Na serveru IGN se právě objevila první, nebo jedna z prvních webových recenzí Grand Theft Auto IV (vydání v úterý), samozřejmě slušně rozsáhlá a jak jinak také velmi nadšená. Dokud neuvidím na vlastní oči, neuvěřím, ale co se v ní tak chvályhodného píše? Autor začíná tím, že podle jeho názoru je GTA IV nejlepší hrou dějin od vydání Legend of Zelda: Ocarina of Time.

A je to i díky tomu, že GTA IV nabízí nikdy dříve neviděnou hloubku všech postav a celého herního světa – uf! Ještě jsme se ani nedozvěděli, v čem je GTA IV tak dobré a už takové superlativy? No, pokračujme dále… Hlavní postavou je tedy „východoevropean“ Niko Bellič, toho času utíkající za lepším živobytím a svým bratrem Romanem do států ze zbídačené poválečné Bosny. Takže to asi nejspíš bude národnostně obyvatel dřívější Jugoslávie. Tedy nikoli Rus, jak se někdy uvádí.

Jelikož si bratr pro Nika překvapivě moc nad poměry nežije, Niko musí vzít zavděk tou nejhorší prací nájemného zločince, i když si postupně uvědomíte, že to Nikovi zas tolik nevadí, protože je to taková rozpolcená osobnost. Autor si tak velice cení vynikajícího a uvěřitelného příběhu, kdy se Niko sám postupně stává skoro závislákem na postupně se roztáčejícím soukolím organizovaného zločinu v Liberty City, městem inspirovaným New Yorkem současnosti.

Liberty City tak má být neskutečně rozmanitým a živoucím místem, podle autora na něj nedokážete zapomenout ani po vypnutí konzole. Každá čtvrť je prý nezaměnitelná a snadno ji odlišíte od ostatních. Podobně se obyvatelé chovají zcela uvěřitelně a nebloumají jen sem a tam. Mluví spolu, spěchají, sportují, nakupují, atd. Z několika takových situací je prý vidět, že město doslova pulsuje vlastním životem jakoby mimo Nika samého.

Např. když začne pršet, obyvatelé zvednou své deštníky, nebo si začnou přikrývat hlavu taškami a novinami a samozřejmě přidají do kroku. Liberty City je sice mnohem menší než stát San Andreas, ale daleko více bohatší. A to platí i pro interiéry, kam se dostanete vždy bez jakéhokoli loadingu. Frustrující ale prý je, že i když má město doslova tisíce budov, jen do několika málo z nich můžete vlézt. Navíc mimo misí nejsou přístupné budovy nijak označené, takže se nedá odhadnout, do jaké se dostanete a do jaké ne.

Soundtrack, tedy skladeb v rádiích, je více než 200, přičemž se jedná o rock, pop, reggae, R&B a hip-hop. Kromě poslechu rádia se dokonce můžete i dívat na televizi (např. ve svém bytě), nebo brouzdat na internetu pojmenovaném Interweb. Brouzdáním prý klidně můžete v pohodě strávit několik hodin najednou, na webu jsou jak zprávy a novinky, tak např. i stránky bordelů s nabídkami děvek a vybírat si můžete samozřejmě i poštu.

Hlavním prvkem navigace je ale Nikův mobilní telefon. Na něj přichází hovory a sms od přátel a zákazníků a slouží tak k zadávání nových úkolů. Hovořit se s ním dá dokonce i za jízdy. Telefon slouží také jako organizér a kalendář s vyznačením důležitých schůzek, např. kdy k vám domů přijde děvka na povyražení. Mobil si také můžete personalizovat skrze různá vyzvánění a tapety na displej. Postupem hry se pak Niko spřátelí s několika postavami, se kterými může jít nezávazně na pivko, nebo si zahrát kulečník.

Kdykoliv pak Niko může tyto kamarády požádat o pomoc. Jeden mu např. dodá zlevněné zbraně, druhý zase bomby a třetí pošle párek ostrých hochů pro pomoc v bitkách a v přestřelkách. Autor dále vyzdvihuje dialogy jako nejlepší část hry, která je lepší než střihové scény. Z mimopracovních aktivit se uvádí kulečník, šipky, bowling, ale také kabaret, nebo chlastání. Skvělou věcí je také poměrně častá možnost rozhodování o tom, jestli má být Niko opravdu zločinec se vším všudy, nebo nikoli. Zabít či nezabít – ať už viníka, nebo oběť?

Video recenze IGN:

Je dobré, že nejste směřování nutně k té nejhorší alternativě, ale mezi dobrem a zlem si můžete sami vybírat. Díky tomu má GTA IV dvě různá zakončení. Jen příběhových misí nabízí hra více než 90, přičemž zaberou mezi 25-45 hodinami herního času. Nicméně hodně úkolů se opakuje, resp. v nich děláte zhruba to samé. Většinou máte někam dojet, pozabíjet ochranku oběti, pronásledovat oběť a pak jí zlikvidovat. Nicméně díky solidní AI, skvělým a neopakujícím se dialogům a rozmanitým nepřátelům, to prý zas tolik nevadí.

Vynikající je vykrádání banky zhruba v polovině kampaně, kdy jste spolu s komplici zcela obklíčeni policií a musíte se tedy doslova krvavě prostřílet ulicí k nejbližší stanici metra. Autor tuto misi sám opakoval rovnou několikrát- tolik ho bavila. Kompletně nový je systém zaměřování. Jeden trigger slouží pro uzamčení cíle, kdy si navíc páčkou ještě můžete korigovat mířidlo např. pro ustřelení ruky, nebo headshot. Nicméně střílet se dá i bez této pomoci. Krytí pak probíhá velice podobně jako v The Getaway, nebo v Gears of War.

Niko se dokáže sklouznout, nebo dokutálet za nejbližší překážku a lehce se i překulí k další překážce pro změnu pozice. Díky samostatnému tlačítku pro krytí pak nedochází k excesům jako v Gears of War, kdy se postava sama nechtíc přilepila na blízkou překážku. Jak jsem již uvedl dříve, střelba je pak možná zpoza krytí, nebo s rychlým výklonem za překážkou. Nicméně občas se prý Niko přitiskne na nesprávnou stranu, kde je odkrytý a pokud si zavolá o pomoc, nepochopitelně se při tom sám odkryje. Nicméně se s krytím ani nemusíte zabývat, v pohodě se dají řešit přestřelky prostě v běhu a neustálé palbě.

Grafika prý není zcela prosta chyb, občas něco doskočí, občas se kousne snímkování, ale vzhledem v výborným efektům, dohlednosti a rozlehlosti prostředí, je to omluvitelné a ani to neruší. Kdyby si měl autor ale vybrat jednu platformu, zvolil by PS3, protože na této konzoli grafika méně často doskakuje. Xbox 360 má sice barevnější a jasnější textury, ale PS3 disponuje lepším vyhlazováním a díky tomu i čistším obrazem. Na PS3 se GTA IV nejdříve kopíruje na pevný disk, proto jsou pak nahrávací časy minimální, ovšem ani na Xboxu nepřekročí 30 sekund. Obě verze ale prý vypadají skvěle, nedá se říci, že by jedna platforma měla citelně navrch.

Multiplayer v GTA IV se spouští taktéž přes mobil, kdy město zůstane tak jak je, pouze do něj vstoupí až 16 živých hráčů najednou. Režimů je celá řada jak „všichni proti všem“, tak i týmových a také kooperativních maximálně pro kvarteto hráčů. Pokud se ale do hry připojil maximální počet hráčů, ve větších bitkách už nebyla hra plynulá a občas zle lagovala. Pomocí pohybového ovládání Sixaxisu na PS3 se nechají řídit všechna vozidla i vrtulníky, ale mimo lodě je tato technika nepoužitelná.

Autor pak recenzi končí prohlášením, že GTA IV je doslova revoluční hra, ještě více, než bylo svého času San Andreas. Všechno ve hře prý skvěle koexistuje a funguje: znamenitý příběh je vložen do živoucího a pulsujícího města, AI je solidní, stejně jako pohybová fyzika, atd. Výsledné hodnocení je 10, přičemž na IGN desítku naposledy dostala hra Soul Calibur na Dreamcast v roce 1999. Tato známka prý neukazuje na bezchybnost GTA IV, které ani bez chyb není, ale spíše na bourání zažitých bariér a posouvání laťky 3D akčních her o nutný kus výše, což prý splňuje GTA IV měrou vrchovatou.

Za všechny aspekty pak GTA IV obdržela jen samé desítky!!! Prezentace si prý zaslouží Oskara a nápad s využitím mobilu jako herního rozhraní je geniální. Grafika je neskutečně detailní, město úžasně žije a kypí ruchem, několik technických chyb (doskakování) se snadno přehlédne. Zvuk dělají hlavně skvěle napsané a namluvené dialogy a také killer soundtrack se stovkami skladeb. Hratelnost koření funkční bojový a krycí systém a všechny aspekty hry fungují v dokonalé harmonii. A konečně Herní doba se podle obtížnosti počítá na skvělých 25-45 hodin jen v kampani, další hodiny strávíte nepovinnými úkoly a rozmanitým multiplayerem.

Odkaz na celou 7 stránkovou recenzi zde.