Banishers: Ghosts of New Eden – zameťte s duchy!

Velké francouzské studio DON’T NOD si od svého založení v roce 2008 i nadále kupodivu zachovává 100% nezávislost, i když k Paříži otevřelo před čtyřmi lety pobočku i v Montrealu a celkem v obou lokacích pracuje na 320 zaměstnanců. Na druhou stranu studio čerpá dotace od francouzské vlády, takže je schopné zafinancovat i vlastní vydavatelství bez pomoci nějakého dalšího distributora. Jejich kladně přijatá prvotina v podobě akční sci-fi adventury Remember Me (moje tehdejší recenze) z roku 2013 se ještě moc neprosadila, nicméně následná sága Life is Strange a upírské RPG Vampyr studio posunulo do první ligy kritik i prodejů, takže dnes je to prosperující firma na zábavu. Tudíž si dokázala prosadit vlastní novou značku Banishers: Ghosts of New Eden.

DON’T NOD běžně operuje s minimálně 50 miliony eur/rok, kterými může disponovat pro vývoj a distribuci, ovšem daří se mu uzavírat výhodné publikační kontrakty s velkými vydavateli, jako jsou Bandai Namco, Focus Interactive nebo Microsoft. Minulý rok vyšla jejich poslední, desátá hra Banishers: Ghosts of New Eden právě s pomocí Focusu, kterou bych nyní rád připomněl. Slavnostní premiéru si odbyla v rámci festivalu Game Awards na konci roku 2022, přičemž na trh se dostala v zimě takřka přesně před rokem. Od té doby autoři pracují na svém dalším titulu pro aktuální rok, emoční příběhové adventuře Lost Records: Bloom & Rage, která ideově navazuje na sérii Life is Strange.

I když sami autoři Banishers: Ghosts of New Eden titulují jako RPG, mě na tuto hru lépe sedí přirovnání jako příběhové, temně laděné, akční adventury s RPG prvky. Z mého pohledu má atraktivní zasazení do historie roku 1695, kdy hra zobrazuje smyšlenou verzi Nové Anglie, tedy skutečné oblasti na úplném severovýchodě Spojených států u hranic s Kanadou. Do těchto chladných míst přijíždí v probíhající třeskuté zimě (ano, i proto jsem si Banishers nyní podruhé zahrál, protože za okny zrovna řádí pán Mráz) dvojice vymítačů. Nikoli ďábla, ale duchů, však odtud název hry Banishers. Kubánka Antea Duarte a Skot Ruaidhrigh Mac Raith jsou nejen milenecký pár, ale hlavně sehraná dvojka bojovníků proti zlým duchům a znalci nadpřirozena, protože podivnými úkazy se hra jen hemží.

„Život žijícím, smrt mrtvým.“

Jestli jste si nyní vzpomněli na podobně laděný Vampyr, tak jste na správné stezce, protože právě upírský předchůdce stál hře Banishers: Ghosts of New Eden předobrazem. Dvojka připlouvá do města New Eden na pozvání jejich dávného přítele, reverenda Charlese Davenporta, jenž se dlouho zabývá studiem nevysvětlitelných jevů. Zdá se, že městečko ukryté mezi ledovým mořem na jedné straně a neprostupnými lesy na druhé, je souženo temnou kletbou, ztrácejí se v něm obyvatelé a vypadá to, že kolem řádí zlí zádušní netvoři. Hlavní náplní hry je v polootevřeném světě vyšetřování událostí a boj s nebezpečnými duchy, kterými je Nová Anglie doslova zamořená.

Z toho je patrné, že Banishers: Ghosts of New Eden jsou řádně temnou až hororovou akční adventurou, v níž nejen hodně bojujete proti nepřátelům, jací běžně nejsou viditelní, ale také pátráte a putujete v širém a postupně zpřístupňovaném okolí. Líbí se mi, že se hra netočí jen kolem akce, jež často ustupuje do pozadí, ale sází hodně i na příběh, byť ke konci již trochu natahovaný a nezáživný. Ostatně Banishers: Ghosts of New Eden nejsou rozhodně žádnou krátkou jednohubkou, protože jen hlavní linka samotná vám zabere mezi 20 až 25 hodinami a já, když jsem plnil a sháněl vše, co šlo, jsem se dostal až k 60 hodinám! Potvrzuji, že za své peníze dostanete opravdu dost dlouhou zábavu! 

Na druhou stranu se pro 100% dokončení budete muset často vracet, protože titul kromě jiných ctí žánr Metroidvania, a o občas hodně rozvláčné hratelnosti jsem již psal, takže se zde musíte kolikrát obrnit trpělivostí, protože hra zrovna moc rychle neodsýpá. Ostatně často si jí vytýká, že je až zbytečně dlouhá. Unikátní mechanikou je po soubojích s důležitými postavami volba mezi jejich konečným rozhřešením. Buď je můžete proklít do nekonečného bloudění, nebo jim dáte rozhřešení a odpuštění jejich zlých skutků a poskytnete jim klid a mír. Tento zajímavý prvek má kardinální vliv na směřování příběhu, nicméně pokud vás hra minula, nechci schválně více prozrazovat. A doporučuji nečíst žádné další recenze, protože v nich prozrazují důležité části příběhu, jaké je lepší objevit vlastními silami.

Aktuálně totiž Banishers: Ghosts of New Eden má oproti svému uvedení na trh daleko více es v rukávu. Předně je to naprosto vyladěná hra bez chyb. Za druhé nestojí mnoho, Steam verze pro PC dnes vyjde pod 6 stovek. Na všech platformách je k mání i demo: PC/PS5/XSX a pro PC si stáhnete komunitní češtinu. K dnešnímu dni tak má hra na Steamu výtečné hráčské hodnocení 85/100. Navíc je titul docela nenáročný na hardware počítače a na Unreal enginu vypadá velmi solidně, o možnosti hrát a kdykoli měnit oba hlavní charaktery ani nemluvě. I přes pozitivní kritiky ale jak vidno Banishers: Ghosts of New Eden velkou díru do světa prodejů zřejmě neudělali, protože podle autorů jsou tržby za očekáváním, kdy se prodané kopie počítají na statisíce, přičemž k milionu jim stále dost chybí.

Kolem přelomu roku a Vánoc se ale Banishers: Ghosts of New Eden nabízeli v zimních slevách, což lepším prodejům mohlo pomoci. Každopádně v duchu autoři počítali s možným pokračováním, to je ovšem minimálně prozatím pasé. Možná hráčům vadí nemožnost opustit počaté souboje nebo omezený a nesvobodný skok jen na tlačítko a speciální místa? Jakkoli je trochu stereotypní, rozvláčná a až moc dlouhá, hra Banishers: Ghosts of New Eden stále patří mezi nejlepší tituly minulého roku a podobně povedená herní „duchařina“ se nerodí každý rok. Pokud vás zaujal předchozí Vampyr, s podobnými Banishers jistě chybu neuděláte.