Právě v těchto dnech hraju Just Cause ve verzi pro Xbox 360, když tu počítačovou jsem dlouze testoval již při launchi této hry několik měsíců nazpět. Je to možná dost vhodná hra pro tyto dny, protože u nás jsou tropické teploty a hra se odehrává vlastně na tropickém ostrově, takže pak člověk nemá potíž s přecházením mezi virtuálním a skutečným světem. Když se ještě zastavím u té PC verze, tak za prvé je rozhodně graficky povedenější a netrpí tolika chybami jako Xboxová a za druhé se také svižně hýbe i na méně výkonných počítačích. Tedy alespoň ve vztahu k zdejšímu velmi otevřenému světu. Celá hra je ale prostoupena jak množstvím špatných zážitků, tak i těch příjemných.

Nebudu tady rozpitvávat celý příběh, či koncept hraní, protože recenzí již vyšlo habaděj, ale spíše bych se zaměřil na prvky, které mě zlobí a nebo naopak těší. Určitě jednou z nejlepších vlastností Just Cause je jeho otevřený a svobodný svět na pohled krásného a barevného tropického ostrova obklopeného mořem. Prostředí má hodně velikou rozlohu a solidně žije. Tráva i stromy se kývají, na nebi poletují ptáci, v moři plavou rybky a i obloha je animovaná. Mění se denní doba, občas prší, ale zrovna déšť je ztvárněn naprosto příšerně. Stejně tak jsou lokace prakticky po celém ostrově velmi podobně, neřkuli stejné. Často nebudete vědět bez mapy, kde se zrovna nacházíte a o bloudění již ani nemluvím.

Výborné jsou také možnosti dopravy. Používat můžete mnoho druhů motocyklů, aut, lodí, letadel, vrtulníků a ještě dalších prostředků. Zvláště z ptačí perspektivy je pohled na až kýčovitě barevný ostrov nádherný. Jenže zase některé prostředky vypadají dost zle, např. motorky často nemají vůbec žádnou texturu na místě motoru. O jejich jízdních vlastnostech to platí jakbysmet. Zvláště auta mají sice unikátní jízdní projev, ale smýkají se místo zatáčení. Nejhorší je pak agenturní enduro, jenž jede jakoby na ledu a prudké brzdění za současného plného rejdu vykouzlí rázem boční skluz dlouhý i několik set metrů. Velké rozčarování pak způsobila jedna mise, kdy jsem měl za úkol odvézt náklad koky v nákladním automobilu, za současného dorážení a střelby původních majitelů této ceněné komodity.

I když jsem řídil mnoha tunový kolos s třemi nápravami, mí pronásledovatelé v lehkých pikapech mě poměrně snadno dokázali zastavit pouhými nárazy do boku, přičemž mě pak jeden z nich dokonce převrátil! Tak příšerné jízdní vlastnosti jsem již dlouho neviděl. Znamenitou novinkou jinde neviděnou, je ale využívání padáku, který se ale otevírá úplně z ničeho, protože hlavní hrdina nemá na zádech žádnou kapsičku na plachtovinu. Při delším skoku můžete padák roztáhnout, totéž platí i při jízdě v jakémkoli prostředku a skvělé je také plachtění v závěsu na laně jako na vodních lyžích. Toto se tvůrcům opravdu povedlo, padák je často vítaným pomocníkem a tak tuto zajímavou featurku jistě často využijete.

Rub a líc dále platí např. u skladby misí a vůbec příběhové části hry. Ta je sice poměrně dlouhá a úkolů jak hlavních, tak i vedlejších je požehnaně, ale např. mise pro guerilu jsou stále na jedno brdo. Někam dojet a něco přinést zpět, popř. ještě někoho zastřelit. Proto je zdejší konání mimo hlavní kampaň již brzo hodně stereotypní. U Just Cause tedy obzvláště platí, že je to hra, kde se střídají povedené prvky s těmi nepovedenými. Občas se dobře bavíte, aby vás vzápětí přišpendlila další příšernost, o které jsem se původně domníval, že již byla u moderních her dávno vymýcena.

Oficiální www stránka just Cause je zde.