Dost jsem se těšil na tuto “bod a klik” adventurku staré školy z pera osvědčených tvůrců Barvooda a Falsteina, ale nakonec to bylo spíše slabší kafíčko. Už jen při porovnání s našimi klikačkami od Future Games, nebo s aktuálním Memento Mori je na tom legendární tanečnice a špionka docela bledě. Totiž, trošku mě zklamal příběh. Není moc složitý, napínavý také ne, však spočívá většinou v postupném plnění různých špionážních úkolů, kterými ji zásobuje její spojka.
Ovšem stejně nejvíce času z těch hrubých 8-10 hodin celkové délky budete cestovat. A to mezi Paříží, Madridem, Monte Carlem a Berlínem. Škoda jen, že Praha se mihne pouze v jednom z rozhovorů a jako lokace nebyla použita. Takže mi tímto klikání na nádraží přišlo v druhé půli hry již dosti otravné, protože abyste splnili úkol v jednom městě, musíte napřed pro předmět do jiného, pak zase do tamtoho pro informaci, vrátit se zpět pro chybějící důkaz a zase pěkně zpátky. Velice otravné, řekl bych.
Zajímavě je ale vyřešena interakce, když se vám na dolní lištičce nejen zobrazuje inventář, ale hlavně ikonky pro všechny činnosti kromě rozhovorů, jenž se nechají započít přímo klikáním na postavy. Všechno ostatní řešíte tak, že vyberete ikonku z lištičky a v myši ji přenesete na dané místo, nebo postavu. Tím se spustí další činnost. Např. pro zmíněné přesuny železnicí na nádraží vyberete ikonku příslušného města, kam se potřebujete zrovna dostat a přenesete ji na budku s pokladnou.
Tak tady na nádraží v Monte Carlu jste pečení vaření
Když pak např. chcete podat předmět jiné postavě, tak to provedete lautr stejně. Prostě přenesete ikonku na postavu a ona už se rozpovídá. Je to sice trošku neortodoxní, ale vcelku rychlé a pohodlné. Stejně jako krásná ručně malovaná pozadí s animovanými elementy, která jsou mnohdy širší než zobrazovaná výseč na monitoru, takže se pěkně za vaší chůze do stran rolují. Hra obecně není na takovou adventurku vůbec složitá, snad poprvé vidím úplně u všech většinou banálních hádanek a úkolů možnost přeskočení a to prakticky bez žádného postihu.
I proto jsem jí v pohodě dohrál za dvě odpoledne, tedy kolem těch 9 hodin. Ono není ve hře ani moc jednotlivých obrazovek, spočítal jsem jich třicítku, což při tomto střídmějším množství dokresluje fakt, že budete opravdu hodně pendlovat a vracet se do dříve navštívených lokací. Suma sumárum bych zařadil Matu Hari tak někam na prostý průměr v ranku klikacích adventurek. Vypadá pěkně, plynule se hraje, ale je často otravná jak jetel a nemnoho rozmanitá.
Oficiální www stránka Mata Hari je zde.
Nejnovější komentáře: