New York nás uvítal dosti špinavým vnitrostátním letištěm La Guardia, pojmenovaném po dřívějším oblíbeném starostovi. To je zaměřené pouze na vnitrostátní a obchodní lety, z Evropy se létá na větší a důležitější JFK. Docela blbé, že ani jedno zavazadlo není na vnitrostátních letech v USA zadara, za každé jsme při check-inu museli doplatit asi 25 dolarů. La Guardia byla špinavá jako prase, ale kufry přišly hned a nebylo to daleko před budovu, takže i přes to spokojenost.

Na taxík jsme čekali asi 30 minut, byla tu jediná fronta a i když typických žlutých cabů přijíždělo milion, jediný dispečer to vůbec nestíhal. Co ale bylo dobré, tak do našeho, dříve přes Booking.com zarezervovaného hotelu Bentley na středovýchodním Manhattanu (kousek od mostu Queensboro na Rooseveltův ostrov), asi šest ulic východně od Central parku, to bylo malý kousek, jen asi 10 minut drtivé jízdy místního přistěhovaleckého taxikáře. Nástupní sazba tu je 2,5 dolaru a za míli dáte zhruba mezi dolarem a dvěma, takže lacinější taxíci, než u nás.

Co je ale pěkné, tak každý taxík má LCD displej, kde nejenže přehledně vidíte podmínky přepravy a ceny, ale hlavně přes GPS mapku kde právě jedete, takže si můžete zjistit, jestli šofér náhodou nezajíždí, což se ale tady prakticky nestává. Na Manhattanu ale počítejte s dardami za hotely, náš jen tříhvězdičkový Bentley vyšel na noc za 211 dolarů za pokoj. 7. patro z 21 není špatné, byť i tak je hluk z místních tří a více proudých křižovatek dosti značný, ale usnout se přitom dá. To si na Manhattanu nevyberete, protože auta tu jezdí nonstop po stovkách, leda že byste bydleli u Central parku, kde ale stojí noc od 500 dolarů.

Amíci jsou ale blázni do klimatizace. Fučí a mrazí úplně na max. V pokoji při příchodu se tak dalo skoro klouzat a chvíli jsem měl mžitky, že mi na posteli sedí tučňák. Hotel sám je velmi moderní, pěkně zařízený, ale klimatizační tělesa rozbitá a prohýbaná skoro na padrť, zvící vzhledu našich starých wafek, pamatují snad ještě Martina Luthera Kinga!  Naštěstí se to dalo vypnout, ale třeba s mírným zatopením se tu vůbec nepočítá, alespoň pro tento čas. Každopádně máme rohový pokoj v 7. patře s obrovskými okny a vidíme krásně celou křižovatku 62. ulice, což je docela úchvatný pohled, to nemůžu říct! To ale nesmí projet policie nebo sanitka s majáky, to pak to šílené kvílení vzbudí i mrtvého.

Kromě dardy za ubytování mě docela neblaze překvapily snídaně. Tady je zvykem, že se za ně tvrdě platí, u nás v hotelu chtějí masakrózních 18 dolarů plus daň za jednu, a přitom kvality těch evropských bufetů v hotelích ani zdaleka nedosahují. Cenově bych to odhadl tak na 50 korun. Takže po třech dnech stále stejných lívanců a vajíček už zítra dáme přednost nějaké blízké restauraci, kde dělají snídaně za 5 dolarů. A internet? V okolí free WiFi žádná, tedy kromě Starbucksu, z něhož právě píšu, ten mě zachránil. V hotelu chtějí za den připojení 10 dolarů, vydřiduši.

První celý den pobytu v NY jsme vyrazili na Rockenfeller Plaza, tedu na jeden z nejkrásnějších mrakodrapů ve stylu Art Deco v NY. Sice je Empire State proslulejší a o něco vyšší, ale zase se v něm na vyhlídku dost dlouho čeká. Pohled na celý Manhattan je opravdu úchvatný, vidět byla i Socha svobody. Lístek stál tuším asi 22 dolarů a museli jste dodržet čas výjezdu nahoru. Poté jsme zamířili na proslulé centrum Times Square, což je vlastně jen obrovitý mumraj a chaos stovek aut, desetitisíců lidí a reklam, který vypadá nejlépe samozřejmě v noci. Pěkné, ale chce to ten večer, kdy neony krásně svítí.

Oproti tomu Battery park na jižním výběžku Manhattanu je oáza klidu a pohody. Jeho název není kupodivu od baterek, ale od baterií děl, která tu v 18. století chránila přístav. Socha svobody je tu na dohled (tam pojedeme později) a pár kroků od kulaté pevnosti Clinton Fort, kde její děla nikdy ani nevystřelila, neb to nebylo potřeba, už začíná finanční pupek světa, ulice Wall Street. Víte, že se jmenuje podle zdi (ála Matiční v Ústí), kterou postavili bílí, aby jim do města nelezli indiáni? Ulici uvozuje známá socha býka, jako symbolu pesisimistů na burze, optimisty zase značí medvěd – ten tu ale nestojí. Rakouští turisté u sochy pokřikovali na amíky, že USA už dobyl jejich Red Bull, hehe. Budova americké burzy ale nic moc, ale je tu velký klid od ruchu aut, sem tam jen nějaký kravaťák a plno obrněných policistů SWAT se samopaly. Asi chrání finančníky před další krizí, která se mrška určitě někde schovává.

A tak první uťapkaný den jsme zakončili sezením na schodech u Ground Zero. Tedy místa, kde stála dříve dvojčata Světového obchodního centra WTC. Nyní tu ale žádná nula ani díra není, mešita také ne, ale čile se zde staví jeden nový mrakodrap a vedle něj bude památník na 11. září, takže vidět nebylo nic, jen stavební zábrany. Co ale musím na konec vyzdvihnout, je skvělé zdejší metro! Má 469 stanic, přes 1100 km tras a velice hustě pokrývá celý střed NY, nikoly jen Manhattan. Lítačka na týden s neomezenými jízdami stojí jen 27 dolarů, pouze lze v rámci jednoho turniketu kartu použít jednou za 18 minut. To je proto, aby na jednu kartu necestovalo více lidí. Ale jsou i varianty, kde to lze.

Koupit se dá buď v automatech na prachy i na karty ve stanicích, v trafikách, nebo u stánků s picmochem také na stanicích. Metro přitom jezdí často, 24 hodin denně nonstop a vozy mají super displeje s trasou a jsou velice prostorné. Tady jezdíme prakticky jenom metrem. Půjčit si auto by byla na rozdíl od Floridy díky megahustému provozu sebevražda a busy tady moc nikam nejezdí. Pouze je třeba počítat s tím, že stanice metra jsou extrémně hnusné, vlastně jen litinové sloupy a lékařské dlaždičky na stěnách a v noci na stanicích může být krapet nebezpečno. Proto má každá stanice tzv. Waiting Area, místo na peróně, které je stále sledováno kamerami. Ale jako nej dopravu v NY metro rozhodně doporučuju!