Recenze Ghostrunner – frenetický parkour s katanou

Po obrovském globálním kataklyzmatu se v naší pochmurné budoucnosti nové hry Ghostrunner zbytek lidstva soustředil ve speciálně vystavěné obří věži zvané Dharma Tower. Pod věžákem se totiž nachází nyní již takřka opuštěné město Dharma City, které jakoby z ok(n)a vypadlo temným a neonovým megapolím ve stylu Blade Runnera. Jenže věži brutální silou vládne dvojice biotechnologicky vylepšených bojovnic Mara a Hel se svým ansámblem poslušných vojáků a robotů. Vyplašení obyvatelé nemůžou vlastně vůbec nic. Aby jejich teror nemohl nikdo ohrožovat, ženská dvojice zlikvidovala celou armádu podobně upravených stínových bojovníků zvaných Ghostrunners, kteří se ve městě dříve starali o bezpečnost.

Tedy jeden jim unikl, nicméně úvodní konfrontace s Marou, vybavenou několika robotickými chapadly, se poslednímu žijícímu ghostrunnerovi vůbec nepovedla. Přišel o jednu ruku a zmizel v hlubinách města shozen z nejvyššího bodu věže, jak ukazuje video úplně dole. Jenže šikovní montéři polomechanického šermíře dali zase dohromady, takže vaše cesta nahoru pro druhé a finální zúčtování s Hel, Marou a jejich nohsledy může začít! Ghostrunner je třetí a zdaleka nejambicióznější titul třicetičlenného polského studia One More Level z Krakova, jež si na pomoc přizvalo ještě další dvě studia z Dánska. Akční a frenetický sci-fi parkour z pohledu první osoby se odehrává v post-apokalyptických cyberpunkových exteriérech budoucnosti, kterým vládne noc a neony. Jelikož jako zmrtvýchvstalý cyber ninja ještě nejste úplně v kondici, musíte následovat rady vašeho tajemného průvodce, který si říká Architekt, protože bez něj na vrcholek věže za Marou nedoběhnete.

Odtud začínáte úplně vespod celé věže

Ghostrunner mi okamžitě evokoval zejména tři starší hry, u kterých se tvůrci možná inspirovali. Zdejší velmi pečlivě a chytře vystavěné cyberpunkové prostředí s velkým důrazem na vertikalitu mi připomínalo sérii Deus Ex, zatímco vzhled a boj hlavního hrdiny zase jeho zženštilejšího bratra Raidena z odbočky Metal Gear Rising: Revengeance. No a na podobný, byť daleko pomalejší parkour, si zase dobře pamatuji z řady Mirror’s Edge. Ghostrunner se spoléhá na svoji jedinou zbraň, extrémně ostrou katanu, takže se minimálně v první půlce hry musí k nepřátelům napřed dostat, aby je jedinou ranou pěkně krvavě setnul. Ve hře totiž platí jeden hlavní zákon: na kohokoliv kromě bossů stačí již jen jeden jediný zásah (chladnou i střelnou zbraní), načež cíl je okamžitě mrtev. Tudíž to samé platí i na vás, protože žádné přizpůsobení obtížnosti hra nenabízí.

Jenže nepříjemní a vlezlí strážci věže mají pistole a navíc střílí rychle a přesně, tak jak se jim dostat na kobylku? Výhradně rychlým, plynulým a přesným pohybem, který je vaší skoro jedinou obranou před velmi nebezpečnými útoky nepřátel. V ideálním případě byste se na vaší cestě neměli vůbec nikde ani na setinu vteřiny zastavit. Jakmile se totiž zaseknete nebo zastavíte, např. abyste se rozhlédli kudy dál, a někde v dosahu se poflakuje i jeden jediný nepřítel, jste okamžitě mrtví. Nicméně cesta vpřed je v lokacích vždy velmi dobře naznačena jiným barevným odstínem než má komparzní okolí, takže bloudit rozhodně nebudete. Nad to je zdejší svět města Dharma stejně lineární a když už si můžete vybrat z několika směrů, vždy je to pouze v rámci samotného rozlehlejšího prostoru, který ústí zase do jediného tunelu dále.

Nabrat dech, sklouznout se a seknout toho dole

Již jsem naznačil, že k rychlému nonstop pohybu, který je od vás striktně vyžadován, perfektně sedí výtečně nadesignované prostředí plné dobře patrných překážek a objektů ve výškách, přes něž se musíte dostat. S orientací tu nikdy problém mít patrně nebudete. Úhelný kámen se ale skrývá ve velmi náročném, až pedantsky přesném ovládání, vyžadujícím bleskové reflexy, 100% orientaci v namapování kláves či tlačítek a extrémně hbitou volbu příslušných pokynů pro běh, skok, zrychlení a hlavně úhyb v dočasně zpomaleném času. Když si k tomu ještě přidáte máchání katanou, kdy na první netrefíte protivníka a jste ihned zastřeleni, hraní je totální hardcore zážitek, který doporučuji pouze velmi trpělivým hráčům s perfektními reflexy a se zdravými horními končetinami. Ne, Ghostrunner opravdu není žádná přístupná a snadná hra pro mainstream!

Správný Ghostrunner si stále opakuje

Tady se klidně může stát, a také se to stává, že budete desetkrát, dvacetkrát opakovat i blbých sto metrů cesty před vámi, která se bude zdát naprosto nepřekonatelná. Buď špatně doskočíte, nebo netrefíte nepřítele, nebo vás sejme desetkrát za sebou, ještě než se k němu vůbec dostanete. Pokud trpělivé zdolávání hry po malých kouscích nevezmete v potaz, Ghostrunner raději vůbec nezkoušejte. Naštěstí záchytné body (manuál ukládání není možné) nejsou až na výjimky nijak daleko, často těsně před náročnějšími pasážemi, a restart na PC zabere milisekundu. Tvůrci si jsou hardcore obtížnosti vědomi, proto stále mají na Steamu i demo, abyste si mohli hru napřed vyzkoušet.

Ten ventilátor se samozřejmě točí

Typické překonání jedné pasáže vypadá kupř. takto: rozběhnete se vpřed (pohyb naštěstí není až tak rychlý, abyste nestíhali sledovat okolí), stisknete skok a vyletíte na velkou vertikální desku, po které automaticky přeběhnete v pětačtyřiceti stupňovém náklonu k podlaze. Na konci desky vyskočíte a nahoře si stihnete všimnout kotvičky, k níž vystřelíte lano. Minuli jste – smrt. Tak znovu od první desky, kotvička zvládnuta, takže se zhoupnete na skluzavku dolů. Okamžitě po doskoku na skluzavku musíte do skluzu, jinak vás rozšmelcuje ozubené kolo nad ní. Nestačili jste to – smrt. Další pokus od první desky, daří se, tudíž sjíždíte skluzavku, nicméně další plošina je dost daleko, takže se musíte urychlit, jenže dole již pálí dvojice stráží. Jediný zásah – smrt. Další pokus, minete plošinu se strážemi, smrt. Další pokus, prvního zabijete, druhého minete a smrt. Hurá, na šestý pokus této pasáže stačíte oba střelce zabít a můžete pokračovat dál.

I Ghostrunner se dá naučit

Pokud budete dostatečně trpěliví, po několika až mnoha pokusech se vždy správný sled pokynů naučíte, takže se nedá říci, že by hra byla vyloženě frustrující, nebo měla citelně náročnější místa než jiná. To ne, protože obtížných je všech 17 úrovní, z nichž ty nejdelší i s opakováními zaberou kolem půlhodiny. Z toho si snadno spočítáte, že celý Ghostrunner zabere podle vašich schopností mezi 6-8 hodinami. Stopky přiloženy, z čehož vyplývá, že tvůrci hru jistě zamýšleli jako vhodné sportovní náčiní pro speedruny. Však ti nejrychlejší speedruneři celou hrou projdou ani ne za 2,5 hodiny! Větší část putování strávíte v celkem uniformních vnitřních halách a prostorách, z nichž ani nepoznáte, k čemu mohly sloužit, tedy kromě toho, že se po nich dá pěkně běhat a skákat.

Až v polovině hry se před vámi otevřou atraktivnější scenérie povrchu věže s nočním městem, po kterém se často pohybujete zavěšeni pod naprosto boží visutou dráhou. Dále prostředí pro parkour nabízí např. velké větráky a dmychadla, jimiž prolézáte i létáte na vyfukovaném vzduchovém polštáři, a pozor si musíte dávat i na elektrický proud či různě pohyblivé plošiny a kvádry. Naprosto signifikantní dovedností, kterou musíte 100% ovládat, je krátkodobé zpomalení času. To jediné vás totiž dokáže ochránit od smrti z rukou nepřátel, i od vašich vlastních chyb při zdolávání překážek. Na dvě vteřiny (to je ve hře naprostá věčnost) se okolí zpomalí, vy navíc díky zábleskům dokážete určit okamžik výstřelu nepřítele, a k tomu můžete rychle uhýbat do stran, takže se tímto např. vyhnete právě vypálené střele. Navíc nemusíte čekat na nabití, takže tato schopnost je pro postup naprosto klíčová.

Nerozmanití nepřátelé

Jestli je prostředí na jedno brdo (a nudné úrovně ve virtuální realitě zvané Cybervoid obzvláště), tak moc invence nepobralo ani nepřátelstvo, jež je zhusta nezajímavé. Bez bossů jich je pouze 7 typů od nejčastějších a obyčejných lidských střelců s pistolemi a později i s automaty a štíty přes dva druhy robotů (kráčející mech a létající disk) až po hbité plazivce. Je sice pravda, že v tom rychlém tempu pomalu ani netušíte, jak vypadal ten, jemuž se za vámi kutálí hlava po podlaze, nicméně stínání stále stejných a generických postav mi při hraní moc velkou radost nepřinášelo. Jakmile porazíte Hel, což v porovnání se zbytkem hry není nic složitého, otevře se vám ještě druhý hlavní pulzní útok na dálku, přičemž v průběhu putování se vám postupně zpřístupní nabídka vylepšení vašeho ninja skeletu, resp. to vás na dálku Architekt softwarově dává zpět do bývalého stavu, takže toho umíte stále více.

Nutno podotknout, že tato asi třicítka vylepšení + kvarteto dovedností není pro postup až tak důležitých jako perfektní ovládnutí těch základních pohybů a schopností, jež umíte od úplného startu. Celá hra se nechá projít i zcela bez nich. Celkem k ničemu mi přišla i možnost občerstvit katanu jedním ze 17 vzhledů. A málokdo se asi bude ještě ke všemu věnovat slídění a sběru 35 artefaktů a 7 audiologů poschovávaných po Dharma Tower, když máte co dělat sami se sebou. Stereotypnější exteriéry ovšem neznamenají špatnou grafiku, ba naopak! Hra je jednak skvěle optimalizovaná (na mém počítači při maximálních detailech, zvýšeném škálování rozlišení na 120 % a při nativním WQHD rozlišení trvalých 60 FPS) a jednak vypadá naprosto fantasticky! Ostatně pro špičkový obraz má postačovat stará dobrá grafická karta Nvidia GTX-970 se 4 GB paměti. Tady se úplně nabízí převedení do virtuální reality.

Jistě, spíše uzavřenější lokace bez stromů a podobně náročných animovaných assetů nejsou velkým žroutem výkonu, ovšem detaily kolem vás jsou až dechberoucí a třeba i různé nápisy a cedule jsou naprosto detailní a ostré i při silném přiblížení, což běžně rozhodně nebývá zvykem. Ghostrunner podporuje i technologie Nvidia DLSS a osvětlení Asus Aura. Parádní je i velmi čisté nazvučení, dabing je solidní, i když ve hře hraje jen 5 postav, a výtečně padnoucí je příjemná syntetizátorová ambientní hudba. Z mého pohledu je škoda, že napříč těmi šesti až osmi hodinkami nemá hra snad kromě souboje s Hel a Marou vůbec nic, čím by celkem jednotvárnou hratelnost typu běh-skok-sek-smrt nějak více občerstvila. Kromě neustálého běhu a bleskových ataků tu nic jiného neděláte, nicméně na druhou stranu takto perfektně plynulý až fluidní pohyb a boj vám asi žádná jiná současná hra nenabídne.

Hodnocení GamesBlogu: 7/10