Minulý víkend jsem se s rodinou vydal na muzikál We Will Rock You od Queenů a Bena Eltona do Londýna. Již dříve jsem měl zprávy o tom, jak je toto představení výborné, ale to co jsem viděl, překonalo nejen moje očekávání, ale asi všechno, co jsem na divadelně-hudební scéně doposud viděl! Tedy ono toho nebylo zrovna moc, ale klidně řeknu, že jakýkoli český muzikál, a to myslím pouze ty nejlepší, se anglické produkci nemůže vůbec v ničem rovnat.

Přitom je docela překvapivé, že prvotní záměr vzešel z náhodné schůzky dvou aktivních členů Queen, tedy Briana Maye a Rogera Taylora, kupodivu s proslulým hercem a producentem Robertem de Nirem. Skupina se tehdy potkala víceméně náhodou na filmovém festivalu v Benátkách, kde se tak trochu žertem dohodli, že by společně mohli vyprodukovat muzikál, zasvěcený životu Freddieho Mercuryho. To se nakonec změnilo, když jeden z nejlepších současných britských kulturních umělců, Ben Elton, napsal k tomuto muzikálu zcela jinou osnovu, která je umístěna na fiktivní planetu GaGa do budoucnosti, kde vládne zlá Killer Queen a její syn Khashoggi.

Ti zcela potlačují svobodnou tvorbu hudby a dávají všanc pouze vyumělkované kapely ulízaných interpretů, až se objeví snílek Galileo Figaro, toužící po opravdové hudební svobodě, čehož nakonec dosáhne s pomocí své přítelkyně Scaramouche, starého rockera Popa a samozřejmě reinkarnované Mayovy kytarky Red Special. Ano, pokud to na laického diváka působí trochu jako kýč, možná tomu i tak je. Však z muzikálu je vidět, že tento příběh, který ale Elton opepřil mnohými pěkně směřovanými gagy a vtípky na současné hvězdy západní popkultury, slouží jen jako páska, na kterou jsou hutně nalepeny snad tři desítky starých i nových skladeb Queen.

Průčelí do divadla střeží socha Freddie Mercuryho

Hudba, a to ve znamenitém podání, je totiž tím hlavním, co muzikál sleduje. Však jej sice po premiéře kritika i novináři ztrhali, ale každé představení je již osm let (!) v Dominion Theatre na londýnském West Endu vyprodáno, což můžu potvrdit i z mého představení, kde sedělo dva tisíce diváků a další desítky dokonce stály kolem sedaček! Až tak Britové a nejen oni milují své rockové klasiky, protože vydržet stát ty tři hodiny, co muzikál trvá, není asi žádný med. Alebrž to stejně uteče jako voda, protože skoro čtyřicítka zpěváků a tanečníků předvádí na jevišti doslova hudební orgie. Obrovský dojem dělá špičková živá kapela, v níž mimo jiné za klávesami sedí „pátý člen Queen“, Spike Edney.

Její podání hudby Queen je naprosto famózní, když se navíc o naprosto čistý, přiměřeně hlasitý a plný zvuk stará špičková aparatura, která byla postavena divadlu přesně na míru. Lepší zvuk v nějaké hale nebo divadlu jsem věru neslyšel! Masakr pak spustila už jen první skladba Radio Ga Ga, tančená a zpívaná ve sboru, což mi stále vrtá hlavou, jak lze i tuto jednodušší píseň Queen zpívat zároveň s dosti náročnými pohybovými figurami. Ano, celý muzikál je hraný i zpívaný kompletně naživo. Druhý podiv mám na mysli s tím, jak se podařilo sehnat tolik naprosto skvělých zpěváků a zpěvaček, kteří svým rozsahem vezmou do kapsy kdejakou zavedenou stálici.

Výjimečnost muzikálu také tkví v tom, že nabízí jedinečně odzpívanou Bohemian Rhapsody včetně extra obtížného sborového partu uprostřed. V podání tolika desítek stejně intonovaných hrdel, které si nic netransponují dolů a mlátí to do závratných výšek, to byl fantastický zážitek, při kterém celé divadlo stálo a řvalo nadšením. Však i jeden kolega, co místo Queenů mnohem raději poslouchá techno, odešel z divadla nadšený, což se u něj málokdy vidí. Skalní fanda skupiny si pak v představení najde mnoho „easter eggů“, když třeba jeden účinkující obléká podobný kostým s očima jako měl Mercury v klipu Its a Hard Life, nebo hlavní hrdina Galileo parafrázuje jeho proslulé rozezpívávání publika.

Momentka z muzikálu

Muzikál je zkrátka oslavou Queen, ve finále je to prostě už jasný revivalový koncert, včetně nerozlučné dvojice We Will Rock You a We are the Champions. Příběh a dramatickou zápletku v tom neradno hledat, ta jasně ustupuje do pozadí, byť dobří angličtináři si najdou moře vtípků a gagů, které jsem já dost často nepochytil, ale divadlo se smálo jako pominuté. Textů je ale docela střídmě, i bez jazykové výbavy si představení perfektně užijete. Je ovšem nutno počítat s trochu dražším vstupným, já platil do předních řad v nejlepším sektoru rovných sedmdesát liber, což není málo. Za ten zážitek to ale bohatě stálo. A rozhodně nedoporučuji zaletět na muzikál např. do Madridu, nebo do Kolína nad Rýnem, kde se také hraje, protože z části jsou původní texty přenesené do místního jazyka, což by mi dost vadilo a zpěváci jsou na domovské scéně jasně nejlepší.

Opravdu doporučuji muzikál navštívit, však West End je takovou Brodwayí Evropy. Kousek dále byly fronty např. na muzikál Bídníci, vedle na Královnu pouště, však divadel je v této čtvrti přehršel. Navíc letenky do Londýna stojí naprostý pakatel, nás vyšly zpáteční od EasyJetu  na osm stovek (na zpáteční cestě jsme ale měli kvůli jejich potížím skoro dvě hodiny zpoždění) a výborný hotel Ibis (patří do sítě Accor Group) kilometr od divadla na sto deset liber za noc (nemuseli jsme použít místní šílenou dopravu). Lístky na muzikál jsem si nejdříve pohodlně vybral a zakoupil přes internet, kdy jsem si je v pdf před odletem stáhnul. Zanedlouho mě čeká přímo samotná newyorská Brodway, tak jsem zvědav, jestli nějaký zdejší muzikál či představení překoná můj parádní zážitek z We Will Rock You. Bude to mít opravdu hodně těžké…

Oficiální stránka We Will Rock You s možností zakoupení vstupenek je zde.