První díl jsem dojel snad hnedle několikrát sám i v kooperaci s kolegou Martinem Kallerem, pročež jsem si ho přizval i podruhé, abychom znovu společně provedli Salema a Riose rozbořenou Šanghají ve druhém dějství této veskrze společenské střílečky. A jelikož se nám oběma jednička líbila (mně o trochu víc), těšili jsme se na víkendohraní skrze rozdělenou obrazovku, protože review verze nemá na novinářské konzoli použitelný online multiplayer. Prve je třeba říci, že se stalo to, čeho jsem se obával. Jediná lokace čínské metropole, nota bene hned po první misi v nevzhledných troskách, zaručuje to, že prostředí je doslova na jedno brdo a rychle se okouká. Oproti dřívějšímu cestování po světě nemá prakticky v rukávu vůbec nic.
Ba i úrovně jsou snad nyní ještě užší a lineárnější, že i to proklamované přelévání agrese a pozornosti nepřátel známé pod značkou Aggro nelze někde dost dobře využít. To mě docela hodně mrzelo, stejně jako veskrze krátké trvání, když jsme celou kampaň protentokrát dokončili už za 6 hodin čistého času. Krátkost, linearita a stereotypní prostředí z mého pohledu stačí, abych si zařadil druhou Army of Two až za v tomto lepší první díl. Nicméně fůra dobrého pocitu z kooperace, jež je obzvláště výživná, pokud se vám spolu s kolegou podaří nějaký vypečený manévr, kdy třeba zlikvidujete odolnějšího bosse, zde opět nechybí, jen je o trochu více svázanější, než tomu bylo dříve. Dle mého názoru tak dvojka už není tím, čím ve své době před dvěma lety bývala snad i na dnešní dobu stále v pojetí kooperace s živým i umělým parťákem první hra, kterou dnes navíc seženete v pohodě do pětistovky.
S Martinem jsme The 40th Day dohráli do trapného finále (další škoda hry), já si ještě kvůli psaní recky sám prošel druhou polovinu kampaně a už by nás u této hry nic bohužel neudrželo. Resp. pro opakované společné hraní už nemá dvojka tolik šťávy jako jednička, kterou jsme si střihli snad dvakrát či třikrát. Přitom dvojka ale není nijak špatná hra, rozhodně více než nadprůměrná, ale pocitu zklamání jsem se po tom všelikém těšení a po dobré jedničce zkrátka nevyhnul. A nebyl jsem zdaleka sám. Pokud vás tedy zatím ani jeden díl nepolíbil, s dobrým srdcem vám doporučím spíše právě první díl, který nabízí lepší kooperaci za méně peněz a hlavně v daleko rozmanitějších lokalitách po celém světě.
Ale když to vezmu velkým obloukem, tak i oba díly vlastně stále patří vůbec k tomu nejlepšímu, co se na poli kooperativních stříleček urodilo, a to včetně poměrně funkční AI umělého kolegy, navíc dobře řiditelného skrze trojici rozkazů, když hrajete sami. Takže když máte jednoho volného kamaráda, není co řešit. A to ani na jednom gauči před rozdělenou obrazovkou, kde je sice díky menšímu rozhledu postup o dost obtížnější než při takové online kooperaci, ale i tak dobře funkční.
Podrobnou první českou recenzi si přečtěte na Eurogameru a oficiální stránka plná obrázků, videí a komiksu je zde.
Nejnovější komentáře: