V minulém příspěvku jsem nadhodil téma vyhrabání staré recenze prvního dílu Mercenaries a kupodivu jsem ji ze svých neudržovaných archívů vyšmátral. Následující recenze tedy vyšla 13. dubna 2005 na dnes již zaniklém herním serveru Gamecenter.cz, z něhož je dnes již pouze službami průměrný a obyčejný internetový obchod s hrami.
Výsledné hodnocení se mi tenkrát do .mht archívu webové stránky neuložilo, protože se hodnotící tabulka nacházela v jiném a samostatném rámci, takže chybí, ale méně než 8-9 z 10 jsem této opravdu vynikající hře jistě nedal. Před konečným porovnáním starého dobrého originálu (PS2/Xbox) a čerstvě vydaného druhého dílu (PS2/PS3/Xbox 360/PC) vám nabízím skoro tři a půl roku starý článek pro připomenutí prvních „žoldáků“ od Pandemic Studios.
Zcela stranou velkých marketingových masáží a mimo širší povědomí si američtí LucasArts polehounku spřádali svého levobočka jménem Mercenaries, hned v postýlce vedle školky zvané Star Wars. Není to zcela přesné, protože skutečným otcem je studio Pandemic, které má za sebou tituly jako Full Spectrum Warrior či Star Wars: Battlefront a v současné době dokončilo „marťanský“ simulátor ovládnutí světa Destroy all Humans. Mercenaries vytvořil Peter Hirshmann, což je milý pán s příjmením německého výrobce satelitů, nicméně poklonu si zaslouží, protože stojí za výborným originálem Medal of Honor nebo slušným Secret Weapons over Normandy.
Mercenaries je velmi akční kousek z pohledu třetí osoby, ve kterém, jak už napovídá sám podtitul (Playground of Destruction), bude hrát prim všeobecná a masivní destrukce. Hru si kromě recenzované PS2 verze můžete zahrát i na Xboxu, obě spojuje stejná zápletka, sdružující akční prvky z Battlefield 1942 a svobodu slova, vyznání, sexuální orientace a pohybu ze série GTA.
Ve hře se vžijete do role jedné ze tří hratelných postav. Jednak je to rozložitý Švéd Matthias Nilsson, libující si v užívání hrubé síly, za druhé pak hbitá odstřelovačka Jennifer Mui původem z Hongkongu, ale s britským pasem, a nakonec Afroameričan Chris Jacobs, který je takovým průnikem obou předchozích postav, tudíž se do začátků hodí nejlépe. Snad neprozradím zas tak moc, když vám povím, že jako bonus můžete zalézt pod kůži různých civilů či vojáků všech válčících stran a dokonce můžete bojovat s Indianou Jones a Hanem Solo ze Star Wars!
Aby bylo jasno, Matthias, Jennifer a Chris pracují jako žoldáci pro nevládní ryze soukromou vojenskou společnost, která sleduje své vlastní zájmy v novodobém konfliktu na Korejském poloostrově. V něm se snaží urvat svůj díl Severní i Jižní Korea, Čína, ruská mafie a korunu tomu nasazují modré přilby OSN. Nestabilní a nebezpečnou Severní Koreu chtějí zpacifikovat právě jednotky OSN, to se ale nelíbí Číně, do toho brání armáda „jižanů“ své území, a aby toho nebylo málo, ten správný chaos do bitevní vřavy dmýchá ještě ruská mafie, která nechce vystát ani jednu stranu.
Do této válečné šlamastyky nastupuje váš osamocený, ale skvěle vycvičený žoldák, aby pokud možno pochytal 52 nejvíce nebezpečných severokorejských radikálů, které představuje balíček karet stejně jako ten, jenž si vyrobily USA pro svou válku proti terorismu. Proč ten zájem? Inu pro peníze, samozřejmě. Společnost totiž za splnění zakázky vyinkasuje tučný balík a náš žoldák za totéž dostane také slušivou sumičku, takže motivace je velká, ale mise nebezpečná. Za poctivě vydělané peníze si pak můžete nakoupit vybrané kousky z rozsáhlého arzenálu zbraní, munice a vybavení, který se dá hnedle vyzkoušet na nejbližším objektu či nepříteli.
Ještě jsem totiž neprozradil, že jedna z nejlepších vlastností hry je možnost řídit, ovládat a střílet prakticky ze všech zbraňových systémů co vás napadnou, pouze vyjma letadel a lodí. Ovládat můžete civilní osobáky i náklaďáky, obrněná vozidla, bojová vozidla pěchoty, samohybné houfnice, tanky, protiletadlové systémy, děla, kulometná stanoviště i vrtulníky, a to všech zúčastněných stran! Prostě cokoli uvidíte se hýbat, může to být zakrátko vaše. Obsažené stroje vcelku odpovídají reálným zbraním naší doby, proto jistě poznáte ruské tanky T-62, proslulé GAZiky, americké Hummwee či protiletadlové komplety 9K33 Osa. Jízda ve vozidle s imatrikulací jedné z participujících bojůvek má za následek milou skutečnost, že vás právě armáda, které daný vůz patří, nechá na pokoji, samozřejmě jen když stroj nezabavíte přímo před zraky jejich příslušníků nebo když nebudete pálit do „vlastních“ řad.
Hlavním receptem pro zdárný průchod hrou je zmíněných 52 kontraktů, nicméně už jenom průzkum rozlehlé korejské země spolu s hromadou vedlejších misí se stará o boží hratelnost a stálou akci. Krajinu totiž tvoří doslova jeden slušně velký stát o rozloze nějakých 30 kilometrů čtverečních, kde naleznete jak malé vesničky a vyplundrovaná, válkou ztrhaná města, vojenské základny, tak i hory, údolí a malebné venkovské motivy. V pohybu nejste taktéž ničím omezeni, štrádovat si to můžete, kam je libo, ovšem se stálou hrozbou útoků, které se stupňují podle plnění karetních úkolů. V menu hry naleznete i jakýsi rating, který ukazuje, jak si stojíte v poměru přítel/nepřítel u jednotlivých protivníků.
K vynikajícímu pocitu z prezentace přispívá i proměnlivé počasí, kdy se potkáte s deštěm, sněhem či mlhou. Prostředí není mrtvé, nýbrž si žije svým vlastním životem. Na silnicích panuje občasný provoz, civilové si jdou po svém a vojenské hlídky patrolují skoro na každém rohu. Prostě dokonalá válečná idylka. Vcelku se jedná asi o nejlépe navržené a variabilní válečné prostředí na PS2 s dokonalou svobodou pohybu. Grafické ztvárnění také prakticky nemá chybku, grafika je ostrá a detailní a hlavně efekty počasí jsou dokonalé.
Výborná vizualizace si ale vybírá svoji daň v podobě „Fog of War“, tedy všudypřítomného oparu, který zkracuje výhled po krajině. Málem bych ale zapomněl na krásu největší, a tou je z vizuálního hlediska monstrózní destrukční model. Jinými slovy, až uvidíte animaci výbuchů a detonací, oči vám vystřelí na obrazovku a odtrhne je až přivolaný lékař, protože takový velkolepý ohňostroj by neudělal snad ani Ivan Vodochodský a to je nějaký střelmistr!
Například takový obyčejný severokorejský panelák se po zásahu leteckou klouzavou bombou za ohromného hromobití obalí ohnivým jojem, aby krátce poté předvedl za doprovodu odlétávajících umakartových kuchyňských jader a sutě ukázkové poroučení, tedy sesuv ke svým základům. Když se pak budete pozorně dívat, možná že po výbuchu uzříte i letící výtah Transporta z dob RVHP pro čtyři osoby a v něm udiveného šikmoočku, kterak žmoulá v ruce urvané tlačítko STOP.
Jen občasná potřeba šetření s financemi vás bude krotit podobných choutek, protože taková čísla jsou pohříchu docela drahá. Jde totiž o to, že kromě kradení vojenské i civilní techniky, si za určitý obnos můžete od nevědomých účastníků konfliktu a hlavně ruské mafie zakoupit pekelný strojek, od pušky, samopalu, pancéřovky přes obrněná vozidla až po leteckou podporu nebo kobercové bombardování! Objednanou zásilku obdržíte rekomando transportním vrtulníkem do několika málo vteřin přímo před nos. Stačí jen podepsat, orazítkovat doručenku a zboží je vaše.
Obtížnost postupem hry lineárně stoupá, tudíž dá rozum, že potenciální oběti na nejslabších kartách se moc dobře nebrání a jejich dopadení je snadné, naproti tomu pozdější vojenští bossové se lacino rozhodně nedají a jenom jejich lokalizace nějaký ten čas zabere. Na druhou stranu máte u sebe zpravidla dvě ruční zbraně (Colt, AK-47, RPG, Dragunov, C4 atd.), zásobu tříštivých i zábleskových granátů a možnost uzmout či vystřílet si jakoukoli zbraň, na kterou narazíte, a to ani nemluvím o nákupu techniky.
Klíč k dokonalému ovládnutí bojiště a k úspěšným misím spočívá v dobré znalosti účinků jednotlivých zbraní, protože dobrá volba materiálu před úkolem je klíčová. Jestli použijete tiše a skrytě odstřelovací pušku nebo zvolíte rovnou příruční raketomet, kobercové bombardování či přesný nálet, je jen a jen na vás a na zvolené taktice.
Za každou dokončenou misi či kartu se vám zpřístupní nová nabídka zbraní v online obchodě, ke kterému máte přístup přes svůj příruční počítač, jenž slouží i pro zavolání pomoci či palebné podpory, která dokáže doslova v mžiku srovnat se zemí celé město. Je zcela na vás, co za práci vezmete nejdříve a hlavně jakým způsobem ji provedete. Umělá inteligence protivníků není sice nijak světoborná, ale jejich počet a agresivita to plně nahrazují. Až jim chudákům zajmete, nebo nedej bože zabijete vysoce postaveného důstojníka, nedarují vám ani píď zpustošené země. Škoda že občas to s tou hloupostí trošku přehánějí, i když u zarytých komunistů se to asi ještě dá chápat.
Jak si jinak vysvětlit jejich tupost, když kolem nich projedete sice v jejich voze, ale zcela odkrytém, takže jasně vidí, že za volantem rozhodně nesedí jejich druh, toho času již zkroucený do kozelce ve škarpě. Někomu také může vadit absence jasnějšího příběhu, Mercenaries se totiž dají přirovnat spíše k dlouhému řetězci misí, které kromě touhy po penězích nejsou dále nijak hlouběji spojeny příběhem. Síla a přepych Mercenaries se ale skví především ve svobodném konání, neomezeném zbraňovém potenciálu i zajímání, řízení a střelbě z vozidel. Nic tak volnomyšlenkářského ve válečné branži asi jinde nenajdete.
Mercenaries je striktně offline singleplayerovou hrou, tudíž tu jakákoli forma multiplayeru i online režimu zcela chybí, což je možná trošku škoda, protože válečné běsnění s kamarádem alespoň na rozdělené obrazovce by mohlo být velmi zajímavé. Dokončení celé hry zabere v průměru asi 20 hodin, což je poměrně slušné číslo. Ovšem pro opakované hraní Mercenaries nenabízí nějakou větší motivaci kromě toho, že po prvním dokončení hry máte k dispozici celý vydělaný obnos i zpřístupněné zbraně z právě dokončené rundy.
Ovládání je dostatečně intuitivní a rychle přejde do krve, když rychlá a bezproblémová výměna zbraní je v boji cennou devizou. Zamrzí pouze nedotažená pohybová škála hlavních hrdinů, kteří umí pouze zakleknout, krýt se za překážkou či rohem je na vojně bohužel nenaučili. Zbývá se zaměřit na zvukovou stránku hry, tudíž vězte, že PS2 verze podporuje Dolby Pro Logic II a xboxová mutace zase Dolby Digital. Kromě občasných chorálů a nevýrazné hudební kulisy vás bude provázet hlavně brebentění vaší navigátorky Fiony na vysílačce, naši hrdinové toho moc nenamluví. Projevy zbraní, detonací a válečného běsnění jsou ale na jedničku.
Navzdory absenci hlubšího děje a nevýrazných charakterů, se kterými se asi někdo těžko ztotožní jako se Solid Snakem, i lacinou umělou inteligencí protivníků, je Mercenaries opravdu famózní a řádně divoký akční nářez se špetkou taktiky, který na druhou stranu exceluje svým široký pojetím, svobodným prostředím, obří porcí zbraní k použití a otevřeným designem misí. Tento celistvý komplet tak tvoří unikátní akční hru, která nám konečně nabízí takovou míru volnosti a seberealizace na soudobém bojišti, jakou jsme si v duchu všichni přáli!
Nejnovější komentáře: