Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Tady na Floridě je právě deset večer, 21. dubna, cikády zvučí a od moře se pěkně zvedá vítr. V idylce na terase píšu další a druhý den pobytu na jihu USA. Ráno byl úkol jasný, sehnat nějaké auto. Místní nám poradili jednu dobrou autopůjčovnu jménem Alamo, takže jsem prostě vybral full-size sedan Chevy Impala 2010, zarezervoval přes internet, vzal papír a zajel s erární X5 zpátky na letiště, kde mají pobočku, stejně jako ta předražená kolegyně z minulého dne.

Tentokrát to vše klaplo skvěle, starší paní na přepážce byla sdílná, takže jsem po chvíli podepsal smlouvu a šel si na parkoviště pro domluvený full-size sedan. Tam ke mně přistoupila zřízenkyně, koukla na papír a řekla, ať prostě jdu na kraj parkingu a ze všech sedanů v mé třídě si sám vyberu, jaký budu chtít! Paráda, na místě byly různé impaly, nějaké accordy, nissany, ale jen v impale bylo nejvíce místa vzadu na hlavu, tak jsem vzal bílou a nasedl.

Tři a půl litrový šestiválec s líným čtyřkvaltovým (jen !) automatem moc nejede (to už moje oktávka 1.9 TDI PD je svižnější), ale za to je dost tichý a komfortní. A v autě hlavně je plno místa, takže pohoda. Na 8 dnů to vyšlo i s komplet povinným ručením a pojištěním vozu asi na 420 dolarů, což je parádní cena i na evropské poměry. Později jsem přišel na dvě hodně užitečné věcičky. Jednak lze volit mezi metrickými i anglickými jednotkami, takže si můžu přepínat libovolně mezi km a mílemi. A navíc lze auto přes dálkové ovládání i nastartovat, kdy se automaticky spustí klimatizace, ale vůz zůstane uzamčený. To je skvělé pro vychlazení vozu před cestou.

Takže, když jsem zajistil auto, kolega hned využil grillu a udělal skvělé hambáče. Zajímavé, že barbeque omáčky dělá i Jack Daniels, tedy ten maník, co jinak chlastá ve velkém. Odpoledne jsme si také zajeli asi 18 mil na výlet k moři, které má nyní asi 28-30 stupňů. No nechci ani vidět, jak teplé musí být v létě. Každopádně tady nějaké ropné znečištění není vůbec viditelné, však se kousek od nás zrovna vesele proháněli delfíni. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v suši restauraci, což bylo výborné, protože jejich suši bylo excelentní a navíc oproti Česku docela levné. Ano, jen u nás z toho dělají luxusní jídlo, ale jinde ve světě se to bere jako laciné a zdravé. Však vydatné chody pro 5 lidí stály i s nápoji asi 2,5 tisíce našich korun. Rozhodně se tam ještě vrátíme, bylo to moc dobré.

Já si pak byl v podvečer zaběhat po místní residenční čtvrti dokola asi 10 km (jinde to ani nejde), to už se tu setmělo, pozdravily mně dvě kočky a také paní, venčící drsně vypadajícího a hodně rozeřvaného psa velikosti Maxipsa Fíka a vzhledu Psa Baskervilského, jenž po mě hned vyjel, o němž mi hned tvrdila, že je přátelský a ještě mládě… Zítra plánuju už větší zajížďku do vedlejšího města Tampa, kde hrají hokej Lightnings a dělají se tam mé oblíbené doutníky Phillies, které jsem hned v tabáku nakoupil do zásoby. Je zajímavé, že tvrdý alkohol zde neprodávají v normálním obchodě, ale vždy jen ve speciálkách vedle a každou lahev vám dají do speciálního pytlíku, aby nebyla vidět venku.

Perfektní servis, kromě oproti nám obrovskému výběru potravin, mají v supermarketech, kde vám zřízenec sám vyrovná zboží do igelitek (na ekologii se tu zhusta kašle), doveze k autu, mezitím picmoch cizinci vychválí kde co z USA za použití minimálně 10x slova “cool” a “amazing”, a sám také naloží do kufru. V takovém krámě jsem narazil na bodrého prodavače pečiva, který se ptal, odkud jsme, protože ho zarazil ten náš divný jazyk. Tak jsem mu odpověděl, odkud jsem (většina zdejších mě tipuje na Holanďana/Švéda/Němce) a on opáčil, že má něco rád. To něco jsem mu nerozumněl, tak jsem se ho zeptal, zdali má rád Czech republic, a on mi suše odpověděl, že ne, ale že má rád návštěvníky, protože se tak divně ptají…

No nic, jdu spát, zítra čeká Tampa (je asi dvě hodiny cesty) a v ní dva zábavné parky. Busch Gardens s několika šílenými horskými drahami (hlavní účel výletu je důkladné pročištění žaludku horní cestou) a vedlejší aquapark s tobogány, přičem do obou  je celkové vstupné kolem 120 dolarů, což je docela darda, na to že si dám jednu horskou a budu to rozdýchávat až do večera. No uvidíme, kousek od nás je také obří outlet (inzerují 70% z obvyklé ceny dolů) na hadry a boty a potřebuji také něco jako Best Buy (shop s elektronikou) na nákup laciného iPodu. Takže zítra večer po návratu z Tampy to vidím na nějaké nákupy. Ale pozítří už na letišti počká Ford Mustang Cabrio a výlet do hotelu na Key West, což je prý “amazing” a “cool” nejjižnější letovisko USA na ostrovech propojených silnicí. Tak dobrou do Čech!