z níž můžu vypíchnout snad jen široký výběr zbraní od pušky po raketomet a možnost používat vozidla (náklaďák, džíp, kolopás a tank). Většina pozemních her Army Men totiž vznikala vždy podle stejné šablony. Používal se stejný engine, stejné menu, stejné fonty, stejné zvuky, stejný komentář, vždy 3 obtížnosti, a jen se měnilo zasazení, lokace, náplň misí a občas přibyla nová technika a zbraně.
Ovšem mladšímu publiku i takové málo, zdá se, stačilo. Zájem o plastové vojáčky totiž v roce 1995 oživil první počítačově animovaný snímek Příběh hraček (Toy Story) od Pixaru, v němž malé družstvo plastových vojáčků hraje vedlejší role. A najednou chtěl mít každý doma svého kovboje Woodyho, Buzze Rakeťáka a malé vojáčky. Alfou a omegou Army Men her byl vždy rychlý a laciný vývoj: hbitě nasekat jednu misi jako druhou do obyčejných prostředí s pár objekty, a známá hračka pak levnější hry prodávala skoro sama. Jak vidno, i takové produkty jsou kolikráte úspěšnější než vysokorozpočtové tituly, jak po léta dokazuje taktéž polovičatá a nekonečná série MX vs ATV.
Army Men tak po právu patří do historie her pro mladší publikum, však ty desítky titulů za dvě dekády jsou toho důkazem. Akční střílečky přece jsou a byly vždy nesmírně populární, pročež Army Men série na to šla velmi chytře: rodiče mohli tyto hry bez obav koupit i menším dětem, i když oficiální přístupnost byla zpravidla od 13 let. Střílení plastových vojáčků totiž bylo zcela bez krve i jakýchkoli násilných scén.
Nejnovější komentáře: