Ano, přiznám se, toto nové řadové studiové album zbytku Queen jsem dostal jako vytoužený dárek, který jsem si zařadil do své sbírky originálek všech alb Queen. To jen na vysvětlenou, proč jsem si album jednoduše nestáhl z internetu. Jako posluchač, který má „Královnu“ hodně rád, jsem samozřejmě dopředu věděl, že odborná kritika Cosmos Rock spíše ztrhala, ale posluchačské názory u nás i ve světě mluví opačně a album podle nich vcelku příjemně překvapilo.
Oni někteří zřejmě nedokážou pochopit smysl tohoto projektu. Nikdo přece nechce naprosto bezkonkurenčního Mercuryho nahradit. Těžko pak vyčítat neposedovi Mayovi, že má stále elán do práce, když je to takový skvělý hudebník a jeden z nejlepších žijících kytaristů na světě. Na jeho místě bych také asi nechtěl jen doma lenošit jako zřejmě nemocný John Deacon, ale raději hrát před živým publikem.
Když dvacet let děláte naplno skvělou hudbu, těžko s tím pak najednou třísknete do kouta. A přesně v tomto duchu se nese celé Cosmos Rock. Na prvním koncertu Queen u nás jsem byl, na nedávném druhém již ne. Stejné show už mě moc nelákalo, zas takový zbožňovatel nejsem. Však za vrchol domácích koncertů stejně řadím vystoupení samotného Briana Maye s bandem v malé sportovní hale Sparty na Výstavišti v Praze, kde byli pouze skalní fandové a nikoli „plebs“, který nezná členy ani jménem a chodí na velké koncerty Queen oslepujíce jejich známou značkou.
Projekt Queen + Paul Rodgers tedy nelze vůbec srovnávat s minulostí Queen s Freddiem za mikrofonem. To byli ti nejdříve tvrdě rockoví a poté spíše popoví Queeni. Dnes je to Brian s Rogerem, ale byli by blázni, kdyby nevystupovali pod extrémně cennou značkou Queen, když jim to i odpočívající John Deacon posvětil. S Paulem Rodgersem vzešlo spontánní spojenectví, které dalo vzniknout již dvěma veleúspěšným turné a jednomu studiovému albu. Všichni to berou jako projekt, nikoli náhražku původních Queen – to při kvalitách Mercuryho a absenci Deacona ani nelze.
Když k tomu takto přistoupíte, budete albem zřejmě příjemně překvapeni, stejně jako já. S minulými alby se to nedá vůbec srovnat a já bych poslední sound Queen, tedy spíše tesklivý melodický pop s vytaženými vokály vůbec nenašel. Ale to je jen dobře. Nová deska je jak z osmdesátých let minulého století – syrový a vesměs řádně klasický rock, jakoby návrat ke kořenům, který se vrátil skoro až k Sheer Heart Attack. Již jen titulní skladba Cosmos Rockin‘ je pěkným příkladem řízné jadrné rockové pecky, která jakoby patříla spíše do minulosti. A Rodgers nezpívá vůbec špatně, byť většina písní, mimochodem zcela nově napsaných a nahraných výhradně tímto triem muzikantů, je jeho hlasu uzpůsobena.
V nádherně zpěvné Time to Shine Rodgers ukazuje své přednosti, když poznávacím znakem alba je Mayova nezapomenutelná a nesmrtelná kytarka Red Special vyrobená doma z dřeva starého krbu. Ano je to stále ta stejná kytara, jejíž zvuk nelze napodobit žádnou sériovkou. Ve skladbě Still Burnin‘ zase pozorné ucho posluchačovo najde krátkou reminiscenci dupáku We Will Rock You, který dnes s oblibou zpívá na koncertech skoro každý, např. Celine Dion, Anastasia, nebo Robbie Williams. Celá deska je na poslech hodně jadrná a na dnešní poměry tvrdá, byť se najde pár kousků s měkčím srdcem jako je teskná We Believe, nebo jediná starší píseň Say It’s Not True, kterou Taylor napsal a nazpíval původně pro kampaň 46664 nadace Nelsona Mandelly.
Zajímavá je C-lebrity, nářezová píseň, která vznikla jako reakce na rádoby celebritky, když kapela natáčela hned vedle příbytku s účastníky reality show na způsob Big Brothera. Celkem je na albu solidních 14 skladeb, přičemž většina má přes 4 minuty, takže za těch 279,-, co stojí album bez bookletu, to je velice slušná nabídka i kvantitativně. Každopádně mě deska hodně potěšila, po letech to je zcela něco nového a jiného než dřívější Queen a podobné rockové hudby je už dnes pomálu. Navíc styl desky k tvrdšímu klasickému rocku určitě sedne i „pravověrným rockerům“, kteří třeba Queeny jinak neposlouchají. Po zpěvně smutné Made in Heaven je Cosmos Rock otřepání ze smutku a výborný návrat k rocku, který zní jako zamlada.
Trefné zhodnocení alba na Queen Legend, druhá část a podrobné info a albu na Wikipedii.
Pravda, s uvodom sa da nic ine ako suhlasit. Je to projekt byvalych clenov skupiny Queen, ktory zachovavaju velmi cennu znacku. Ono 50% Queen sa v tom istotne nestrati a napriklad pri Call Me som obcas ocakaval Freddieho vokal – netusim preco. 🙂 Kym po hudobnej stranke je vsetko All right, tak v pripade textovej je to imho slabsie, avsak celkovo to tiez povazujem za slusny album a prijemne prekvapenie.