Kena: Bridge of Spirits – od filmů k asijským legendám

Kena: Bridge of Spirits je podmanivá hra, jež má zajímavý původ. Za svůj zrod totiž vděčí filmovému průmyslu. Když si totiž dva kamarádi po studiích multimédií v roce 2009 v Kalifornii založili své nezávislé studijko Ember Lab, začali se záhy věnovat tvorbě krátkých filmů a reklam, vytvářených formou CGI, tedy počítačově generovanou animací. Už ze školy si vytvořili slušné konexe, protože za účelem studijní práce vytvářeli pro velké korporátní klienty různá multimediální dílka. A tak už jako profesionálové začali tvořit např. pro společnosti Coca Cola či Hisense. V této branži navázali spolupráci s velkým multimediálním tvůrcem, původně francouzskou společností Sparx. Ta se později z Evropy definitivně přesunula do Asie, když má nyní pobočky rovnou v několika asijských zemích.

Sparx asi neznáte, ale je to velká a významná animační, reklamní a filmová společnost, která na klíč dodává herním a filmovým studiím různé externí, zejména počítačové a animační práce. Mají prsty v mnoha velkofilmech a seriálech, já zmíním např. Avengers, Kapitána Ameriku, Jurský svět, Lvího krále, ságu Star Wars či Želvy Ninja. Sparx dělají i do her, takže spolupracovali kupř. na sérii Call of Duty, Deus Ex, Forza nebo motorkách RIDE. Sparx mají fůru zkušeností a i když hlavní tíhu programátorského vývoje Kena: Bridge of Spirits nesli v Ember Lab, tak jim animátoři ze Sparxu široce pomáhali. Že je Kena: Bridge of Spirits obrazově vytříbená hra, to je hlavně zásluha profíků ze Sparxu. Kena: Bridge of Spirits je příběhová akční adventura s prvky plošinovky a s náhledem ze třetí osoby.

Hned jak ji spustíte, jistě vás okouzlí svým znamenitým vizuálem a lehkým nádechem asijské kultury a legend. To je opět zásluha Sparxu, ale také herců a dabérů nové hry. Mnoho externích vývojářů Keny totiž pochází z asijských zemí, zejména z Bali, Japonska a Vietnamu. A ti do ucha hlavních tvůrců z Kalifornie vytrvale našeptávali své staré legendy, až se na nich postavila celá grafická stránka hry. Prostředí totiž tvoří velký les se stavbami, inspirovanými jávskou a japonskou historií. Lokace jsou sice lineární, ale za to často vystavěné i vertikálně, takže se tu docela dost naskáčete a našplháte. Exteriéry (do interiérů se podíváte jen velmi sporadicky) tu jsou nádherně pastelově barevné, živé a plně animované, včetně dynamické oblohy. Nejen v žánru adventur Kena: Bridge of Spirits patří určitě mezi nejhezčí tituly současnosti.

Parádní obrázek skvěle doplňuje neméně působivá a velmi lahodící hudba spíše méně zkušeného amerického skladatele Jasona Gallata, jenž je zvukomalebně podepsán tak akorát pod indie titulem Oxenfree. Při práci na Keně se ale doslova překonal, jeho libé tóny si vlastní soundtrack vskutku zaslouží. Potenciál hry při jejím vývoji rychle rozpoznali v Sony, takže si již s předstihem finančně pojistili konzolovou exkluzivitu pro PlayStation 4/5. A tu počítačovou si zase alokoval Epic, takže tvůrci záhy po startu výroby zabili rovnou dvě mouchy jednou ranou a o výdělky se již víceméně nemuseli vůbec starat. I z tohoto důvodu je Kena: Bridge of Spirits tak technicky vytříbená adventura. Kenu začali zpočátku vyvíjet jen ve třech, ale hru již dokončovali v patnácti lidech (to se stále bavíme jen o mateřském studiu Ember Lab), načež aktuálně mají již dvě desítky hlav.

Dobře, ale i tak je Kena: Bridge of Spirits neskutečným dílem, když vezmeme v potaz, že na ní interně každodenně pracovalo jen kolem deseti až dvaceti vývojářů! Na druhou stranu došlo k velkému zpoždění, protože původní smlouva se Sony a Epicem zněla na prosincové vydání v minulém roce. A hra byla vydána až ke konci letošního září. Prototyp Keny byl postaven na Svatém grálu všech indie studií, tedy na levně dostupném enginu Unity. Jenže když autoři do tvorby přizvali experty ze Sparxu, zjistili, že Unity není až tak silný nástroj, jaký by potřebovali. Svou roli sehrála i menší podpora od vývojářů enginu, kteří na širokou spolupráci s malými studii prostě nemají čas, protože Unity je zdaleka nejpoužívanější engine u malých a nezávislých titulů. Zcela jinak se zachoval Epic, který nabídl pomocnou ruku skrze svůj Unreal engine, tudíž i tady hledejte důvod, proč prozatím není Kena na Steamu.

Autoři již dříve ale naznačili, že exkluzivita Epicu je jen časová (bývá zpravidla jeden rok) a tak by se Kena: Bridge of Spirits mohla na Steamu objevit v průběhu příštího podzimu. Krásný audiovizuál je jedna věc, ale občas se Keně vytýká, že je to vlastně jen takový slepenec dávno použitých nápadů a že jinak je to vcelku obyčejná akční adventura. Ano, skoro na každém kroku a skoku v pozadí jako stín vidím jednu z jiných her nedávno minulých: šplhám jak v sérii Tomb Raider, prozkoumávám monumentální trosky jak v ICO, styl grafiky silně připomíná akční plošinovku Mini Ninjas a zdejší architektura zase Jade Empire. Vaši roztomilí skřítci-pomocníci jménem Rot jsou jak okopírovaní z řady Pikmin a mohl bych pokračovat dále ještě celý další odstavec. Osobně s tím nemám problém, protože která hra je dneska naprostou unikátní?

Takřka žádná, skoro vše už někdy bylo použito a když už se nějaký ten neotřelý nápad objeví, většinou je to spíše na škodu. Kena: Bridge of Spirits je ve své podstatě zdařilý mix různých nápadů z minula, ale vůbec to není na škodu, protože tato hra velmi dobře funguje jako posel starých časů, časů příběhových a lineárních adventur a plošinovek, kterými já ani dnes nijak nepohrdnu. To už mi vadí jiné věci, kvůli kterým bych Kenu na současný vrchol dobrodružného žánru nepostavil. Jestli je něco ve videohrách fakt fest ohrané, tak je to korupce. Zlá a nicotná verze světa okolo hlavní hrdinky, průvodkyně duší jménem Kena, se vidí v mnoha hrách napříč několika žánry a já ji zažil tolikrát, že mi už přijde hrozně neatraktivní. Ono i to přebarvování okolí z rudé a jedové korupce do rozkvetlé zeleně zdravého lesa je prvek, jaký je také zhusta využívaný (De Blob kupř.).

S různou formou korupce (myslím tím tu přírodní či magickou, nikoli společenskou) se seznámíte v mnoha a mnoha titulech a sériích. Jen z posledních let připomenu např. Biomutant, Corruption 2029, Elex, Darksiders, Fade to Silence, Prince of Persia, z těch vzdálenějších kupř. Bioshock, Dark Sector nebo Infamous. Ani si to neuvědomíte, ale téma korupce, tedy nějaká forma nicoty v herním světě, je široce používaná mechanika prakticky neustále. Ostatně, korupce v Keně musí být snad totálně zkopírována z Fade to Silence, protože v tomto směru není mezi oběma tituly skoro žádného rozdílu. Během zhruba 10-12 hodin kampaně vůbec neopustíte skály a les, takže mi ty krásné lokace přijdou docela jednotvárné. Ani ten občasný deštík či temnější obloha to nedokážou více zpestřit. Časté bitky s bossy jsou na můj vkus moc dlouhé a nepřátelé mnoho rozmanitosti také nepobrali.

Na hře je krásně vidět, že autoři jsou hlavně mistři přes filmová díla a až ve druhé řadě jsou u nich hry jako takové. Příběh je taktéž neatraktivní a po celou dobu putování i dost nezajímavý. K většímu prokreslení postav nebo historie zdejšího světa prakticky nedojde. V Keně zkrátka vítězí forma nad obsahem, protože co si po dohrání nejvíce zapamatujete? Asi ne postavy, asi ne příběh, asi ne svět, asi ne souboje, ale určitě příjemnou hudbu a hlavně znamenitou grafiku ruku v ruce s krásným až pohádkově laděným prostředím. Tam Kena naprosto exceluje. Ovšem při hraní je to již horší. Však ani to ovládání masy spojených skřítků, jako nástroje pro překonávání překážek, na něž sama Kena nestačí, není moc intuitivní, rychlé ani přesné.

Kena: Bridge of Spirits je zejména znamenité audiovizuální dílo, na svépomocí vyráběnou i vydávanou hru (autoři si ji i sami vydali, Epic a Sony hru jen propagují a prodávají)  až nebývale skvostné. Je to taktéž příjemný návrat o dvě dekády zpět do minulosti lineárních adventur a plošinovek, co si na nic nehrají a předkládají prostou a přímočarou hratelnost. Ale přiznejme si, vykrádačka to je docela veliká, byť ta mi tolik nevadí. To spíše výrazně snížená pestrost a rozmanitost jak prostředí, tak i nepřátel a vůbec všech soubojů, které mne nyní, asi po půlce příběhu, již docela dost otravují. Nejsem na konci, takže nehodnotím číslem pod textem, ale kdybych známkoval nyní, viděl bych to na střízlivou sedmu.