Jedni jí za její krátkost singlu a skripty všude možně zatracují, pro jiné je to modla toho tupějšího střílečkového hraní, což ostatně podporují i fantastické prodeje stavějící tuto značku nyní na piedestal nejlepších herních brandů světa. Já bych se klidně spíše řadil do té druhé škatulky, protože na dvě nejvyšší obtížnosti jsem si celou kampaň královsky užil.

A když k tomu vezmu i pečlivé hledání uschovaných notebooků, jakožto drobný sběratelský prvek hry, hrací doba v pohodě přesáhla 10 hodin. Tedy nikoli 5, za co prolétnete singl na lehké nastavení bez šmejdění po uschovaných intelech. Však kdo si chce hru užít, udělá to jako já a kdo chce jen síru dštít, proběhne to bez zájmu za odpoledne jako nic.

Zřejmě je pravda, že adrenalinová a thrillerová atmosféra, která vás takřka nenechá vydechnout, je možná v dnešních technologiích a umu vývojářů pouze za častého použití skriptů, pak prakticky nemáte hluchého místa. I když i v otevřeném světě to se zajímavým a motivujícím příběhem jde, ukazuje aktuální Assassin’s Creed II, byť v jeho podání není kampaň samozřejmě tak strhující, jako v Modern Warfare II.

Jediné, co jsem jako „neameričan“ nelibě nesl, už byl dosti citelný patos a kýč stoupající z některých úrovní při invazi Ruska do USA, ovšem dovedu si představit to nadšení Amíků, když každý z nich osvobodí ten svůj domácí Washington od ruské okupace. Však být ve hře takový Pražský hrad, a já na sv. Vítu v poslední chvíli mávám baterkami proti nalétávajícím Gripenům z Čáslavi, taky bych asi slzu uronil, že?

Každopádně se Infinity Ward opět povedlo oslovit obrovskou masu hráčů, že mi připadá, že mimo tupých a přímočarých stříleček (a Modern Warfare taková blbárna, kde se nemusí moc přemýšlet, je, to si přiznejme) PC hráči snad ani nic jiného nehrajou. A to jim pak konzolisti nemají nadávat… 🙂 I když na druhou stranu podle EG.net tvoří v případě Modern Warfare 2 PC verze pouhé 3% všech prodejů! No, však ono to není vlastně na škodu tak trochu vypnout a nechat se unášet výborně vystavěnou eskapádou masivních přestřelek, kde vám každou chvíli vykoukne nepřítel snad i z vašeho zadku.

I já jsem si to tak královsky užil a to včetně velmi širokého multiplayeru, kde ostatně běžně najednou hrají miliony hráčů. Byť pařit tento styl stříleček stále dokola by mě asi za chvíli dosti unavilo. Přece jen mě více oslovují taktičtější hry, kde je nutné zapojit mimo prstu na spoušti také mozek. Vzhledem k zacílení Modern Warfare 2 mě tak ani nevadila docela překvapivá absence výklonů, dělající hru o to těžší. Na druhou stranu automatický pomocník k zaměřování u konzolovek zase pracuje přesně a jistě.

Pokud si tak chcete užít krátkou, ale o to více atmosférickou střílečku s úrovněmi, které se čtou jako špičkové thrillery od Fredericka Forsytha, tak si rozhodně Modern Warfare 2 pořiďte. Já věděl do čeho jdu a jsem spokojený. Pokud ale máte raději náročnější hry na přemýšlení a multiplayer zcela obcházíte, to raději zkuste něco jiného, třeba toho Assassina, protože ten vám také udělá vskutku královskou službu.

Moje recenze na Games Tiscali je zde.