Recenze Ace Combat 7: Skies Unknown

Jestli je nějaká herní série z oblohy prakticky nesestřelitelná, jsou to snad nejznámější arkádová letadélka Ace Combat. Tato dlouhá řada pochází, podobně jako další velké značky od Namca, Ridge Racer a Tekken, také z automatů, přičemž od roku 1995 dala již 17 her včetně Ace Combat 7: Skies Unknown. Do dneška je Ace Combat s více než 14 miliony prodaných kousků 6. nejúspěšnější videoherní značka japonského vydavatele. Přitom i pro nejnovější Ace Combat 7: Skies Unknown stále platí, že se od prvního receptu na zběsilé nebeské válčení nijak neodchyluje a ve své podstatě nabízí stále tu samou hratelnost a styl jako druhý Ace Combat z roku 1996 na první PlayStation.

Já za nejpovedenější považuji třetí Ace Combat 3: Electrosphere na PlayStation z roku 2000, což byl do třetice poslední Ace Combat na tuto platformu, ale hlavně podle mne doposud vrcholný Ace Combat 6: Fires of Liberation, jenž vyšel na Xbox 360 skoro před 12 lety. Tenkráte to byla první hra série vydaná na jinou platformu než dosavadní PlayStation a navíc poprvé obsahovala plnohodnotný online multiplayer. Série si ovšem nedává žádné dlouhé přestávky, protože naposled jsme si ještě na PlayStation 3 mohli zahrát v základu bezplatnou online arkádu Ace Combat: Infinity, jež v roce 2014 žádný velký sonický třesk neudělala, aby o necelé čtyři roky později přistála a neslavně nadobro zarolovala do hangáru.

Třikrát poprvé

Nyní tu ovšem máme slavnostní roll-out zase toho klasického „esa“ Ace Combat 7: Skies Unknown, jemuž náleží rovnou několik prvenství. Je to první hra série s podporou virtuální reality (na PC a PS4), pro niž si tvůrci z interního studia Project Aces připravili speciální mini sadu 3 separé úrovní + volný let, takže bohužel nelze podstatně větší kampaň pro jednoho hráče absolvovat v tomto živějším režimu. A podobně si ani nemůžete vlézt úplně do všech letounů, pročež se musíte spokojit s pouhým kvartetem pro virtuál upravených strojů. Jinak je VR na PS4 Pro hodně realistická a hra dokáže zprostředkovat vjemy, jako kdybyste opravdu v kokpitu sami seděli, nicméně opět za viditelného snížení kvality grafiky.

Taktéž je Ace Combat 7 prvním dílem postaveným na licencovaném Unreal enginu, přitom původně i novinka měla běhat na interních nástrojích z dílny Project Aces. Jenže se ukázalo, že Unreal 4 při menší práci dokáže lepší technologické vychytávky než stále vylepšované jádro Ace Combatu, zejména po stránce virtuální reality a generování nebeské krajiny, na níž si dává nový Ace Combat 7 fakt hodně záležet. V Namcu se navíc Unreal již dokonale osvědčil při tvorbě Tekkenu 7, takže nebyl rozumný důvod jej nepoužít i pro nadzemní souboje.

A do třetice je Ace Combat 7 zcela první hrou série, která se odehrává ve stejném časovém období, v němž byla hra vydána. Všechny díly Ace Combat jsou totiž zasazeny do minulosti či budoucnosti, zatímco nový Ace Combat 7 nabízí příběh ze současného roku, prakticky jen o několik měsíců dopředu. Jako naprostá většina dílů je i Ace Combat 7 napasován do alternativního světa zvaného Strangereal a jako naprostá většina má stále tu samou zápletku: jedna zlá země napadne jednu hodnou a vy se jako elitní piloti těch hodných vydáte do boje v další velké válce moderních technologií. Konkrétně se Oseánská federace musí bránit nehoráznému napadení ze strany království Erusea, což ale pro náplň Ace Combat 7 vlastně ani není podstatné, protože bitvy na obloze jsou úplně stejné co kolikrát v minulosti.

Osobně bych do takového světa nejel ani na krátkou dovolenou, protože se tam válčí snad každý rok. Znalcům oba národy jistě nejsou neznámým pojmem, protože se oba již v sérii několikrát objevily, byť jen ve vedlejších rolích. Federaci jste potkali v Ace Combat 5: Squadron Leader, jehož jste dostali zdarma za předobjednávku Ace Combat 7 na PS4, a v Ace Combat Zero: The Belkan War z kapesní PSP, zatímco „královští zlouni“ si zahráli ve vedlejším arkádovém režimu v pětce a navrch se objevili také v kapesním PSP díle Ace Combat 04: Shattered Skies.

A vidíte, 12 let od nich byl pokoj a nyní jim ruplo v bedně a přes vodu napadli svého mírumilovného souseda, co si v klídku pečlivě stavěl vesmírný výtah. Je příjemné, že příběh je v Ace Combat 7 prezentován opravdu krásnými, častými a dlouhými filmečky, sledující zajímavé a smutné válečné osudy rovnou několika hrdinů mužských i ženských a kladných i záporných. Na časové ose se sedmička usadila mezi Ace Combat 6: Fires of Liberation, který končil v roce 2016 (ten zase jako bonus dostali předobjednávající X1 verzi), a stařičký Ace Combat 3: Electrosphere, jenž se odehrává nejdále v budoucnosti 2040. Nicméně, jak je v sérii zvykem, většina dílů na sebe nijak široce nenavazuje, takže si Ace Combat 7 dobře užijete i bez jakékoli znalosti celého univerza Ace Combat, jež se stejně dělí na smyšlený a náš reálný svět.

Spoušť nadělá pěknou spoušť

Zkušený scénárista Sunao Katabuchi pracoval už na čtverce a pětce, načež si pro sedmé dějství vymyslel zase zbrusu novou a nemluvnou hlavní postavu přezdívanou Trigger. Ta se v průběhu dvacítky misí, což je na poměry série průměrné číslo, protože např. trojka a pětka mají misí 30 a více, naděje celkem slušných držkopádů a zvratů, za něž kolikrát ani nemůže, ale znáte to, takový je prostě někdy osud a taková je vždycky válka. Jak se tady létá, to mohu s lakonickým povzdechnutím krásně přirovnat k prakticky jakémukoliv minulému dílu, protože kromě grafiky a efektů byste od trojky v Ace Combat 7: Skies Unknown mnoho změn nenalezli.

Ať už máte brífink jakýkoli, prakticky stále máte za úkol prostě sundat z nebe cokoli, co se jen pohne a nepatří to k vám, případně to samé aplikovat na pozemní cíle, včetně mixu obou sfér. Od dob druhého dílu platí, že všechny tituly graficky excelují, což o nové sedmičce platí dvojnásob, i bez zatím chybějícího HDR. Každý letoun tu má svůj pečlivě vymodelovaný kokpit a nebeská krajina je i na obyčejné PS4 nádherná, zatímco dole se tradičně nějaké ty ústupky na detailech již dělat musely. Jestli v něčem nový Ace Combat 7: Skies Unknown dosáhl na vrchol, tak je to naprosto fascinující počasí. Jednou vás oslepuje sluníčko a jeho efektní odrazy, pak vletíte přímo do mechových mraků, abyste o pár okamžiků skoro zabloudili v husté oblačnosti a bouřce, jež vám bičuje překryt kabiny takřka hmatatelným deštěm.

A to není všechno, protože občas máte co dělat se zásahem blesku, jenž vám může na okamžik vyřadit elektroniku v letadle, zatímco ledová námraza vám, než na sluníčku roztaje, zase zablokuje řízení. I tady platí, že je příjemné jen sednout do vybraného letadla (zvláště s bonusovým stříbřitým starfighterem je to pošušňání) a v režimu volného letu se jen tak kochat pěkně zpracovaným okolím z celkem 18 map, které tvůrci do hry vymodelovali.  Na celý vývoj dohlížel velezkušený Kazutoki Kono, jenž je v sérii opravdovým veteránem. Jako grafik pracoval už na druhém dílu a od čtyřky už celému týmu Project Aces prakticky šéfuje. Podle mého je ale již trochu vyčpělý a sérii již nemá co dát.

Standard a nic k tomu

Ace Combat 7: Skies Unknown na mne působí tak trochu zakřiknutě, jakoby se právě Kono a spol. báli do hry vložit něco opravdu nového a revolučního. Přitom kdysi to o mnohých dílech Ace Combat platilo velmi dobře: dvojka přinesla futuristické diagramy v brífinku před misemi, reálnou grafiku a letecká esa nepřítele, přelomová trojka vibrace Dualshock, vzlety, přistání, tankování, letadlovky a noční lety, čtyřka, jakožto první díl na PSP zase 3D kokpity, nejrozsáhlejší pětka velení spolubojovníkům a 50 letadel navrch, šestka široký multiplayer pro 16 letců apod. Zatímco Ace Combat 7 má jen to počasí a na PC a PS4 hubené VR, přičemž na PC podpora VR dorazí až mnohem později.

Mluvilo se o kooperativním režimu, ten tu nakonec chybí, stejně jako možnost velení wingmanům, řízení vrtulníků a bombardérů, jaké bylo zpestřením Assault Horizon, či rozdělená obrazovka. Jsem ale rád za opětovné vzlety/přistání, tankování ve vzduchu i za ta tradiční obrovská fantasy letadla, jako je např. Arsenal Bird inpirovaný skutečným samokřídlem Northrop YB-35, nyní sloužící jako obří létající základna bezpilotních dronů. Právě důraz na drony, jež ve velkých počtech používá nepřítel, a proti nimž často bojujete, mi přišel jako špatný nápad, protože mne nahánění a sestřelování šedých krabic bez živě komunikujících protivníků přišlo krapet nudné. Navíc jsou na tomto konceptu postavené i celé dosti stereotypní mise, jež se až nezdravě opakují podle stále stejného mustru z minulých her.

Mnohem více práce na modelování skutečných a licencovaných letounů pro aktuální platformy PC, PS4 a X1 nově znamená, že ani hangár v Ace Combat 7: Skies Unknown množstvím strojů zrovna nepřetéká. Tvůrci totiž všechny letouny vytvářeli znovu od píky, protože minulý Ace Combat: Infinity vyšel ještě na PlayStation 3 a studio nechtělo znovu přebírat staré modely, které by i po modernizaci proti detailní krajině zaostávaly. Celkem jsem při hraní napočítal 42 hratelných i nehratelných letounů, z nichž podstatnou část ale tvoří jednak smyšlené fantasy drony a stroje, ale také různé varianty téhož letadla. Např. F-15 tu je ve více verzích, o řadě „flankerů” SU-27 ani nemluvě. Pilotovatelných je všeho všudy jen nějakých 26 unikátních letadel (včetně bonusových).

Já mám slabost pro starší proudové letouny nejlépe první a druhé generace, nicméně hra je nyní jasně zaměřená na současnou produkci od F-35 přes Typhoona až po Rafale, nicméně zase si zde můžete vyzkoušet i knipl našeho Grippenu. O menším hangáru se v Ace Combat 7: Skies Unknown přesvědčíte záhy, protože hra v kampani novými letadly hodně šetří a prvních několik misí tak máte na výběr pouze jedinou F-16. Nové letouny, nové speciální zbraně a vylepšení si totiž na kupujete v přehledném stromu za body, které dostáváte za splněné rozkazy v misích. Čím vyšší ze tří obtížností (bohužel je nelze po startu kampaně měnit), tím více bodíků, rozumějte penízků na nákup.

Jednotlivé větve stromu ale jsou dost košaté a skoro každá vede úplně jinam, takže si musíte většinou zvolit jeden směr, který si budete odemykat. A v něm třeba najdete zrovna letadla, která se vám nelíbí, jenže tam vzadu je zrovínka ten váš vysněný stroj, co naplat, že k němu musíte nejdříve zakoupit kokpity, do nichž pak ani nevlezete. Strom ale naštěstí vyznává tři jasné směry, které dávají smysl. Prvním je západní konstrukční škola s americkými a evropskými letouny (F-104 až F-22/35), zatímco druhá dlouhá větev patří ruským výrobcům (MIG-21 až SU-57), a ta třetí je zase specializovaná na kompletní vylepšení vašich stávajících eroplánů, jak ukazuje pravý obrázek pod tímto odstavcem:

Stará známost na jeden večer

Kampaň striktně pro jednoho hráče je samozřejmě znovu velmi živelná a při manévrech před nepřátelskými střelami si po spotřebování flérů (zpočátku 5 na misi) doslova ukroutíte ruce. Ace Combat 7: Skies Unknown je opět ta klasická arkáda, jak ji známe již od prvního dílů z devadesátých let, takže bleskově létáte, přepínáte zbraně, jichž každý letoun unese desítky, a pálíte o sto šest na automaticky zaměřované cíle na zemi, vodě a ve vzduchu. Ani jeden Ace Combat nepatří mezi extra dlouhé hry, takže i zde na nejnižší stupínek vše zalétnete klidně i do 6 hodin, zatímco na stupeň nejvyšší se můžete dostat i nad 10. Co si pamatuji, tak zdaleka největší díl je xboxový Ace Combat 6: Fires of Liberation, který jsem dohrál asi za 12 hodin, zatímco Ace Combat 7: Skies Unknown určitě hodně pod deset.

Pak už zbývá jen celkem obyčejně pojatý online multiplayer pouze pro 8 pilotů, což je dle mého na dnešní poměry fakt zoufalé číslo. Kde je dogfight ze šestky až pro dvojnásobný počet letců? Kde je kooperativní režim až pro kvarteto hráčů z Joint Assaultu či splitscreen z Ace Combat: Zero? I pouhé dva typy zápasů (všichni proti všem a týmy pro sobě) značí, že tvůrci mulťáku věnovali pramálo pozornosti, což nezachrání ani speciální část stromu určená pouze pro více hráčů. U Ace Combat 7: Skies Unknown obzvláště platí, že pokud se nebudete moc šolíchat, celou ji spořádáte skorem za jeden delší večer.

Nakonec bych ještě vyzdvihl krásnou a údernou hudbu dvorního skladatele celé série Keikiho Kobayashiho. Ten pro Namco pracuje již od čtvrtého dílu, přičemž pro Ace Combat 7: Skies Unknown složil dokonce 63 nových skladeb, jež se báječně poslouchají jak při boji, tak i ve speciálním přehrávači.

Ace Combat 7: Skies Unknown je typickým představitelem své série, která s blížící dvacítkou křížků na kýlovce pomalu klesá, vlastně podobně jako jiné dlouhotrvající řady. Je to stále velmi živelná letecká arkáda, v níž i nadále nemusíte vůbec nic řešit a jen se věnovat parádnímu boji. Je moc pěkná na pohled, jednoduchá na ovládání a při létání nedělá nic špatně. Jenže ani v ničem nevyniká, trochu strádá obsahem i délkou a přináší v nové úpravě vlastně úplně to samé, co jsme hráli dlouhé roky dozadu. Koupíte si drahou letenku i na tento kratší let bez lepších služeb na palubě?

Hodnocení GamesBlogu: 6/10