Na tuto hru jsem se dost těšil. Však chmurná zápletka o totální devastaci a krizi Ameriky, čehož využije Severní Korea pro invazi a následnou okupaci, slibovala sama o sobě dramatický a napínavý zážitek. A ten jsem skutečně dostal, navíc zabalený ve skvělé atmosféře nekompromisní genocidy skoro jako přes kopírák od vyvraždování etnik nacisty ve 2. světové válce. Homefront mě tak překvapil opravdu sugestivní, syrovou, až šokující atmosférou řízené likvidace jednoho národa, z čehož asi každého rozumného tvora zamrazí.
Násilnější hru jsem dlouho nehrál, byť druhým dechem musím dodat, že zpočátku pěkně rozehrané příběhové pozadí o americkém civilním odboji proti okupantům, později, jak plyne hra, už ustupuje po hříchu dost do pozadí a celý průchod se zvrhne po druhé polovině herní doby jen na systematické bitky s neznámým protivníkem, kterému ani nevidíte do očí a který dosti podivně používá nikoli svou, ale výhradně americkou bojovou techniku a ruční zbraně, což dává pěkně na frak skutečnosti. Ona i celá singl kampaň je i na dnešní zvrácené poměry extrémně kratinká, když jsem jí dokončil na prostřední normal nastavení obtížnosti za nicotných pět a půl hodiny, a to v to počítám i několikeré opakování poslední, snad v poměru k ostatním šesti misím, zbytečně frustrující úrovně!
V tomto čase jsem započítal i kratší testování jedné úrovně na různé jiné obtížnosti, čímž chci říci, že pokud si dáte singl na nejjednodušší volbu, celý jej bez potíží dokončíte na jeden zátah už za takové čtyři hodiny, což je asi nový smutný rekord délky trvání singleplayeru. I v tomto hodně střídmý Medal of Honor jsem na nejtěžší volbu dohrál alespoň za necelých šest hodin. Homefront ale není v jádru vůbec špatná hra, jak by mohlo z výše uvedeného vyznít, to spíše slepě jako za ručičku následuje zažitý a servírovaný trend žánru akčních FPS, takže i pojetím hratelnosti je celá hra tak strašně tradiční a ortodoxní, že jsem se na po konci hry až divil, jak mám málo důležitých poznámek ve svém bloku pro recenzi.
Prostředí je samo lineární, byť pěkně navržené, že si to ani neuvědomíte, zničitelnost byste spočítali tak pouze na výbušných sudech, některých světlech a malých krycích zídkách, když to do nich napere silnější zbraň nepřítele. V tom ale oceňuji určité možnosti krytí, jako je poklek a hlavně leh, jenž není dnes žádným pravidlem. O to více jsem rád, že jej Homefront zařadil, občas se mi dost hodil, když mi nad hlavou svištělo nějak moc kulek najednou. Velmi tradiční je i multiplayer, sám o sobě určitě rozsáhlý, když nabízí kvarteto herních týmových režimů až pro celkových 32 hráčů na sedmi (na xboxu osmi) mapách inspirovaných single lokacemi. O něm, stejně jako o celé hře, se dozvíte více v mé aktuální recenzi na Eurogameru (7/10).
Vynikající je ovšem dabing s opravdu drsným a hooodně sprostým slovníkem některých vypečených charakterů z vašich spolubojovníků (v singlu jste vždy součástí malého družstva odbojářů z vaší buňky odporu), který je skvěle zachován a snad i vylepšen v jadrnosti i v českém překladu formou titulků od Comgadu, jež jako jediná obdržela počítačová verze. Ta je podle rozhovoru s testerem hry jasně nejhezčí, já hrál jen xboxovku, která ovšem na dnešní dobu graficku moc nestačí. Velmi hrubé textury a zrnitá grafika menšího rozlišení se starají o veskrze průměrný, snad až moc obyčejný obrázek, který na celou dnešní konzolovou konkurenci (Modern Warfare, Medal of Honor, Battlefield apod.) určitě nestačí. Navíc je škoda, že po nedávném zážitku třeba s Killzone 3, které doslova přetéká obsahem a možnostmi, v Homefrontu něco jako další herní režimy, kooperaci, splitscreen, bitvy proti botům na online mapách a podobné lahůdečky, které vždy potěší, nenajdete.
Hře bych každopádně i přes tu řádku negativ rozhodně dal šanci, protože zážitek vám sice poskytne velmi kratinký (pokud neholdujete multiplayeru), ale zase snad ještě napínavější, zajímavější a sugestivnější, než je známo u konkurence. Já si určitě seženu PC verzi, neb mě zajímá, jak ona vypadá a kampaň se mi i přese všechno dost líbila, takže si ji rád střihnu ještě jednou na přesnější ovládání skrze myš a klávesnici. Nakonec jsem ale trochu v obavách, kam až chrlení takovýchto skoro bych řekl instatních her, kde je singl na pár hodin a multiplayer vlastně skoro stejný co v jiných FPS, dojde. To za pár let budeme hrát singl na jednu-dvě hodiny, nebo vymizí z válečných stříleček úplně? Toho bych se nerad dočkal, přece jen si raději užívám příběhově plnou kampaň, než bezduché pobíhání na mapách na sto a jeden ten samý způsob, jak je to stále stejné v MW/MoH/BF a dalších, včetně Homefrontu.
Oficiální www stránka Homefront je zde a první recenze na Eurogameru tady.
Nejnovější komentáře: