Také jsem se, ač kapacitou plic nevybaven, potopil do hloubky podmořského světa Rapture, abych okusil tu básněnou atmosféru, kterou všichni tak vychvalují. A je tomu opravdu tak. I když bych možná až na genetické libůstky plazmidy na Bioshocku již nic revolučního neviděl, jeho atmosféra by se dala krájet. Samozřejmě že svůj díl na tom má hlavně neortodoxní architektonický styl zdejšího města, ale stejně působí i stísněné a potemnělé prostory kdysi tolik mocného Rapture.

Pokud cítíte nad sebou stovky metrů temného a studeného moře, vedle sebe apokalyptické město, odkud není žádného úniku a ještě k tomu musíte bojovat o přežití s roztodivnými kreaturami, je o zábavu a prožitek postaráno. I když je to na první pohled nesrovnatelné, u hraní Bioshocku jsem si vzpomněl snad na nejpsychologičtější hru nedávné historie. Úplně první Silent Hill se stylově zrnící grafikou na první Playstatiom mě dokázal stejně pohltit, i když jsem měl srdce čouhající z nohavice. U Bioshocku se sice nebojím, ale prostředí na mě působí skoro stejně drtivě a stísněně.

Hra nabízí tři obtížnosti, přičemž na ty první dvě to není nijak těžká záležitost. Dokonce i poražení Big Daddyho je zvláště po nalezení min a raketometu poměrně snadná a rychlá záležitost a to ani nemluvím o jeho oblouznění, kdy zaútočí dva stejné exempláře proti sobě. Dokonce jsem je začal mít rád ty pracanty moře, protože bez vašeho přičinění vám neublíží, jen odstrčí svou pogumovanou rukou. Stejně jako malé sestřičky tvoří svým způsobem lítostivé zajatce svého osudu. Á propo kdo z vás nechává sestřičky léčit a kdo je kvůli velké porci Adamu zabíjí? Já volím první variantu, jejich překvapení a radostná povýsknutí jsou mi dobrou motivací i bez odměn opatrovnice Tannenbaum.

Navíc koukám, že hra je docela dlouhá, tedy alespoň v porovnání se svými žánrovými konkurenty a na každém kroku je co objevovat. Všude se válí různé druhy nápojů a potravin, také záznamy s tesknými osudy obyvatel pomáhající rozplést co se vlastně tam dole stalo. Škoda nesesynchronizovaných titulků s mluvenou řečí, takto se musíte soustředit pouze na jediný verbální projev, neangličtináři mohou trošku tápat. Osobně mi také přijde, že klasické zbraně jsou tu jen do počtu, protože nabídka plazmidů a tonik je několikanásobně bohatší. Plazmidy používám daleko častěji, i když přiznávám, že brokovnice je sama o sobě velmi silná i bez důraznějšího střeliva.

Uvítal bych ale větší penetraci automatů na nákup slotů pro umístění tonik a plazmidů, protože nezřídka máte v zásobě slušnou řádku genetických dovedností, ale používat jich můžete jen velmi malé množství. Proti desítkám schopností je těch několik málo slotů těžký nepoměr a trošku zbytečně to snižuje radost z používání různých plazmidů, což je asi nejzábavnější věc ve hře. Sice je v pozdějších úrovních možné se kousek vrátit a v jiném automatu si plazmidy vyměnit, ale to je jen malá náplast. Pěněz mám dost, nasbíraných dovedností také hafo, ale stejně musím dlouho čekat na další automat, kde si budu moci zakoupit další sloty, jejichž odemčený počet stejně nebude stačit. Toto mi vadí opravdu dost.

Na druhou stranu tolik kritizované hackování skrze variaci na tolik omílanou Pipemanii mě vůbec nerozčiluje a i když se trubky s tekutinou propojují prakticky na každém kroku a to pouze na několik způsobů, vždy tyto hádanky rád vyřeším. Po nadopování dvojicí pomocných tonik je to vždy otázka několika sekund a až na ty nejtěžší vyjímky, kdy je pole plné překážek, nemám s vyřešením sebemenší problém. Navíc je za určitý počet hacknutých zařízení jeden achievement…

Kvituji také husté rozmístění checkpointů v podobě budek Vita Chambers, které zaručí, že se po úmrtí nebudete nikdy déle vracet, ovšem Bioshock není hra o umírání. Ba spíše se tomu snaží vyhnout, takže se můžete pilně věnovat hledání cesty ven a nemusíte se bát o každičký kousek svého života. Přece jenom lékárniček a jídla je všude hojné množstí, stačí jen pozorně hledat. I když omezené použití plazmidů možná svádí k znovuhratelnosti, je Bioshock veskrze lineární hra a následnou cestu bych vážil spíše za delší pauzu, než se znovu okamžitě vrhnout do další cesty za přežitím. Je to tak jedna z mále dnešních her, která nepodporuje žádnou formu multiplayeru, ale to se nedá zazlívat, přece jenom pojetí je na míru ušité singleplayeru.

Zkrátka putování vás tak pohltí, že si ani neuvědomíte velké šetření renderovanými filmečky, které se vyskytují velice sporadicky a vždy jen na kratičký okamžik. Vše podstatné se ale děje přímo před vámi a na vlastní kůži můžu potvrdit, že střílečku s lepším duchem jsem již hodně dlouho nehrál.

Oficiální www stránka Bioshocku je zde.