Po několika peripetiích začátečníka s RC modelem Nitro MT2 (představení zde a lapálie se startováním zde), jsem již po odborném seřízení karburátoru autíčko konečně zajel. Naposled jsem byl jezdit na Ladronce v Praze 6 minulou sobotu, jak bylo tak krásně a slunečno. Nakonec jsem jezdil přes tři hodiny a spotřeboval k tomu 8 nádržek nitro paliva. Karburátor odborníci z MipaCaru skutečně suprově poladili, protože auto po zahřátí motoru a po několika prázdných nádržkách chytlo takový vítr, že na „plný knedlík“ se ani na skoro rovné trávě parku Ladronka nedalo uřídit. Na obalu výrobce slibuje maximálku 65 km/h na rovném a zpevněném povrchu, no jestli MT2 tolik nejelo, tak to bylo určitě hodně přes 40-50 km/h, protože za jednu sekundu doslova přeletělo snad i desítky metrů. 🙂

Motor se tudíž musí zahřát na provozní teplotu, ze začátku autíčko sic nejede nijak pomalu, ale stále se dá v pohodě řídit. Po zahřátí ovšem drandí tak vehementně, že jakékoli otočení volantu na vysílači způsobí mnohačetná boční salta, jak se pneumatiky vlivem odstředivé síly zahryznou do povrchu. Velkou radost mi udělal i nákup sady tužkových akumulátorů s nabíječkou od Belkina (4 články do autíčka pro pohon přijímače a serv, 8 článků do vysílače), protože ani po těch 8 prázných nádržích akumulátory nejevily žádné vybití. Po připojení k nabíječce se akumulátory nabíjeli jen asi půl hodiny (normální nabíjení trvá hodinu a půl), takže to značilo stále velmi dobrou kondici. Alkalycké články od GP přitom vydržely jen 4 nádrže.

Jak jsem stíhal autíčko

Takže s oddychem nelituji koupě tak drahého stroje, pouze si musí člověk dávat pozor, aby s autem nesestřelil ve větší rychlosti nějaký obrubník, či patník, protože by pak musel měnit zbytečně mnoho dílů za náhradní. Něco podobného se mi totiž stalo při prvním startování modelu na louce, kdy jsem autíčko nedržel aby mi neujelo a na vysílači byl nastavený trimr volnoběhu na vyšší otáčky, při kterých již zabírá odstředivá spojka. Nu a co se nestalo. Autíčko po nastartování vzalo rychle dráhu směrem ode mě, já zpanikařil a místo stisknutí brzdy na vysílačce jsem v panice vyběhl za vzdalujícím se modelem. Štrádovalo si to přímo do kočárku kolemjdoucí maminky, načež narazilo naštěstí v menší rychlosti (motor byl ještě studený) do kola vozíku.

Mezitím já v úprku zakopávám o kořen a letím jako šutr po hlavě přímo na štěrkový chodníček, kde padám na břicho blízko žasnoucí maminky s kočárkem, okamžitě si způsobuji mnohačetné odřeniny a zastavuji se ramenem o kandelábr pro zamezení vjezdu aut na chodník právě tak, aby mi neupadlo. Maminka ovšem pohne kočárkem, načež ječící model se uvolní a opět utíká po louce pryč. Naštěstí to bylo do kopce, takže jsem se rychle sebral ze země za současného mlasknutí několika decilitrů krve o zem z mých úd a započal jsem před zraky nyní již patřičně rozesmátých spoluobčanů novou stíhačku. Model jsem pak po několika metrech zalehl plavnou robinzonádou a konečně si oddechl.

Po této eskapádě se mi ale autíčko odměnilo takovým drajvem, že už se ho pomalu bojím i řídit, protože jeho výkon je opravdu značný, přece jenom jeden a půl koně výkonu na tak malý model musí být někde znát. S elektro modely se to nedá vůbec srovnat, jízda se spalovákem je zkrátka úplně někde jinde…

V nejbližší době na GamesBlog vložím i malé video do 20MB, aby jste viděli, jak model jezdí a hlavně jak ukrutně bzučí. Kolemjdoucí divák to trefně přirovnal ke zvuku „nasraného pučmeláka“. 🙂