Jelikož jsem tuto dnes již skoro tradiční hru dohrál ve všech předcházejících dějstvích, tedy již od toho úplně počátečního z první Playstation (úvodní díl ještě pod názvem Air Combat vyšel v roce 1995), na poslední vydání jsem se docela těšil. Sice neobsahuje žádnou výraznější novinku oproti svým vždy vysoko hodnoceným předchůdcům, ale vše šlape jak má a hra se pyšní hlavně velice poutavou hratelností a dokáže vás vtáhnout podobně jako atmosférické boje v Call of Duty 4.

Microsoftu se v této sérii povedl výborný tah, kdy Sony vyfoukl další dříve dvorní značku, protože šestka vyšla s časovou exkluzivitou pouze na Xbox 360. I když je kampaň dle dnešních trendů oproti dřívějšku o něco kratší, bohatě to vyvažuje jednak velký důraz na filmový děj a druhak jeho podání skrze velké množství naprosto znamenitých renderovaných i enginových filmečků. Zkrátka není to jen o anonymních bojích na modrém nebi, ale vždy víte proč bojujete a každá mise tvoří pěkně poskládanou část nejen dojemně laděného příběhu, ale i globálního konfliktu, jehož jste důležitou součástí.

Výborným prvkem, který jsem si asi nejvíce oblíbil, je možnost využívání přilehlých letišť v každé misi pro instantní opravení poškození vašeho letounu a také pro přezbrojení na jiný typ speciální výzbroje. Je jen škoda, že takto nelze rovnou vyměnit celý letoun, protože si dovedu představit, že na začátku se stíhacím letounem vykostíte vzdušné síly protivníka, abyste se vrátili na domovskou základnu, vyměnili letadlo za bitevník a v podmínkách své vzdušné převahy dokončili prácičku na pozemních jednotkách nepřítele. Podobné ale docílíte změnou speciální zbraně, takže např. čtyřnásobně odpalované protiletadlové střely na letišti vyměníte za bomby na obrněné cíle a vyjde to skoro nastejno.

Typickým prvkem Ace Combatu je schopnost ničit po trošce cviku jak vzdušné, tak i pozemní cíle prakticky jakýmkoli letadlem, protože volba toho správného stroje závisí plně na vašem rozhodnutí. Na podruhé jsem tak i s bitevníkem A-10 Thunderbolt víceméně v pohodě sestřelil velký počet nepřátelských stíhaček po provedené jedné diverzní akce, i když v reálu je toto čirý nesmysl. Nicméně volba toho správného letunu splnění cílů každé z patnácti misí i v online multiplayeru až pro 16 pilotů citelně ulehčí. Naprosto exceletní je pak audiovizuální stránka, kdy musím hlavně vyzdvihnout krásnou orchestrální hudbu, pouze zvuk motorů a hlavňových zbraní je mírně nevýrazný. Grafika pak prakticky nemá žádnou chybu, letouny jsem takto detailně provedené ještě ani na PC neviděl a i krajina je slušně vymodelovaná.

Navíc i když je na obloze několik desítek bojujících letadel, všechno jede naprosto plynule a snímkování se nikdy ani necuklo. Je ale na druhou stranu škoda, že náplň většiny misí je hodně uniformní bez větších překvapení a nápadů. Alespoň že tvůrci znovu použili systém dynamických úkolů a třetina všech úrovní nabízí některé dechberoucí bitvy, jako je např. závěřečný útok na obrovský mezikontinentální kanón, nebo likvidace něméně působivých velitelských letadel zvící deltaplány budoucnosti. Mou dvoustránkovou recenzi si můžete přečíst v novém NextLevelu, ovšem již teď prozradím, že jsem z posledního Ace Combatu docela hodně nadšený, takže si celou kampaň určitě střihnu ještě jednou.

Oficiální www stránka Ace Combat 6 se nalézá zde.