Třetí den v NY jsme prochodili podrážky, protože jsme obrazili doslova celé proslulé čtvrti, které jako by GTA IV z oka vypadly. Tak prvně jsme metrem dorazili k úpatí Brooklynského mostu. Tento nejslavnější newyorský most je slavný proto, že je jednak nejstarší a druhak vytvořený velmi pokročilou metodou navazování ocelových lan na železnou konstrukci a železobetonové mostovky. Právě při hloubení základů zemřelo 30 dělníků i sám stavitel, protože se do vody potápěli v kesonech (potápěčských zvonech) a o hloubkové nemoci věděli kulové, takže se rychle vynořili a záhy zemřeli na kyslíkovou embolii, která se také nazývá kesonová nemoc.
Jaký je to stařík už jen dokládá, že na něj mají povolen vjezd jen vozy do tří tun. Autobusy a náklaďáky na něj pak vůbec nesmí. Procházka chodníkem uprostřed nad silnicemi je pěkná, otevírá se z ní nádherný pohled na manhattanské mrakodrapy. Mimochodem primát toho největšího patřil dvojčatům WTC, po jejich zničení se titul opět navrátil Empire State Building. Brooklyn na druhé straně mostu prostě klasická americká předměstovka s betonovými činžáky a širokými silnicemi s kvanty aut, takže hurá do první stanice metra a odjezd do Čínské čtvrti na Manhattanu. Ono jich je totiž v NY více, ale na Manhattanu je největší a nejproslulejší.
Aby ne, když Číňanů žije v NY již přes 80 tisíc a čtvrť, kde to puší mořskými potvorami, rýží a nudlemi je obrovská. Dokonce utlačuje Italy vedle v Malé Itálii. Jestli Italové tam mají dejme tomu pár desítek hospod, tak Číňané jich mají na stovky, angličtinu na výlohách skoro ani neuvidíte. Všude se prodávají hrozné cajky, příšerné fejky luxusních hodinek, ale turistů jsou tu mraky. Oproti tomu Malá Itálie je pouze pár malých uliček, ale s výbornými restauracemi, které patří rodinám, které v nich hospodaří po generace.
Navíc před jednu, kde jsme poobědvali, se přiřítil kámoš šéfa hospody v nádherně udržovaném Chevroletu Lumina z roku 1963 se čtyřlitrovým šestiválcem a třírychlostním automatem, samozřejmě s řazením pákou pod volantem. Na Floridě jsem přitom řídil její současnou sestřičku, která je ale už jen slabým odvarem kdysi nádherného korábu silnic pro šest lidí bez pásů. Mohl jsem si tak do auta sednout, pořádně si ho prohlédnout a pěkně prolézt, zatímco ostatní jen zdáli fotili. Stačilo chlapíkovi říct, že jsem řídil současnou Luminu a že ta jeho je mnohem lepší a mohl jsem auto pěkně proslídit.
Hodně rázovité je i SoHo, zdejší umělecká čtvrť s velmi úzkými uličkami a cihlovými baráky v anglickém stylu. Docela by mě zajímalo, kdo od koho opisoval. Jestli Londýn od NY, nebo naopak. Ne ne, tady je to jasné, SoHo je originál v Anglii, NY krapet opisoval, ale dobře. Zdejší obchůdky nabízejí dosti nenositelné, ale o to umělečtější hadry, stejně jako umělecká díla vysokých cen, která bych napatlal za pár šupů také. Zajímavé, že jedna celá ulice je věnována výhradně prodeji svítidel.
To už se ale chystal večer a tak jsme vyrazili na Brodway, na muzikál Mama Mia! Od dvou mužských členů skupiny Abba. Pokud byste jako já čekali nějakou hodně divadelní a působivou ulici, asi vás zklamu. Broadway je prostě jen tuctová široká ulice s kvanty aut jakých má NY mraky, jen tam jsou soustředěná skoro všechna divadla a scény v NY, pěkně na jedno místo. No, ona ta ulice je také pěkných pár kilometrů dlouhá, ústí vlastně už dole od Wall Street. Jen tak tak jsme produkci stihli, metro zrovna nějak dlouho nejelo. Dost mě překvapilo, že divadlo Winter Garden nemá žádné reproduktory, kromě živé skupiny všichni zpívali naživo a unplugged!
To byl dosti solidní výkon až na to, že hlavní ženskou roli nevěsty svěřili hodně nevýrazné dívce, která na Brodwayi začíná a bez těch mikrofonů jeden z jejích otců dost nevybíravě řval. Jakkoli byla hudba skvělá, skupina hrála výborně a většina protagonistů zpívala skvěle, na We Will Rock You od Queenů z londýnského West Endu představení nemělo ani náhodou. Na tom jsme se shodli všichni. Ovšem oproti našim domácím muzikálům je to opět trochu jiná liga, ale to už jsem zažil v tom Londýně zkraje roku.
Po výlezu z divadla jsem spěchal do protější restaurace TGI Fridays, protože jsem potřeboval na záchod a z divadla nás vyšoupli kupodivu přímo na ulici. Tedy přímo na Times Square, protože Broadway je s Times rovnoběžná. Fridays je tady skoro na každém kroku, ale tato obří restaurace tak pro stovky lidí měla na celou hospodu jen jediný záchod a pisoár! Záchod jsem hnedle obsadil, načež se přihnal dosti poskakující pán, jehož jsem asi pět minut vycukal. Když jsem končil, tak jsem ho nad dveřmi přátelsky občerstvil zvoláním, že už mám poslední papír, ale pán už byl tak zelený, že se vůbec neusmál.
Vlítnul do kabinky rychlostí TGV mezi Paříží a Nice, načež bych vám jeho zvukovou produkce neradil slyšet. No oproti tomu byla i živá muzika v Mama Mia! Slabá liga! No jo, holt v TGI Fridays asi vaří pěkné dobroty – já tam naštěstí nevečeřel… Konečně jsem si tak mohl vychutnat pro mne asi nejzajímavější zážitek z prozatímního pobytu, totiž noční a parádně žijící Times Square. To vám řeknu, jaká je to nádhera, později to uvidíte i na fotkách)! Miliony reklam svítí a září, pod nimi myriády obchůdků otevřených až do noci, do toho stovky pomalu se sunoucích aut a samozřejmě desetitisíce lidí všude kolem.
Co je ale pěkné na pohled, je fakt, že NY je plný mladých a pěkných holek. A ty se večer v centru vždy parádně vyšňoří a jsou se promenádovat po Times Square a okolí. Už v Londýně večer holky (pozor, nemluvím tu o lehkých děvách) vyplouvají na povrch, ale tady v NY jsou mnohem hezčí. Ani těch tlusťochů tu není tolik jako na Floridě. Na Times Square se rozhodně ještě vypravím, v noci je to snad nejživější a nejrušnější místo, které jsem kdy viděl.
A co tady ještě čeká? Hlavně letadlová loď Intrepid s leteckým muzeem, Guggenheimovo muzeum moderního umění, lanovka na Rooseveltův ostrov (to je předloha pro lanovku z GTA IV), okružní plavba kolem Manhattanského ostrova, výlet na Sochu svobody a další. To bude náplň dnů příštích.
Nejnovější komentáře: