Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Včera jsem strávil první hodiny závodů v GRIDu (Xbox 360), tedy jsem začal kariéru jako takový námezdní jezdec, který jezdí od čerta k ďáblu. Po pravdě jsem byl jen pár minut od chvíle, kdy jsem si říkal, že půjčenou hru hned dnes vrátím, protože mě ježdění vůbec nebavilo. Ale popořádku. Na začátku si musíte vytvořit svůj vlastní profil jezdce, přičemž je praktické, že jich může být i více, např. pro další hráče na jedné konzoli, nebo pc.

Zadáte své iniciály, hra doplní vaši zemi (ve všech tabulkách se pak ukazuje vlaječka) a ještě si je třeba zvolit tzv. audio name, což je předvolené jméno, nebo nick, jakým na vás budou volat z boxů. Hra se pak ukládá zcela automaticky, přičemž v loadingových obrazovkách lze jako v DIRTu opět spatřit výpis statistik a na Xboxu i achievementů.

Hra nabízí několik obvyklých asistencí, jako je antiblokovací a protiprokluzový systém, stejně jako automat a stabilizaci vozidla. Předvolená je trojice různých modelů ovládání a již jsem dříve mluvil o skvělé funkci v podobě vlastní svobodné konfigurace tlačítek (opět měl i DIRT). Oproti DIRTu ale ubyla jedna vzdálenější kamera z kokpitu (celkem je tedy pohledů 5) a vždy platí volné rozhlížení dokola. Minule jsem trošku kritizoval menší vozový park, ale hlavně malý počet okruhů, naštěstí skoro všechny mají rovnou dvě až tři varianty (např. Donington National a Donington International s delším úsekem před cílem).

Hodně střídmá je také nabídka herních režimů. Zpočátku to je jen Race Day, tedy v překladu klasický jeden volný závod a kariérní Grid World. V závodním dni si navolíte auto (ihned je k dispozici mnoho vozů), trať a její verzi, disciplínu (cestovní vozy, formule, driftování, atd.) a počet kol, načež se můžete ihned vydat na trať. Žádný trénink, nebo časovka zatím neexistuje. To přijde na řadu až po několika prvních hodinách hry, kdy si vyděláte na zakoupení svého prvního závodního týmu. Napřed si ale první hodiny jen vždy vybíráte z trojice různých závodů na jedno až čtyři kola. Jezdíte tak bohužel naprosto chaoticky a bez jakéhokoli řádu.

Pokaždé začínáte z náhodně vybrané pozice na startu, pokaždé jedete za jiný tým a pokaždé je každý závod bez jakékoli návaznosti na ten předešlý. Hrál jsem na nejlehčí obtížnost a posléze i těžší a zabralo mi to odhadem asi 2-3 hodiny, ale často jsem restartoval závod. Jediným cílem je totiž vydělat daný počet pěněz na zakoupení vlastního týmu, což se pak stane automaticky. Za každý dojetý závod (je jedno kolikátí dojedete) obdržíte zpočátku několik tisíc eur, přičemž na nákup týmu jich je zapotřebí tuším něco kolem šedesáti tisíc. Opakuji, že je naprosto jedno, kolikátí dojedete a v jakém stavu. Vždy obdržíte prémii za závod.

Další peníze dostanete za splněný týmového požadavku, jako třeba dojet na bedně, nebo porazit jiný tým, ale to je vždy vzhledem k odměně za závod pakatel. Ještě bych se vrátil k té volbě obtížnosti. Před každým závodem si můžete zvolit jeden z pěti stupňů, podle čehož se pak odvíjí bodový příděl do reputace. Na základě reputace se pak posunujete v jezdeckém žebříčku výše, což je základní cíl v GRIDu a odemykají se vám další 2 licence a závody. Zajímavé je, že na úplném vrcholu jsou skutečná jezdecká jména, jako např. Jorg Müller, Tom Kristensen, nebo dokonce náš Tomáš Enge. Na zvolené obtížnosti také závisí přidělený počet Flashbacků (1 až 5), tedy vrácení času při závodě.

Je sice hezké, že si před každým závodem můžete navolit obtížnost, ale je to zcela k ničemu, protože v závodech za cizí týmy stejně nevíte, jak je trať obtížná, odkud budete startovat a kolik bude na roštu soupeřů. Těšil jsem se, že jako v DIRTu budu moci zajet jeden závod klidně i vícekrát na postupně zvyšující obtížnost a tím se pěkně zlepšovat, ale nic takového tu bohužel není. Tedy alespoň v té pro mě velice nudné a nezáživné úvodní části před založením týmu. Po několika hodinách jsem si již založil vlastní stáj, zvolil si krátký název, tři vlastní barvy a design jediného přiděleného vozidla Ford Mustang. Jestli jste mohli do této doby závodit prakticky s čímkoli (hra na to nebrala ohled), po založení stáje již nikoli.

Každý vůz, který je vyžadován do nějakého závodu mimo nabídky cizích týmů, si musíte již kupovat za vydělané peníze z ostatních podniků. Takže na začátku se můžete účastnit pouze muscle cars jízd s tím Mustangem, než si vyděláte na další káru. Všechny závody jsem rozdělené do tří oblastí: Evropy, Ameriky a Japonska, přičemž všechny tři jsou přístupné, záleží jen na tom, jaké máte v garáži auta. Velice kvituji, že závody s vlastním týmem a vozem již můžu opakovat např. na vyšší obtížnost jako v DIRTu. Jinak se mi potvrdilo, že chybí multiplayer na rozdělené obrazovce, online a přes system link lze hrát až ve dvanácti hráčích. Při zakládání hry si ale nelze stanovit přesný počet kol, jen krátký, střední, nebo dlouhý počet.

Po zakoupení týmu se mi zpřístupnila garáž s přehledem aut a testovací jízdou, která vlastně supluje časovku, protože nabízí také jízdu proti ghost caru vlastního času, nebo aktuálně nejlepšího hráčského. Lze se tak seznámit s jízdními vlastnostmi každého zakoupeného vozu, ale o těch a např. o jistých grafických problémech si povíme pozítří, kdy už snad bude ježdění více zábavné. Zatím je to pěkná bída.

Oficiální www stránka hry je zde.

Článek napsán pro server Hratelně.cz.