Při nedávné návštěvě Berlína jsem si vyhradil půlden na bezesporu jedno z nejslavnějších civilních letišť historie, na centrální berlínské letiště Tempelhof, v originále Zentralflughafen Berlin – Tempelhof. Pokud vám nic neříká, tak vězte, že se mělo dle Hitlera stát hlavním letištěm Evropy, jeho hlavní budova byla ve své době zcela nejmohutnější stavbou světa a konečně na něj v období poválečné blokády města Stalinem vedl slavný letecký zásobovací most, do dnes největší letecká akce všech dob. Nicméně ještě dávno před stavbou letiště se na volném plácku uprostřed Berlína konaly předváděcí lety dvou průkopníků letectví – amerických bratrů Willbura a Orwilla Wrightových.
Orwille přiletěl na propagační turné do Německa v létě roku 1909, kdy před publikem provedl 19 letů, v nichž na Tempelhofu překonal světové rekordy ve výšce a době letu. Běžně už do svých lehkých motorových kluzáků přibíral i pasažéry a publikum obecně čítalo i přes 200 tisíc diváků! A cesta se vyplatila, protože Němci měli o letadla zájem, takže záhy vznikla společnost Flugmachine Wright Gesellshaft, pro výrobu a prodej letounů v Německu. Mimo jiných se proletěl i korunní princ Vilém I., jako vůbec první šlechtic opouštíce pevnou půdu pod nohama. Velice příhodné místo s velkou a rovnou plochou prakticky v centru města nemohlo zůstat nevyužito, proto po vojenských přehlídkách nastoupilo v roce 1923 první letiště.
A už od roku 1927 na Tempelhofu Lufthansa začala pravidelně provozovat jednu z prvních leteckých linek v Evropě. Velkou výhodou bylo, že od roku 1927 byla přímo před terminálem dokončena zastávka metra, takže letiště se stalo rázem prvním leteckým přístavem na světě, který měl spojení na podzemní dráhu. Zastávka U-Bahnu funguje dodnes pod názvem Platz der Luftbrücke (Náměstí leteckého mostu), zatímco letiště už svému původnímu účelu neslouží. Hitler zamýšlel letiště využít jako centrální a největší letiště Třetí říše, takže jeho dvorní architekt Albert Speer povolal kolegu Ernsta Sagebiela, aby navrhl zbrusu nové a ohromující letiště. Nové letiště bylo otevřeno v roce 1934, když nová hlavní budova dostala z vrchu tvar vzlétající orlice (do roztaženého písmene U).
Letiště se mělo stát cestovní bránou projektovaného hlavního města světa – Germanie, které mělo vyrůst na základech Berlína. Toto město ale nacisté, narozdíl od letiště, nestihli dokončit a zůstalo pouze u megalomanských plánů. Kompletní hlavní budova byla vystavěna mezi léty 1936-1941 a po svém dokončení se stala zcela největší jednolitou budovou na světě, když na délku mezi vrcholy U měří přes 1,2 km. Tempelhof se stal domovským letištěm Lufthansy, však jeho unikátní U tvar nabídl velkorysé hangáry na obou okrajích jednolité budovy s rychlým přístupem na letištní plochy. Za druhé války se v podzemí letiště stavěly neblaze proslulé střemhlavé bombardéry Junkers Ju-87 Stuka. Když pak na sklonku války dorazili Sověti, tak Němci spodní části letiště raději zatopili vodou, což zůstalo až do dnešních dnů.
Po Jaltské konferenci pak letiště připadlo americkému sektoru, takže amíci si na něm postavili svoji leteckou základnu. A ta byla využita jako účastník nejslavnější éry letiště, když ji spojenci využili jako přistávací zónu ve svém gigantickém projektu leteckého mostu od června 1948 do května 1949. Stalin si ve své neobyčejné drzosti usmyslel, že na oplátku za měnovou reformu spojenců, o níž dával vědět, že je namířená proti komunistickému zřízení v okupovaném Berlíně, nechá západní sektory vyhladovět a zcela přerušil pozemní zásobovací kanály a přívod el. proudu do sektoru. Východní sektory totiž ten západní obalovaly prakticky ze všech stran. Jenže se hošánek krapet přepočítal, spojenci byli rozhodnuti Berlín od celokomunistické nadvlády udržet stůj co stůj, ale do ozbrojeného střetnutí se jim nechtělo.
A co teď? Poválečné smlouvy o rozdělení Berlína sice neobsahovaly žádnou klauzuli o právu na pozemní cesty spojenců skrze východní sektor, čehož Stalin tak podle využil, ale naopak se v nich mluvilo o právu na letecký koridor. A ten spojenci využili, protože měli mezinárodně známé záruky, že je Sověti musí nechat proletět koridorem až do západního Berlína. Komouši sice hledali sebemenší vylétnutí z povolené trasy jako záminku k sestřelu nebo sporu, ale nebylo jim to nic platné. Spojenci tedy vytvořili nepřetržitý zásobovací most stovkami nákladních letadel, která denně dovážela kolem 4700 tun potravin, šatů a uhlí na topení. Američané totiž vytvořili naprosto geniální plán velmi pečlivého průběhu letů a vykládky, takže tím nejen eliminovali možnost nehod, ale zabezpečili až 1.5 tisíce letů za jediný den!
Tvrdí se, že při největší zátěži přistávalo na Tempelhofu jedno letadlo každé dvě minuty a někde zmiňují i pouhou minutu. Velmi slavná je i tradice, kdy piloti letadel těsně před dosednutím házeli na malých padáčcích dětem před letištěm žvýkačky a bonbóny, takže práh přistávací dráhy byl doslova obležen dětmi. Most pak na 100% splnil svůj účel, dokázal obyvatelstvo dobře zásobovat, až Stalin od blokády upustil. Navíc Němci, do té doby vnímající spojence spíše jako okupanty, si vytvořili k vítězným velmocem přátelský vztah a díky Marshalově plánu jejich spolupráce se spojenci velmi vzkvétala, narozdíl od východního sektoru Německa, kde se komouši odvděčili jen bídou, potravinami na lístky a neslavnou stavbou Berlínské zdi.
Však přímo na Náměstí leteckého mostu před hlavní budovou letiště úspěšnou akci spojenců připomíná jednoduchý památník se jmény všech 70 zahynuvších spojeneckých letců, kteří zemřeli při nehodách, nebo incidentech v průběhu leteckého mostu. Tempelhof dosáhl svého vrcholu jako jedno z největších letišt v Německu v roce 1971, kdy jeho branami prošlo přes 5,5 milionu cestujících. Jenže letiště nešlo žádným způsobem rozšiřovat, protože všude kolem byla už bytová zástavba a dvě dráhy letiště dosti nebezpečně začínaly prakticky hned u oken bytových domů, takže když letadlo na přistání nasadilo brzy, nebo naopak nestačilo zabrzdit, napálilo to přímo do obytné čtvrti. Proto byl Tempelhof v roce 1975 pro veřejnou dopravu uzavřen (to už bylo hotové nové letiště Berlin-Tegel) a zůstal na něm pouze vojenský provoz amerického letectva.
Nicméně kvůli nárůstu letecké dopravy byl Tempelhof znovu otevřen o pět let později, i když už jen pro VIP a soukromé obchodní lety. Jenže to už Berlín měl další mezinárodní letiště Berlin-Schönefeld a začalo se stavět nové obří letiště Berlin-Branderburg International, takže Tempelhof byl v roce 2008 už definitivně uzavřen zejména z důvodu malé bezpečnosti, což v Německu vzbudilo rozporuplné přijetí. Staré je i další berlínské letiště Berlin-Gatow, kde měla za dob studené války základnu RAF a nyní tam je letecké muzem Luftwaffe. Dnes tak hlavní budova letiště Tempelhof slouží jako kanceláře a výstavní a hapeningové cetrum, hangáry si třeba pronajímají filmaři, ale z letištní plochy a drah Němci vytvořili veřejně přístupný a velmi pěkný park. Dráhy propojili kvalitními chodníčky, takže se v parku prohánějí cyklisté, inline bruslaři a běžci, stejně jako zde pouští modely leteční modeláři a rodiny si tu dělají pikniky. Do budoucna se uvažuje o zřízení muzea letiště a leteckého mostu.
[nggallery id=8]
Nejnovější komentáře: