Protentokrát mě když tak omluvte, ale následující necelé tři neděle proměním tento blog z herního na cestopisný, protože jsem právě dorazil do USA, přesněji na Floridu a neznám lepšího média, kam bych mohl takto psát své dojmy a postřehy. V Čechách máte právě před pátou ráno o den později a zde je před půlnocí. Tedy zde, čímž myslím město Fort Myers na Floridě, z kterého budu přes týden podnikat různé výpravy po tomto státě.

Cestu jsem načal přeletem do Düsseldorfu s ČSA, kde si nás před nástupem do letadla odchytla nějaká zřízenkyně a každého se ptala na tu samou přiblblou otázku, tedy jestli jsem měl své zavazadlo stále pod kontrolou a jestli jsem někde nepřišel k drogám a podobně. Nepříjemná paní, každého se ptala na to samé a každý jí samozřejmě odpovídal neustále ne, ne, ne a ne. Následný zhruba desetihodinový let s Delta Airlines do Atlanty proběhl docela v klidu, i když jsem se bál, co se mnou takto dlouhé sezení na zadku udělá.

Boeing 767 byl sice narvaný k prasknutí, ale nabízel skvělé občerstvení a pití po celou dobu letu, takže to nebylo špatné, byť místa nebylo mnoho a sedačka neměla ani výsuvnou opěrku na hlavu. Obsluhoval nás s manželkou jeden bodrý Kanaďan, jemuž se má choť tak líbila, že jí dal na cestu tajně zabaleného Moëta z první třídy. V Atlantě pak přišel na řadu obávaný imigrační picmoch, jenž nám ale pouze zkontroloval pas, nechal nafotit obličej a oskenovat všechny otisky prstů, načež zcela bez řečí nebo nějakého dokazování práce, příjmu a podobně nás hned propustil. To mě potěšilo.

Na rozdíl od luxusního Düsseldorfu je Atlanta nic moc pohledné letiště, navíc díky své poloze přestupní stanice neustále doslova narvané lidmi k prasknutí, že si není ani nikam sednout. V Atlantě jsem si dal jejich místní sladké a dobré pivo Sweetwater 420 a krapet horší hamburger se spálenou houskou, abych nasedl na třetí spoj směr Fort Myers-Florida opět s Delta Airlines. Do Fort Myers jsme přiletěli dokonce asi o deset minut dříve a přivítala nás zde opravdu děsně vysoká vlhkost (bylo po bouřce) a teploty okolo třicítky. Když jsem viděl na letišti ten krásně zabarvený západ slunce, hned jsem si vzpomněl na Drivera v Miami, kde to bylo provedeno stejně pěkně, jako ve skutečnosti. A letiště jako by z oka vypadlo airportu z GTA IV!

Horší se ukázala unáhlená návštěva místní půjčovny Dollar, kde z nás chtěli vyždímat všechny prachy a za skoro 2200 dolarů na týden (!) přistavili Ford Escape, což je menší SUV, než nám bylo slíbeno a navíc extrémně předražené. Takže jsme ve skupině raději stornovali smlouvu a odvezl nás jeden zdejší krajan. Auto si půjčíme zítra přímo ve městě, kde to nebude za takové pálky. Každopádně bydlíme v nádherné vile s bazénem na předměstí Fort Myers, kousek od letiště, čtvrť má dokonce i vlastní branku a je uzavřená. Foto domu vystavím v budoucí galerii, snad budou vidět i ty ještěrky, které nám tu lezou všude po stěnách, zvenku samozřejmě.

Dům je rozlehlý, samozřejmě klimatizovaný, nechybí jasné barbecue (gril) a BMW X5 4.4i první generace v garáži. Podobný dům se tu nechá i pronajmout na dovolenou, jeho nákup vyjde asi na 120 000 dolarů, což není zase tolik. S BMW ale jezdit nechceme, když tu jsme v letním sídle známých na návštěvě, proto si raději půjčíme jiné auto. V domě ale není moc jídla, takže první úkol na ráno je jasný: nakoupit v nejbližším krámu a zajistit ten vůz, protože i tady samozřejmě vůbec nemají chodníky, neb tu všichni jezdí autem. Nicméně naše čtvrť je vlastně pouze silnice do oválu dlouhá 1,6 km, kde se dá dobře běhat, takže se tady asi zítra aspoň trochu proběhnu. Ještě než půjdu spát se ale s vámi podělím o nepříjemnou zkušenost, která se před chvílí udála.

V baráku mají alarm, jehož tlačítko pro záchranku si spolucestující zaměnila za ovládátko od klimatizace, takže namačkala zelený kříž první pomoci, o němž se domnívala, že je to přidání klimošky (tlačítko plus), a tak alarm spustil šílený kravál sirény a co čert nechtěl, do pár minut přijeli navíc i hasiči s medikem na palubě! Domestikovaný známý a já jsme se to to snažili vyžehlit, tak si opsali jeho ID card (občanku), ale asi budou za planý poplach už něco chtít, protože v tom samém domě už je takhle i jiní nezkušení návštěvníci volali vícekrát. U alarmu by se tak asi hodil nějaký popisek s varováním. Každopádně velitel zásahu to nemohl rozhodnout, takže když budou případně něco chtít, že prý se ještě ozvou.

Jejich blížící se houkačka nám způsobila hodně velké mrazení, zvláště, když do malé residenční čtvrti s tichým koloritem a jedinou úzkou uličkou přifrčela obří a řádně chromovaná stříkačka blikající jak vánoční stromeček. Dobrá služba, hasičárna je odsud pár kilometrů. No snad zítra tady zase někdo něco nevyvede, s policisty už by asi byla horší domluva. A jaký je plán na zítra? Už jsem říkal auto a nákup, ale také výlet do centra a k moři, které je prý velmi teplé a v těchto místech zcela nezasažené nedávnou ropnou katastrofou, takže i místní guvernér prý chodí na ryby a ostentativně je hned před kamerami rovnou pojídá, jakože je všechno s vodou OK. Já se hlavně těším na dvě zdejší lákadla: nejjižnější bod USA, Key West a samozřejmě Kennedyho kosmické středisko. Stay Tuned!