Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

SoldiersofanarchylogoKdysi jsem tuto na pohled zajímavou postapo realtimovou strategii krátce rozehrál, abych v ní našel příjemně mrazivou atmosféru naší planety, zničené virovou nákazou nesmírné síly. Tehdy nebyl čas, tak jsem si říkal, že s k této hře později vrátím. No, později nakonec znamenalo asi 12 let po vydání titulu, což se stalo právě nedávno. Hra v nejvyšší verzi, tuším že ze Score, na Windows 8 funguje bezvadně, pouze jsem musel přímo zvolit vysoké přednastavení grafiky v menu hry, protože na vlastní přizpůsobení hra nedokázala načítat textury povrchu a ten vypadal jen jako barevné šmouhy.

Hrát jsem ale vydržel pouhé tři mise z celkových cca dvaceti, protože jsem dále už neměl s příšerně provedeným ovládáním a chováním jednotek trpělivost. To se tenkrát hře dost vytýkalo, byť klidně dostávala podle mne hodně nadsazené sedmičky a osmičky. Prvně jsem doslova tekl z pomalého přesunu kamery nad mapou, který nešel nijak zrychlit, takže průzkum lokace kvůli tomu zabral dlouhé chvíle. Vůbec ovládání kamery mi přišlo takové nemastné neslané, však dost čast dělalo psí kusy, místo zoomu se náhled otáčel a tak podobně. Prostě náhled na mapy je všelijaký, jen ne pohodlný. Doslova ubíjející jsou nástupy a výstupy z vozidel, kdy každý paňáca nastupuje sám a všichni po jednom. To ukrutně zdržuje, je to naprosto zbytečné a při nutnosti rychlého výsadku či naopak úprku příšerně otravující.

Podobně nebylo domyšleno označování jednotek, kdy bych býval velmi ocenil, aby např. po nástupu vojáčků do vozidla toto zůstalo vybrané a mohl jsem s ním ihned vyrazit. Nikoli, vždy se musí ručně označit, což je také zbytečně otravné. Naprostým fiaskem  – a tím hlavním důvodem, proč jsem tuto hru s radostí zlikvidoval – byl snad ten nejstrašnější pohyb a pathfinding jednotek (zvláště vozidel), co jsem kdy zažil!  I když naklikáte cestu pomocí waypointů, protože jinak se prakticky nikam nedostanete, vozítka prostě jezdí úplně chaoticky sem a tam a zásadně si vybírají tu nejnevhodnější cestu. Přitom by bohatě stačilo, aby prostě tupě jela přímkou k zadanému bodu. Vztek se mnou cloumal, když jsem přepadl jednu vesnici s nepřátelským gangem, načež se jeden protivník rozběhl k autu, aby odjel varovat ostatní a pro posily.

 

soldiersofanarchyscreen

 

Takže nasedl, ale nevzal roha, nýbrž se svým gazíkem korzoval od jedné budovy ke druhé, jezdil dopředu, pak dozadu v takové chaotické hvězdici, přičemž se co chvíli o něco zašprajcnul a zůstal stát. Samo jsem ho snadno zlikvidoval, ale když se to samé děje i vlastním jednotkám, které v klidu minou naznačenou cestu a vjedou šílenou oklikou přímo do minového pole, tak byste v tu ránu vraždili. Nevím, jestli to tenkrát moc nevadilo, ale díky tomu se mi zdá hra naprosto nehratelná. Což zvýraznili ještě nepřátelé se svojí tupostí, kdy oni zase jdou přímkou s brokovnicí klidně proti obrněnci a nedají se ani přejet, protože auto je vždy z nějakého důvodu objede. Když jsem pak zjistil, že neustále vypadávaly klávesy pro rychlé uložení a nahrání, tak jsem s odfrknutím tento paskvil vyhodil.

Přitom atmosféru má hra výtečnou, stejně jako oceňuji skutečnou, ponejvíce sovětskou bojovou techniku. Hru přitom vytvořilo bývalé berlínské studio Silver Style a nikoli ruské, jak by se chtělo věřit. Pro jistotu jsem zkusil ještě Soldiers of Anarchy nainstalovat na starší počítač s Windows XP, ale ty chyby se opakovaly, čímž jsem si jen potvrdil, že je to způsobeno opravdu podělaným titulem a nikoli hardwarem či novým operačním systémem. Takže snad jen škoda promarněné příležitosti, protože potenciál na dobrou vojenskou RTS by ta hra rozhodně měla.