Musím před polskými tvůrci smeknout klobouk, protože se dokázali od spíše průměrně zábavného prvního dílu důkladně oprostit a čerstvý díl druhý – retrospektivně pojatý, je mnohem lepší svého předchůdce. Musíme se ale smířit s tím, že putování pokrevně spřízněných bratří (odtud podtitul hry) je pojato jako naprosto klasická a přímočará střílečka z první osoby, tudíž vesměs nic jiného, než palbu na vše okolo, skorem ani neokusíte.

Jedna malá výjimka asi v polovině hry by se našla, ale v drtivé většině času se budete pouze posouvat vpřed a kosit mnohdy velké davy nabíhajících protivníků. Málo rozmanitosti tak padlo na oltář svižnější akce do morku kostí, což nemusí všem bezvýhradně vyhovovat, u čehož bych se hlásil i já. Navíc je akční útěk tří bratrů i na dnešní dobu hodně krátký, když je prakticky za dvě, tři odpoledne hotovo. Nicméně hra vypadá naprosto úžasně, rozhodně jsem neviděl hezčí titul z Divokého západu.

Koridoru se sice v postupu skoro po celou dobu hraní nezbavíte, ale není vyloženě úzký a mnohdy si jej ani neuvědomíte. Při té nádheře kolem s takřka hmatatelným prachem, spektakulárními výbuchy a romantickými horizonty je navíc skvělé, že hru bez potíží zdárně rozhýbete i na podprůměrném herním železe typu 2GHz procesoru a postarší grafické karty na úrovni GF-8800 GTS s malou pamětí. Ani okolní prostředí není zcela statické, však si možná pamatujete všudypřítomné petrolejky z jedničky, kterými se nechá pěkně házet nebo se dají rozstřelit.

Navíc je plno předmětů v krajině taktéž zničitelných, což jen podtrhuje velmi příznivý dojem ze špičkové vizualizace. Taktéž střídání schopností dvou řiditelných postav není tak násilné jako v minulém díle, kde jejich přísné profilování mnohdy lezlo do nosu. Je ale velká škoda, že tvůrci nakonec nevytvořili dříve anoncovaný kooperativní multiplayer, protože ten by hru hodně povýšil. Však styl hraní, kdy si na začátku každé úrovně volíte právě mezi dvojicí hlavních hrdinů-bratrů, by se k tomu velice hodil.

Takto si můžete střihnout celou cestu podruhé za druhý charakter, což tedy není zrovna velké lákadlo, nebo zkusit několik variací na multiplayerové přestřelky. Nemůžu si pomoci, ale ta kooperace mi tady kardinálně chybí, hlavně s přihlédnutím k té krátké době hraní singleplayeru. Nicméně i přesto je druhý Call of Juarez výbornou akční střílečkou z divokého západu, tedy pokud od ní nic než kolty a pušky neočekáváte. Já ale na pomyslný piedestal stále řadím mnohem rozmanitější sandboxový GUN. U něj bych si taktéž druhý díl dovedl představit v ještě růžovějších barvách než je ten první, již tak povedený.

Oficiální www stránka Call of Juarez: Bound in Blood je zde a moje recenze na Eurogameru tady.