Když máme za sebou pár rund délehrajících deskovek a zbývá před spaním ještě něco málo času, volíme jednoduché a kratší hry, zejména ty karetní, které nezaberou moc času a přitom dobře pobaví. Z tohoto ranku připomínám zejména skvělý Bang! a také Piráti, naposled jsem ale rozehrál karetní hru Sabotér od Frederica Moyersoena. Její princip je přitom extrémně jednoduchý a malinko připomíná Carcassonne. Družina 3-10 hráčů si rozdělí role trpaslíků, kteří společně kopají cestu ke třem kartičkám, z nichž pouze jedna skrývá zlatý poklad.
Jenže horníkům to mohou kazit další trpaslíci, nebo při 3-4 hráčích jeden trpaslík, který se sice naoko tváří kamarádsky, ale přitom se podloudně snaží kolegům cestu co nejvíce znepříjemnit, aby se v průběhu kopání ke zlatu nedostali. Je to prostě trpaslík – SABOTÉR. Přitom nejméně zpočátku nikdo neví, za jakou stranu který hráč kope, což se ale dříve nebo později vždycky provalí. Horníci totiž ve svém tahu vykládají kartičku s důlní cestičkou, která musí přesně navazovat na startovní kartičku, nebo na již postavený úsek cesty.
Takže se snaží pokud možno co nejdříve prokopat k trojici cílových karet s pokladem, který jim pomáhají najít akční kartičky mapy. Naopak Sabotér se práci snaží všemožně kazit, třeba tím, že přikládá naprosto nemožné karty cestiček, slepá ukončení, nebo rovnou pošle na jednu kartu cesty zával v další akční kartičce. Přitom se obě skupiny navíc trumfují tím, že jedna druhé pomocí jiných akčních kartiček rozlomí krumpilku, rozbije lucerničku, nebo pochroumá důlní vozík, což vždy znamená stopku stavění cesty postiženého hráče, minimálně do té doby, než si vytáhne opravárenskou kartičku, nebo mu ji dodá kolega, což je povoleno.
Horníci pak vyhrají, když se na stanovený počet karet dostanou k pokladu a hlavně ho objeví na správné cílové kartě. Nu a Sabotér vyhraje kolo zase tím, pokud se ke zlatu nikdo z horníků nedostane. Za to vítězná strana obdrží něco zlatých nugetek jako bodů vítězství a následují ještě dvě stejné rundy, kdy si hráči zase znovu losují své role trpaslíků. Hráč s nejvyšším počtem zlata na konci všech tří kol hry, je celkovým vítězem, ať už hrál jako Sabotér, či nikoli.
Obsah balení: 110 kartiček, česká pravidla a krabička
Pravidla ale připouštějí, že ve 3-4 hráčích se losují 3 (4) kartičky trpaslíků a jeden Sabotér, což může znamenat, že si v jednom kole Sabotéra třeba nikdo nevylosuje, protože je hráčů méně než karet rolí. Pokud v tomto případě společně parta nestihne dojít ke zlatu i bez Sabotéra, tak zlato nedostane vůbec nikdo u stolu. Jenže hra je daleko zábavnější a hlavně srandovnější, pokud vždy kazí alespoň jeden Sabotér, takže my jsme si upravili pravidla tak, že se losuje vždy odpovídající počet karet rolí k počtu hráčů vždy s jedním Sabotérem.
Takže když hrajeme ve třech, losujeme si 2 trpaslíky a jednoho sabotéra, pokud hrajeme ve čtyřech, tak 3 trpaslíky a jednoho sabotéra. Ze začátku se totiž peckujeme, kdo že je ten Sabotér, což jak někdo zmrví cestičku, nebo začne přelamovat krumpilky, tak je jasné a začíná teprve ten pravý boj, samozřejmě za současného nadávání a pošťuchování jakoby odhaleného Sabotéra, že je to sketa, hajzlík, kazič a podobně. Nemusím asi připomínat, že toto handrkování dělá hru pěkně zábavnou a veselou.
Přitom Sabotér stojí jen něco málo nad dvě stovky, obsahuje kromě útlé knížečky pravidel 110 kartiček a díky střízlivému balení jej snadno strčíte do kapsy. Je to skvělá, rychlá (tři kola hry dáte zhruba do půlhodinky) a humorná hra na jednoduchém principu, které bych snad jen vytkl to, že si ji nezahrají dva hráči a nejlepší rundy s pořádným masem a záškodničením jsou až v počtu od pěti hráčů, kdy už jsou na scéně Sabotéři dva. A takový počet se třeba u nás tak často nesejde. Ovšem pořádných her, kde se může takto pěkně kooperovat, nebo si naopak škodit, moc není a Sabotér je zrovna v tomto hodně povedený.
Oficiální stránka hry je zde, Sabotéra si můžete koupit tu a česká pravidla stáhnout tady.
Nejnovější komentáře: