Dlouho jsem se k této hře pořádně nemohl dostat, i když se mi doma sešly rovnou dvě originálky, na PC v češtině i na Xbox 360 v angličtině. Onehdá jsem si zajel pár závodů, vypláznul jazyk z těch skvěle provedených palubek a kopie zase odložil na později. Mimochodem, když ty interiéry porovnám z xboxu i PC s Gran Turismem 5 i s Forzou, starší Shift je detailnějším provedením kabiny stále vezme do kapsy. Nuže, teď vidím, jakou jsem udělal chybu, že jsem Shift tak dlouho přehlížel mojí déletrvající nepozorností.
Chtěli jsem si takhle s tradičním hráčským partnerem, mým sousedem, zajet nějaké nové přírůstky do neustále doplňovaného rFactoru, ale ty jsem nechal v práci, takže materiál k mání nebyl. Inu, napadl mě právě Shift, tak jsme zasedli střídavě za jeden ovladač před televizi (splitscreen Shift bohužel nemá) a po dvou několikahodinových seancích a čtyřech flaškách vínka už máme odjety úplně všechny závody v první úrovni a jsme na 11. řidičském levelu. Postup v kariéře jde zatím docela rychle, nutno říci i přesto, že hrajeme bez jakýchkoli asistencí, a na nejtěžší, třetí Hard stupínek.
Nevím, jestli jsme tak dobří řidiči, ale v naprosté většině závodů dosáhneme na maximální bodování pěti hvězdiček za jednu až tři jízdy na závod a až na výjimky je to nejtěžší nastavení snad až moc jednoduché. Jediný větší zásek máme s poslední hvězdičkou za nejrychlejší kolo v poslední časovce na smyšleném Nascar oválu kdesi v Americe. On asi náš vytuněný Ford Escort RS Cosworth není to pravé auto pro klopené dráhy, no ještě to krapet poštelujeme a uvidíme. Když člověk prohraje nejrychlejší čas o směšných osm setin, je to k naštvání. Každopádně kromě výborné audiovizuální stránky v Shiftu vidím hlavně naprosto přesvědčivý mix arkádového drajvu, simulačních faktorů a dobré motivace, což je koktejl, který mě právě velice baví.
Ano, v žádném případě nelze brát Shift jako dospělý simulátor či obří závodní hru ve stylu Forzy nebo Gran Turisma, ale humoru a zábavy tu je snad ještě více než v těchto dvou hrách. Osobně jsem si dříve nemyslel, že by šlo tak dobře skloubit závodění ve stylu GT na uzavřených tratích se zběsilým bodováním a arkádovou šíleností, kdy jste hodnoceni za bourání do soupeřů, jejich vystrkování z trati a za podobné skopičiny, které v gentlemanském zápolení nemají co pohledávat. Jenže na tak v sérii Need for Speed. Ta přece byla vždy hravá, veselá, přehnaná a moc se nebrala vážně, jako ti dva zmínění mouřeníni. A to samé trochu platí i pro Shift. Jednou se zaměříte na čistou jízdu a dokonalé předjíždění či stříhání zatáček, za což také dostanete hvězdičky.
Ve druhé jízdě už to ale boříte na všech frontách, jednou naberete auto před vámi, druhé vyblokujete, a s totálně zničeným vozem se doplazíte do cíle klidně na předposlední pozici. Což ale nevadí, protože i za ty rozdávané crashe máte už dost bodíků na další hvězdičku. Prakticky takovéto dvě tváře má Shift a je jen na vás, které dáte přednost, protože zajíždět úplně všechno ani nemusíte. I za část splněných výzev dostáváte poměrně dost bodíků do vašeho levelu a peněz na nákup nových aut a vylepšení, takže se ani nemusíte stresovat. Samozřejmě jsem už ani neočekával nějaký akurátní jízdní model, však takové podjetí vozu přede mnou, kdy jsem zezadu nabral protivníka tak, že jsem ho podjel a on mi přeletěl horem přes střechu, zrovna neukazuje na vyladěnou fyziku, ale co naplat, jsme ve světě Need for Speed, kde se to prostě toleruje a tak nějak očekává.
Musím i přesto přiznat, že zábava je to právě díky střídání čisté a špinavé jízdy, gentlemanského stylu s prasáckým, a tím urputným bodováním skoro každého uprdnutí vejfuku ohromná zábava. Snad se jen bojím, aby to nebylo všechno posléze už dost stereotypní, no snad nám to vynahradí další odemčené a rozmanité podniky. I bez toho si ale takovéto trochu ulítlé pojetí závodů docela užívám a jsem zvědav, co nového tvůrci ze Slightly Mad Studios nabídnou v příchozím druhém díle Shift 2: Unleashed, jenž by měl přikvačit ke konci března.
Oficiální www stránka Need for Speed: Shift je zde.
Nejnovější komentáře: