Call of Duty 4 už skoro klepe na dveře, proto jsem vybral různé zajímavé informace z prvních zahraničních recenzí, které jsem doplnil vlastními postřehy. Jistě si z následujících řádků uděláte sami dobrý obrázek, co všechno nové Call of Duty nabídne. Předně vás hra oblékne do uniformy rovnou dvou různých vojáků. Za britskou stranu budete ovládat příslušníka SAS a za amíky zase člena námořnictva.

Každá postava má svůj vlastní příběh, takže můžeme vlastně mluvit o dvojici různých kampaní, které jsou ale úzce spojené. Příběh se jak jinak točí kolem nezbedných aktivit jednak ruských a samozřejmě i středněvýchodních teroristických buněk. Hratelnost je prý totožná co v minulých dílech. Opět přiskakujete od jednoho krytu k druhému, přičemž kromě střelby a úderu pažbou máte dovoleny další činnosti výhradně skrze kontextovou nabídku závislou od určité činnosti (viz. položení nálože C4 na protiletadlový kulomet v PC demu).

Stejně jako dříve je opět možné pohotově vracet hozené granáty jejich původním vlastníkům. Větší změny ovšem přináší vlastní boj. V porovnání s dřívějšími druhoválečnými díly je čtyřka mnohem intenzivnější střílečka a také počty nepřátel na bojišti jsou o něco větší. Mírného vylepšení prý doznala i nepřátelská AI. Protivníci se lépe kryjí a tolik nevyčnívají jako dříve. I když je průchod hrou tradičně naprosto lineární a nalinkovaný, osvěžující jsou časté alternativní cesty, i když stále se nedá vůbec mluvit o nějaké volnosti v pohybu. Jelikož nepřítel tuší, že nemá šanci vás dostat na otevřeném prostranství, velice často zasypává váš dočasný úkryt sprškou granátů a také hodně nebezpečnými střelami z pancéřovky RPG.

Ty jsou často příčinou zbytečných smrtí a restartu, protože oproti granátům se proti ní nelze nijak účinněji bránit. Velmi nepříjemní jsou překvapivě psí smečky, které teroristé občas používají. Psi jsou nadrogovaní, neznají slitování, bolest ani strach a běží přímo na vás, aby se pěkně zakously do vaší maskované prdelky. Problémem je, že často ani nezaregistrujete zvířecí útok a navíc pejsánkové velice rychle utíkají. Pokud se dostanou až k vám, nastupuje jedna z miniher, kdy musíte do dvou sekund zmáčknout správné tlačítko či klávesu, potom dáte psíkovi pažbou do mordy a je vystaráno. Pokud ale svoji poslední šanci propásnete, máte psí tesáky ve svém obličeji, což znamená ve hře okamžitou smrt.

Důležitým prvkem hry je závislost letících kulek na materiálu překážky, protože jak známo, některé materiály jako třeba dřevo, či sádrokarton je možné prostřelit a zabít za nimi ukrytého nepřítele. Podle materiálu také závisí míra zbrždění střely, která protivníka může jen zranit. Velmi pěkný je prý moment, kdy ovládáte dalekonosnou odstřelovačku a kromě vlivu větru musíte brát v potaz také efekt zakřivení země?! S každým výstřelem jasně vidíte balistickou křivku střely a lépe se tak zastřelujete. Sice je to malinko přitažené za vlasy, ale funguje to báječně.

Ohledně audiovizuálního provedení panuje spokojenost, protože alespoň na Xboxu se framerate škubne jen sporadicky a potěší velká pozornost k detailům prostředí, ostré textury i pěkné práce se světlem a kouřem. Technicky se prý dá hře vytknout jen minimum věcí. Trošku rozporuplná je střelba do vlastních, protože často jsou nepřátelé velice špatně rozeznatelní od přátelských jednotek a a navíc hra žádným způsobem neindikuje nepřátelské síly. Na rozhodování přítel-nepřítel zde není čas a pokosení spolubojovníka zapříčiní okamžitý restart hry. Má to být nejvíce frustrující část Call of Duty 4.

Single kampaň je po hříchu velice krátká. Na normální (střední obtížnost) nezabere více než hodně slabých 5-6 hodin a na nejtěžší nastavení nepřekonáte 8-9 hodin. Po dokončení singlu se ale odemkne zvláštní arkádový režim, ve kterém si můžete zopakovat libovolnou misi v odlehčeném arkádovém stylu. Nastavíte si pevně počet svých životů, přičemž dostáváte hodnocení za různé typy zásahů. Daleko trvanlivějším módem určitě bude multiplayer, postavený na rozličných třídách vojáků. Ve čtyřce totiž nejsou žádné striktní specializace jako v konkurenčních hrách, ale vy sami si můžete postupně vytvořit a přizpůsobit dokonce i vlastní třídu.

Po vzoru RPG her každá postava disponuje i svými unikátními bojovými schopnostmi, zde zvanými perky. Počet map pro online seance značí solidních 16 úrovní pro parádních 30 různých multiplayerových módů, tedy hlavně pro týmové hráče. Pokud vás někdo zabije, vždy uzříte způsob vašho usmrcení a také vybavení i perky, které úspěšný bastard používá. Klidně si je můžete zkopírovat do své postavy a dále používat. Velmi propracovaný je systém nepovinných úkolů a challenges, který vás motivuje k zvláštním výkonům, jako je zastřelení několika nepřátel bez smrti, atd. Za podobné eskapády získáváte mnoho výhod, upgrade zbraní a další nové schopnosti.

PS3 a Xbox 360 zatím nabízejí současné bitvy až pro 18 hráčů, přičemž daleko lepší je PC, kde může bojovat najednou až 32 hráčů. Na všech třech platformách je multiplayerová část zcela identická. Oproti poměrně odfláklému singu je prý multiplayer velice bohatý a překonává prakticky všechny současné konkurenční hry. Z toho je patrné, že bez fungujícího internetového připojení nemá cenu vůbec Call of Duty 4 kupovat. Jestli všechno klapne, podrobnou recenzi možná stihnu již do listopadového čísla NextLevelu.

Oficiální www stránka hry je zde.