Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Já vím, to mám asi 13 let zpoždění, ale i tak jsem za to vděčný. První díl pozdějšího dvorního maskota PlayStation je totiž výborná a  šíleně náročná plošinovka do morku kostí, přičemž dnes se skoro nedá normálně vůbec sehnat. Tedy pokud nepočítám hojné zásobárny ROMů a ISů na internetu, což je asi momentálně jediná možnost k sehnání, ovšem pokud nemáte PS3, kde lze tohoto pradědečka 3D plošinovek taktéž legálně stáhnout. Prakticky v Crashovi neděláte nic jiného, než jen skáčete, rozbíjíte bedýnky, žerete jablka a zase skáčete.

Ale všechno je to tak roztomile zábavné… Ještě tu vlastně máme efektní piruetku, stejně jako skok, použitelnou pro pacifikaci zvířecích nepřátel v asi 33 úrovních hry. Pokud pak vyžerete úplně všechny věcičky, včetně jablek, klíčků a diamantíků, tak se vám Crash odvděčí druhým možným koncem, ale na to jsem samozřejmě rezignoval. Jelikož je hra na dnešní poměry dost obtížná (úrovně s mosty byly mojí noční můrou), nevyhnete se asi stejně jako já mnohočetným opakovačkám, i když po těch letech cviku jsem celou hru naštěstí už dojel za jediný večer, tedy asi za 7 hodin.

Crashscreen

První úroveň, Crash právě nasbíral 44 jablíček (za 100 je 1 nový život)

Pamatuji se, že někdy před 11 lety jsem si jí bratru novou za 1999,- koupil, nalákán i na dnešní dobu nádhernou a barevnou grafikou, abych hru, ani už nevím na jaký pokus, nedohrál, protože mi na prvním mostu s propadlou podlahou prostě došly všechny životy a hlavně trpělivost. Nyní mi jich na konci zbylo 39, ale orosil jsem se stejně jako dříve. Mimochodem, hra vypadá ještě lépe na PlayStation emulátoru pro PC. Mluvím o něm zde. To by si pak mohla směle zadat i s jakoukoli dnešní plošinovkou.

A takto se první úroveň Sanity Beach prochází…

Je vlastně škoda, že tenkrát po třech vynikajících dílech, se Naughty Dog na další život s vačnatcem vykašlali a postupně několik vydavatelů už do dneška vydává již jen slabé odvary původních Crashů. Na 13 let starý originál s parádní plážovou hudbou prostě nic nemá už jen kvůli skvěle provedeným soubojům s bossy zlého doktora Neo Cortexe, který na počátku příběhu unesl Crashovu milou, aby si na úplném konci shledávivší se Bandikůtci dali jednu pěkně štípanou.

Před šesti lety jsem tenkráte pro Bonusweb napsal takové malé zamyšlení, vzpomínku prvního dílu po sedmi letech od vydání. Přečíst si ji můžete zde.