Čtvrtý den v NY jsme si dali krapet oddych a naplánovali si jen výlet ke Grand Central Station, na 5. Avenue, do Central parku a v závěru lanovkou na vedlejší Rooseveltův ostrov. Grand Central Station je nádherná budova centrálního nádraží z roku 1913, která jakoby vypadla z pohádek o mašinkách a ze zašlé éry parních lokomotiv. Je vskutku krásně zrestaurována, ale když jí projdete přímo na peróny, už je tam zase ta klasická špína a zašlé železné konstrukce.
Význam nádraží už ale dnes citelně poklesl, jezdí zde už jen vnitrostátní vlaky z předměstí NY do centra, jimiž jezdí hlavně lidé do práce. 5. avenue vám asi moc neřekne. Tedy ne že by mě to moc zajímalo, ale je to podle manželky velká nákupní ulice, kde jsou soustředěny nejlepší módní značky a obchody z celého NY, prostě jako naše Pařížská ulice, pouze s daleko širším sortimentem a mnohem nižšími cenami. Tady se prostě Guess, Gucci, Ferragamo, Prada, a mnohé další berou jako zboží střední třídy, nikoli jako předražené luxusní zboží u nás.
Však si tam manželka koupila pěkné šatečky od krejčího za 290 dolarů, u nás by za ně chtěli tak dvakrát více. Ano, i v NY se dá skvěle nakoupit, já se ovšem spokojil pouze s tričkem za 15 dolarů (z každého výletu máme hezkou tradici, že mi manželka vždy koupí lokální tričko místo pohledu) a s iPodem Touch 32 GB, toho času už druhým. Jeden jsem si, jak víte, koupil už na Floridě, ale včera jsem ho chtěl vytáhnout, abych natočil skvěle tancující černošskou policistku řídící dopravu, načež se kluzký iPod vysmekl z ruky, ve výšce tři metry opsal krásnou balistickou křivku, aby postupně jako žabička dopadl a doskákal po hrubém asfaltu na všechny tři rohy. Do pr..le!!!
Přístroj sice vydržel a funguje, ale dosti se potloukl, až se z něj uvolnil plastový rám zpod zadní nerezové desky. Tak jsem si raději koupil v prvním obchodu Radio Shack druhý, už raději se silikonovým pouzdrem. Ten první, samozřejmě stále dobře fungující, jen potlučený a odřený (displej ale kupodivu nemá ani škrábaneček) si buď nechám do foroty pro nebezpečné výlety, nebo jej třeba prodám na Aukru za sníženou cenu, však se u nás prodává tuším kolem 7-8 tisíc, zde v USA jej koupíte s daní zhruba za 5,5 tisíce. Takže když si do USA pojedete pro iPhone nebo iPod, tak si na něj dávejte pozor, ať nedopadnete tak blbě jako já.
Další naše cesta vedla do Central parku, největší zelené plochy v centru NY. Já si vzal do batůžku věci na běhání a přidal jsem se k těm desítkám běžců, kteří už v krásně slunečném dni běhali. Jediné, co mi trochu vadilo, byl fakt, že v parku bylo odhadem asi 20-40 tisíc lidí, úplná hlava na hlavě. Naštěstí na silnici, na níž nemají o víkendu auta vjezd, nebylo zas tolik lidí, aby se nedalo dobře běhat. Na délku má park asi 4,5 km, široká asfaltka se vine jako had kolem dokola, když mi trenér miCoach napočítal skoro 11 km přes celý park a zpět. Zvládl jsem to pod hodinku, pěkně se běželo, v parku byl i tak solidní klid a ticho od okolní dopravy.
Co musím ale hodně pochválit, je naprosto perfektní stav a čistota parku, no skoro bych se nebál říci i zahrady. I když tam chodí, jezdí a běhají desetitisíce lidí, prakticky nenajdete odpadky na zemi nebo zničené zařízení. O park se perfektně starají a lidi ho neničí, i když na trávnících piknikuje hlava na hlavě. Poslední procházku dne jsem si sám hodil k budově OSN na břehu východní části Hudsonu, kterou zde zvou East River. Chtěl jsem vidět na vlastní oči snad nejzbytečnější instituci dneška, škarohlídi možná namítnou až po Evropské unii…
Hmm, ale to byl blbý nápad, protože celý areál je neprostupně uzavřený a kromě toho věžáku není nic vidět, a navíc celý komplex je dosti obyčejný a nevzhledný, prostě obyčejná betonová výšková budova. Pokud budete pobývat v NY, klidně ji můžete vyškrtnout ze seznamu – nic zajímavého. Nu, alespoň jsem cestou zpátky k hotelu našel tu blízkou kavárnu Starbucks s wifinkou zdarma, díky které můžu psát.
K večeru jsme se ještě vydali na stanici blízké lanovky, která spojuje Manhattan s Rooseveltovým ostrovem. Ten sám o sobě je o ničem, dříve na něm byly nemocnice, sirotčince a chudobince, jež nyní vystřídaly obyčejné bytovky. Nicméně zajímavější je lanovka, na kterou platí Metro Card – lítačka na metro a neplatí tu 18minutový limit a hlavně z lanovky je parádní výhled na manhattanské mrakodrapy. Možná vás bude zajímat, že právě tato lanovka stála Rockstarům předlohou při tvorbě podobné lanovky do GTA IV. Třeba stanice je naprosto totožná s hrou. Zítra už tu má pršet a teploty klesnout pod dvacku, tak uvidíme co dál. Když bude hezky, tak vyplujeme na Hudson kolem ostrova, když nebude, tak to vidím na muzeum v letadlovce Intrepid.
Nejnovější komentáře: