South of Midnight – nadpřirozený jižanský folklor

Kanadské studio Compulsion Games z Westmountu poblíž Montrealu není moc známé, protože za celou svoji působnost od roku 2009 má na kontě jen trojici autorských videoher: Contrast (2013), We Happy Few (2018) a čerstvou novinku South of Midnight. Také si říkáte, jak může dnes již devadesátičlenný ansámbl vůbec přežít na pouhých třech hrách během šestnácti let? Kancelář totiž byla založena jako podpůrný tým, který spolupracoval na jiných projektech zejména pro Atari, Bethesdu a THQ. Compulsion Games tak mají prsty např. v sériích Crash Bandicoot, Darksiders, Dishonored, Dungeon & Dragons, Outlast či Spyro, načež vypomáhali třeba s tituly Godfall, Long Dark nebo Scorn.

Takže je nic nenutilo, aby pro pravidelný příjem museli vydávat jednu hru za druhou, což vysvětluje jejich malou produktivitu. Dnes beztak svoji solventnost nemusí řešit, protože od roku 2018 patří do množiny studií Microsoftu. South of Midnight je temně laděná akční adventura s prvky plošinovky a z pohledu třetí osoby, jež se odehrává v nedávné minulosti na americkém jihu. Zde ve státě Louisiana leží smyšlená vesnička Prospero, v níž žije čerstvá absolventka střední školy Hazel Flood spolu se svoji matkou. Tuto bohem i lidmi takřka opuštěnou oblast sužují záplavy a hurikány, přičemž ten poslední odnese po rozbouřené řece jejich chatrný domek, bohužel i s maminkou uvnitř. Hazel ale doufá, že se mámě podařilo zachránit.

Dcerka se tak ihned vydává na cestu podél nyní již klidnější řeky, aby svojí matku našla. Jenže záhy v sobě najde vpravdě kouzelné a nadpřirozené schopnosti, kdy zjistí, že je nadána dovednostmi normálním smrtelníkům zapovězenými a že taktéž dokáže spatřit věci, jaké nikdo jiný nevidí. South of Midnight v tomto směru čerpá ze starých jižanských pověstí a bájí, jaké zdejší močálovité krajině poblíž New Orleans přidávají různé mytické netvory a příšery. Jistě si vzpomínáte, že do podobných lokací kolem Orleans je umístěna naše Mafia III, ale asi jste netušili, že i některé úrovně v Crash Bandicoot 4: It’s About Time! Ostatně z jižanské mytologie částečně čerpají hry jako Kentucky Road Zero, Norco nebo Red Dead Redemption 2.

Hazel zjistí, že je součástí starobylého kultu tkadlen, jaké dokážou ovládnout předivo vláken nadpřirozeného světa mimo naši realitu, v němž se zhmotňují jako nepřátelé lidské neřesti a tragédie včetně otroctví a nevyslovených křivd. V tomto směru se vás South of Midnight snaží občas trochu vychovávat, kdy je patrné, že na podání příběhu spolupracovala rozporuplná poradenská firma Sweet Baby z Montrealu bývalých pracovníků Ubisoftu, která se snaží do her protlačovat snad až moc přehnanou rasovou rozmanitost, rovnost a inkluzi. Té masírky zase není vůbec tolik, aby vám to hraní znechutilo, to mě spíše nevyhovuje unikátní grafická stylizace s některými „low-poly” texturami a s pokřivenými tvářemi.

Mám raději reálněji působící obrázky, ostatně ani animace vytvářené fázovou technikou Stop Motion, kdy se objekty před kamerou snímek po snímku drobně potočí, takže pohyby nejsou plynulé, ale skokové, mi k duhu nepřirostla. Naštěstí ji lze krom střihových scén vypnout. Na druhou stranu je zdejší grafika postavená na Unreal enginu 5 naprosto výborná, plná nádherných světelných efektů, takže je škoda, že chybí foto režim. Perfektně padnoucí je i hudba v jižanském folkloru od velezkušeného francouzského skladatele Oliviera Deriviere, jehož skladby znáte např. ze série A Plague Tale a titulů Alone in the Dark (2008), Greedfall, Life is Strange, Remember Me nebo Vampyr.

Hra South of Midnight mi silně připomíná podobně laděnou starší adventuru Kena: Bridge of Spirits z roku 2021. Oba tituly kombinují dobrodružství, akci a plošinky, nicméně akční složce jsem v South of Midnight na chuť nepřišel. Osobně nenávidím arénové souboje, kdy kolem vás vyrostou mantinely, takže máte minimum místa na manévrování. A bohužel tvůrci přesně takovýto přístup použili. Velkým přešlapem je minimální rozmanitost zdejších nadpřirozených nepřátel, kdy těch základních máte jen kvarteto druhů + několik bossů k tomu. Již ve třetí kapitole z celkem čtrnácti, které na prostřední obtížnost z celkových pěti (lze měnit v rozjeté hře), dokončíte asi mezi 10-13 hodinami, mi časté bitky v malém a uzamčeném prostoru přišly stereotypní a nudné.

Naštěstí můžete všechny souboje instantně přeskakovat a pokud v nich umřete, tak vám hra vždy nabídne možnost je překročit a pokračovat v putování hned za nimi. Sice se postupně vybavujete až jednadvaceti novými bojovými kouzly pro vaše hlavní zbraně v podobě ostrých pletacích jehlic a přeslice, nicméně kromě úskoku si celou hru musíte vystačit jen se slabým a silným útokem. Po polovině příběhu tak v South of Midnight nevidím žádnou extra špičkovou či hodně zábavnou hru, ovšem na druhý břeh je to stále poctivá a pohledná temná adventura pro starší hráče (přístupnost je dokonce až od 18 let!). Nechybí tu české titulky (byť s chybami a překlepy) a dobrou zprávou nakonec je přítomnost South of Midnight ve službě Microsoft Games Pass.