Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Z dřívější výjimečné série Assassin’s Creed se nakonec stala dojná kráva Ubisoftu, protože počítejte se mnou: v hlavní řadě je aktuální Syndikát již devátým AC titulem a spolu se všemi ostatními AC hrami již dokonce dvacátým! Pro mne přišel vrchol cca od druhého do čtvrtého dílu a i když jsem velkým fanouškem této ságy, chtě nechtě musím uznat, že pomalu klesá s kvalitou níž a níž. Už to začalo minule s Unity, který Ubisoft při vydání na nových konzolích docela zpackal, a pošramocená pověst se zcela jistě promítla do prodejů nástupce, jenž byl nedávno podstatně zlevněn. Což pár týdnů po premiéře rozhodně není normální.

AC hry si sice drží solidní kvalitu z pohledu vtahujícího děje, zajímavého zasazení, historických reálií a bohatého obsahu na mnoho hodin hraní, ale již druhý titul v řadě se vlastně nikam dále neposunul. Což je klasická bolístka každoročně omílaných herních sérií, však takové Call of Duty a sporty od EA mohou něco povídat! Zatímco minulý rok Unity jako něco extra nabídl snad jen ty výstavní interiéry a obrovské davy lidí na ulicích Paříže, aktuální Syndicate může hodit na stůl tak akorát premiérové delší hraní za dvě postavy (i když více hratelných postav v sérii dávno bylo) a už jen alespoň z mého pohledu velmi atraktivní lokaci starého Londýna a dobu průmyslové revoluce.

Špinavý Londýn plný páry, koksu, koňských výkalů, děvek, dělníků a továrníků má rozhodně něco do sebe a jako tradičně je zdejší obrázek velmi pohledný a grafika i na mém starším kompu vesměs plynulá. Což jsem vpravdě nečekal, že i na vyšší nastavení grafiky můžu hrát kolem 35 FPS, při mém ovládání s joypadem naprosto dostačujících.

 

acsyndicatebox

Obsah sběratelské “Rooks” edice: hra na 5 DVD, soundtrack na CD, mapa Londýna, kniha kreseb, 2x kód s DLC a speciální krabička

 

Vše ostatní je vlastně již léta stále stejné: vedlejší mise a sběratelství, vraždy a souboje, ovládání i schopnosti hlavních postav. Až mi to připadá jako malá bezradnost, kdy jeden ročník tvůrci něco vypustí (např. odnášení mrtvol), aby s velkou pompou ohlásili novinku v podobě toho samého u dalšího ročníku. Invence prostě není nekonečně trpělivá, jak si mnozí velcí distributoři myslí, ale jak vidno, hráči jim to stále žerou. Jinak by celá série dávno skončila. Časy obřích prodejů jsou asi již ten tam, ale stále se Assassin’s Creed kupuje tak, že se vývoj dalších a dalších her a hříček stále ještě vyplatí. Aby bylo jasno, Syndicate není vůbec špatná hra a rozhodně je o třídu lepší než minulý díl. Protože příběhově na AC tituly stále skoro nikdo nemá (však smyšlený boj mezi asasíny a templáři je prostě nevyčerpatelná látka).

Už jen úvodní mise za horkokrevnou a pihatou Evie v železničním depu za drobného deštíku a soumraku je hodně atmosférická, nicméně alespoň na mne už nepůsobí to dříve dlouhotrvající kouzlo hraní, kdy jsem se od žmoulání ovladače prostě nemohl odstrhnout. Postupem doby už mne poslední dva asasíni zdaleka tolik nebaví jako asi zdaleka nejlepší dvojka a renesanční díly s Eziem, kterého nadále považuji za absolutně nejsympatičtějšího protagonistu celého AC světa. Dělat vlastně už po deváté stále to samé každý rok, to už prostě sice zabaví, ale zdaleka ne tak dobře, jako dříve, kdy se celá série tolik neopotřebovala. Ano, opotřebování je myslím to správné slovo, co pasuje na celou AC sérii současnosti. Ostatně Syndikát jsem měl v merku hlavně pro to jeho zasazení, ostatní mě moc nezajímalo.

Ale jedno se musí nechat. Tvořit báječné světy, to prostě v Ubisoftu nadále umí na jedničku! Londýn je báječný (a v kůži Jacka Rozparovače z příběhového DLC Assassin’s Creed: Syndicate – Jack the Ripper bude ještě lepší a temnější!), pamatuji na skvělý Řím, Florencii a první starověké vísky Masyaf, Accra, či Jeruzalém z úvodního dílu. Atraktivita prostředí a jeho uvěřitelný život, to dělá hodně zážitku a i v Syndikátu je obé na maximu. A právě proto jsem se nakonec po delším hraní i díky skvělému a gradujícímu příběhu (v tom je série tradičně silná v kramflecích) s Assassin’s Creed: Syndicate usmířil a celkově převažuje ta pozitivní stránka hraní.  Hra se mi nakonec docela líbí, jen ji nesmím hrát moc dlouho v kuse.

 

Hodnocení GamesBlogu: 7/10