V minulém příspěvku jsem se vyznal, jak mě první hodiny v GRIDu moc nebavily a jak jsem hru málem vrátil. První část kariéry (asi 1-2 hodiny) totiž spočívá pouze v absolvování závodů za jiné týmy, které vždy trvají jen pár kol a pak vezmete zase zcela jinou nabídku ze tří nabízených.

Nicméně po několika takových závodech jsem si již mohl založit vlastní tým a tak se k těmto „instantním“ závodům“ přidá ještě další a mnohem lepší možnost výběru závodních podniků, kterých se již můžu účastnit jako tým s vlastním autem, nikoli jen jako pilot v cizí stáji. I proto už se ve hře cítím mnohem lépe a nemůžu říci, že by mě nebavila, jako na začátku.

V kariéře je tedy k dispozici jednak vždy známá trojitá nabídka na samostatné závody za jiné týmy, která vám vydělá hlavně peníze, reputace dodá méně. Druhou částí jsou pak týmové podniky notně zvyšující reputaci, kterých je celkem 54 ve třech oblastech a ve třech licencích. Alespoň tak to vidím v garáži krátce po založení týmu. Jestli jsou závody za cizí vždy jen tři v nabídce (po zajetí jednoho se nahradí dalším), týmové závody jsou přístupné vlastně všechny v rámci první ze tří licencí, tedy na všech kontinentech. Limitováni jste ale potřebnými vozidly, které si musíte nejdříve za vydělané peníze koupit.

V nabídce jsou jednak vozy nové, ale také ojeté se slevou z nákupního domu Ebay Motors. Pokud koupíte do garáže alespoň dvojici vozidel, lze nepotřebné stroje také odprodat. Žádné aukce jako ve Forze 2 zde ale nejsou. Ještě bych ozřejmil formát zdejších závodů. Vždy jsem startoval bez kvalifikace a z náhodně generované startovní pozice. I když jsem schválně ten samý podnik zajel na stejné místo, poprvé jsem v tom následujícím startoval osmý a podruhé jedenáctý. Zatím jsem jel nejvíce 4 kola, vyjímkou bylo 24 hodin Le Mans, kde se jede jakoby na 24 hodin, ale podle zvolené obtížnosti zkrácených až na nejmenších 12 minut.

Ze všech podniků, co jsem zatím jel, je Le Mans nejvíce napínavé, protože za splnění týmového požadavku je hodně vysoká odměna a např. dojet do druhého místa ve stejné třídě (16 vozů na trati v několika třídách) není od druhé obtížnosti vůbec jednoduché. AI v tomto ale zřejmě občas švindluje, protože jednou se přede mnou můj rival vznesl v saltech do vzduchu, půl kola mi časomíra ukazovala na něj náskok přes deset vteřin, aby se zakrátko najednou prudce přiřítil do zpětných zrcátek. Navíc vše komplikuje nastávající noc, kdy je dohlednost díky zlobící práci se světlem (kužely aut okolo často mizí) velmi špatná. Kromě plynule zrychleného střídání denní doby kvituji hlavně parádní postupné špinění vozů za celý závod. Když pak gradující hudba a úsvit přináší blížící se konec závodu (po vypršení času se jízda ihned utne), srdeční puls se citelně zvyšuje. Le Mans ukončuje každou jednu sezonu ve hře jako taková třešnička, ale po několika letech už je to stále to samé, naštěstí se závod dá odmítnout.

Kromě klasických závodů s různým počtem jezdců, se v části za cizí týmy také občas vyskytnou tématické úkoly, jako pokořit určitý čas, nebo překonat na okruhu danou rychlost. Jízdní vlastnosti aut mě evokují spíše sérii Need for Speed, než dřívější díly TOCA, protože GRID je určitě ze všech dílů TOCy nejarkádovější a nejméně odpovídá skutečnosti. Dokonce i třetí TOCA World Touring Cars, kterou jsem si znovu zahrál na Psone, má reálnější a přesnější řízení, než GRID. Je pravdou, že když fanda WTCC sedne v GRIDu do BMW 320Si a začne se na okruhu klouzat v každé zatáčce, asi půjde do mdlob. Osobně mi projevy vozů kromě formulí moc nesednou, mnohem lépe se mi jezdí např. v PGR4, ale už jsem si zvykl a někomu to určitě vadit nebude.

Jízdy jsou až na nejslabší vozy velmi rychlé, dojem z rychlosti je značný, možná až příliš, ale auta podle pocitu snad nic neváží. Díky tomu je peloton vozů skoro vždy totálně splašený a zejména na městských okruzích s mantinely je předjíždění bez kontaktu skoro nemožné. Na nižší obtížnosti pak ostatní jezdci vůbec nectí ideální stopu, na obvyklý vláček můžete zapomenout a tak se v závodech spíše řítí neuspořádaná smečka aut k cíli. Citelná pomůcka se skrývá ve zkracování tratí po vnitřních obrubnících, kam umělí soupeři nejezdí a zkrácení je bez penalizace. Inteligence počítačových jezdců je ale i na nižší obtížnosti opravdu velmi dobrá. Nikdo zbytečně nebourá a neprasí, jezdci se snaží vyhýbat kolizím a dovedou včas brzdit.

Tradiční pochvalu si zaslouží také dosti časté chyby umělých jezdců, kdy třeba vylétnou z tratě, nebo to napálí do mantinelu. Občas to ale počítač přežene, několikrát jsem byl svědkem extrémních salt jiných vozů na otevřeném okruhu, kde k tomu nebyl vůbec důvod. V demu tolik chválený kolizní model zůstal beze změn, takže stále lze hned v první zatáčce své auto rozšrotovat a odstoupit ze závodu, což se mi také při úplně první jízdě stalo. Alespoň jsem měl ihned v kapse achievement „Crash Time“! To pak na řadu přichází restart závodu bez zdlouhavého nahrávání (prima!), nebo funkce vrácení času, kdy si přes opakovačku přetočíte záznam o chvíli zpět a začnete znovu několik desítek metrů zpátky. Je ale velká škoda, že jednak chybí klasická TV kamera a záznamy nelze nijak uložit, nebo sdílet. Dnes, kdy konkurenti disponují v tomto směru vyspělými komunitními funkcemi (např. PGR3, Forza 2, Race 07), je GRID zcela pozadu.

Na konci každé jedné sezony se objeví žebříčky reputace jezdců a vy si zkontrolujete svůj postup výš. Já byl po prvním roce na 462. místě z 500, po druhém na 406. a to jsem si jezdil náhodně dle libosti. Taktéž se ukáže žebříček týmů podle vydělaných peněz, v něm jsem po roce figuroval na 113. místě z 250. Jako poslední pěknou novinku mi nabídlo služby několik sponzorů z řad reálných společností (např. Bilstein, Magneti-Marelli), jejichž samolepky jsem si nalepil na vůz. Když v každém závodě splním jejich požadavky (např. dojet do třetího místa), po závodě mi něco přihodí do výsledné finanční odměny. Na hratelnost to sice nemá vliv, ale je to určitě zajímavý prvek dodávající další motivaci do závodů.

Článek napsán pro server Hratelně.cz.