Nedávno jsem zhlédl Avatara ve 3D (stereoskopie Dolby 3D, nikoli Imax) a pokud bych to shrnul jedním slovem, hodnotil bych film rozhodně jako povedený – líbil se mi. 3D efekty jsem ani moc nevnímal, protože i kvůli velké délce přes dvě a třičtvrtě hodiny byly efekty spíše velice mírné. Film na mě působil tak, že snad ani jeden exteriér nebyl skutečný. Kromě lidských postav vše tvořil počítač, a to nutno podotknout, že velice umně.

Celý svět filmu působí naprosto věrně, však jestli hry někdy dojdou na takový stupeň, jako je počítačová animace v Avatarovi, tak budou jistě úžasné. Při sledování snímku jsem si uvědomil, jak je počítačová CGI animace o světelné roky vzdálena té herní – interaktivní, samozřejmě z pochopitelného důvodu. Asi nejsem sám, komu se zdejší příběh drancování přírodních zdrojů úplně skryl za fascinaci zdejším přepestrým a přenádherným světem planety Pandora.

Právě to mě asi potěšilo na filmu nejvíc. Nevybavuji se, že bych kdy na plátně viděl krásnější prostředí a že bych se doslova kochal tou krásou všude kolem. Někdy jsem se přistihl, že jsem spíše ostřil na pozadí mimo hlavní scénu, abych sosal každičký detail pandořiných džunglí, jak se mi tam líbilo. Nutno ovšem pochválit také vynikající animace Na’vi, modrých původních obyvatel Pandory. Kolem poloviny filmu už jsem se ale začínal mírně nudit. Zápletka trochu polevila ( tedy ten její drobek předvídatelného příběhu) a ke strhující finální megabitvě bylo ještě daleko.

Však si myslím, že by filmu prospěla mnohem kratší stopáž, něco kolem těch dvou hodin. Na mnoha políčkách se vlastně nic moc neděje a některé záběry jsou dle mého až zbytečně natahované. Skoro jsem se ale zamiloval do krásné Neytiri – průvodkyně hlavní lidské postavy Pandorou z řad domorodců. Prakticky jen o ni jsem se na konci strachoval, ostatní postavy včetně toho hlavního hrdiny Jakea Sullyho tak nějak spíše prošly ve stínu kolem mě. No, snad ten řádně padoušský velitel bezpečnostních jednotek Miles Quaritch měl na konci hodně dobrý part, dokonale zaslepený jeho militatním myšlením, což finále hodně pomohlo.

A abych se přiznal, toho zeleného poselství jsem ani moc neviděl. Ani bych neřekl, že ekologické kázání ten film nějak více degraduje. To spíše ty natahované záběry a vpravdě minimalistický děj, který ale nepostrádá dávku emocí. Nicméně musím složit poklonu za to úplné finále, na americké klišovitosti se mi to nezdálo vůbec špatné a dokonce jsem byl za ten megahepík docela rád. Provedení a rozpohybování strojů a vozidel lidí se mi hodně líbilo, po pandořině džungli další špičkově provedené efekty.

Hlavně obří raketoplán nebo chodící mechy jsem vizuálně hltal plnými doušky. Záběry na nízko letícího obra nořícího se do džungle, kde se nechá cítit ta nesmírná masa hmoty v porovnání s křehkostí Pandory a jejich obyvatel, bych si prohlédl klidně kdykoli znovu. Ano, i z toho důvodu osobně považuji Avatar ze do jisté míry revoluční snímek, tedy z té řemeslné a technické stránky. To mu skoro není rovno. Ale po stránce obsahu už je to krapet horší. Mám pocit, že se Cameron tak věnoval technické dokonalosti, že trochu pozapomněl na vlastní příběh, který vlastně asi ničím moc nepřekvapí.

Ale zase je lehce pochopitelný pro každého, byť pro mě nenabízí nic takového, abych se na něj vypravil ještě jednou. Za absolutní filmařský vrchol jej tak nepovažuji, nicméně jako doklad technického umu současných triků určitě ano a jistě i za nadmíru povedený film, který se jen nedokázal tak trochu lépe učesat. Pročež z mého pohledu v něm naprosto převažuje jakýsi dokumentační prvek zdejší krásnosti světa a jeho obyvatel nad hlubším vyzněním příběhu, který je sice zajímavý, ale k nějakému dramatickému vrcholu to má velice daleko. I když ten jsem ani nečekal. Však jako řemeslně nádherná scifi pohádka funguje Avatar rozhodně na jedničku.