V říjnu 1994 se začala tvořit nová plošinovka v tehdy moderní 3D perspektivě, a to na základě objednávky čerstvě založené videoherní divize společnosti Universal. Autoři této plošinovky z kalifornského studia Naughty Dog již měli za sebou půl tuctu her jak pro počítače, tak i pro konzole, takže zkušeností nabrali docela dost. Jenže ani jeden z těchto titulů ještě nebyl třírozměrný. I proto si tvůrci zvolili za platformu tehdy vycházející hvězdu a na svoji dobu slušně výkonnou Sony PlayStation, načež se Sony podepsali smlouvu na celkově třicátou exkluzivní hru pro první PlayStation. Jejich titul se měl jmenovat Willy the Wombat, ale jak jistě tušíte, nakonec se z něj vyklubal Crash Bandicoot, úvodní díl slavné a nyní již dvacetidílné plošinovkové série a maskot celé PlayStation. Crash Bandicoot N. Sane Trilogy
Jedničky se do dneška prodalo přes sedm milionů kusů, její vývoj trval jen lehce přes půldruhý rok a pracovalo na ní jen devět vývojářů! To jsou dnes naprosto neskutečná čísla! Však je Naughty Dog jedno z mála světových studií, které prakticky nevydalo špatnou hru. Kromě Crashe stojí za kvalitními sériemi Jak (Daxter), Uncharted a The Last of Us. Na příští rok v Naughty Dog právě dokončují vylepšenou dvojedici posledních dvou titulů Uncharted pro PC a PS5 pod jménem Uncharted: Legacy of Thieves Collection. Toto studio vyrobilo první kvarteto her z univerza Crash Bandicoot, přičemž první čtyři dějství byly do příchodu Crash Bandicoot 4: It’s About Time absolutně nejlépe hodnocené díly z celé série.
Crash Bandicoot
Dohromady se první čtyřky prodalo na 28 milionů kopií, však v TOP 10 nejprodávanějších her pro první PlayStation je dvojka i trojka. Celé toto kvarteto vycházelo po jednom díle každý rok mezi léty 1996-1999. Po Crash Bandicoot dorazil Crash Bandicoot 2: Cortex Strikes Back, následoval Crash Bandicoot 3: Warped a posledním vačnatcovým titulem od Naughty Dog je výrazně odlišná 3D závodní arkáda CTR: Crash Team Racing z roku 1999. Pak se Naughty Dog začali věnovat své druhé sérii Jak & Daxter a Sony vývoj Crashe přeložila do anglického studia Eurocom, jež v řadě debutovalo v roce 2000 sbírkou párty miniher Crash Bash. Stále platí, že to první kvarteto, celé zpočátku vydané exkluzivně jen na PlayStation, do dnešní doby jen velmi málo zastaralo.
Však jsem první trojku na mé PSOne asi potřetí dohrál jen před pár lety, protože pastelová grafika pohádkového světa i přes nízké až kostičkové rozlišení vypadá i dnes velmi dobře. A pokud si ji vložíte do konzole PlayStation Classic, tak je ještě lepší, protože s chytrým modem Project Eris nejenže hry na klasiku vypadají skvěle, ale také si můžete postup kdykoli ukládat, což je ve světle brutální hardcore obtížnosti prvního dílu doslova božská funkce! Já jsem se ale nedávno rozhodl pro výpravu do krásného světa arci lotra Neo Cortexe skrze nejmodernější edici úvodní trilogie z roku 2018 Crash Bandicoot N. Sane Trilogy z pera amerického vývojářského domu Vicarious Visions, jenž se jinak věnuje hlavně konverzím z domácích na kapesní konzole.
Crash Bandicoot 2: Cortex Strikes Back
Vlastním verzi pro PC (originál pro PS4 vyšel o rok dříve), přičemž musím pochválit, že při mém WQHD 2K rozlišení trilogie vypadá taktéž parádně. PC verze má pak od konzolovek (jsou taktéž pro X1 a SW) velkou výhodu v tom, že si do ní můžete stáhnout dobře funkční trainery, které vám postup citelně usnadní. Já už si v mém věku po tisících odehraných titulech nemusím nic dokazovat, navíc se chci u hry bavit, relaxovat a ne se vztekat a stresovat, takže jsem v některých nejobtížnějších úrovních prvního Crashe využil funkce trainerů pro okamžité uložení pozice a skvělá byla také možnost pomalejšího pohybu. Kdysi jsem ostatně celou trilogii za mlada plný sil a elánu postupně zdolal bez jakýchkoli pomůcek, ale nyní jsem si díky nim hry znovu dobře a v klídku užil.
Našel jsem tak všechno ovoce, splnil na 100 % všechny bonusové úrovně a zaklusal si na jednu z medailí i všechny časovky, což je nová funkce Crash Bandicoot N. Sane Trilogy, jakou původní tituly nemají. První díl v N. Sane Trilogy nabízí 28 jednotlivých hopsacích úrovní, k tomu 6 mini soubojů s bossy, přičemž ve hře najdete i ultra obtížný level Stormy Ascent, který Naughty Dog právě kvůli přestřelené náročnosti do starého originálu nezařadil. Vylepšenou jedničku jsem sfoukl za jeden celý den hraní, tedy asi za 12 hodin, o něco menší čas jsem spotřeboval na dokončení následné dvojky a trojky, protože ty jsou naštěstí oproti jedničce výrazně, ale fakt výrazně jednodušší.
Crash Bandicoot 3: Warped
Je určitě dobré začít hrát napřed nejlehčí třetí díl, navázat na něj dvojkou a nakonec si nechat úvodní titul, protože v něm zkušenosti z průchodu jeho obou mladších bratrů vskutku využijete. Osobně se mi také jednička líbí zdaleka nejvíce, protože oba mladší tituly jsou víceméně velmi podobné a nic extra revolučního nepřinesly. Ano, u prvního Crashe jsem se ve svém herním životě navztekal asi nejvíce ze všech her, ale i tak mám pro celou první trilogii velkou slabost a považuji ji spolu s dráčkem Spyrem dodnes za absolutně nejlepší značku plošinovek v historii. Ostatně jsem trojitého Crashe včetně N. Sane Trilogy hrál (už si ale nepamatuji, jestli i dohrál do finále) asi čtyřikráte.
Crash Bandicoot N. Sane Trilogy nemá tak dobrá hodnocení jako originální trojice, a to zejména z důvodu kupodivu méně přesné detekce skoků a vůbec méně přesného skákání, které při vydání kritizovali i velcí pamětníci a veteráni série včetně mne. A stále mi vadí takové anachronismy (na dnešní dobu), jako je absence titulků, nemožnost trvalého HUDu či chybějící možnost restartu úrovně. Když to vezmu od nemladšího dílu, tak se mi na trojce líbí ty nové proměnlivé bedny, kdy se jim rychle mění vlastnost (ovoce, TNT, život navíc…). Jistě osvěžující jsou úrovně v moři, kdy je Crash jako potápěč a může se vozit na podvodním skútru.
Vůbec se autoři u trojky snažili průchod osvěžit občasnou jízdou v několika vozidlech (motocykl, podvodní i vodní skútry), zatímco v jedničce se vozíte jen na divokém praseti. A trojka je také jediná hra z kvarteta, v níž se objevila reálná světová lokace (Velká čínská zeď). Po dokončených předchůdcích mi ale přišla už docela nudná a na jedno brdo. Trojka nabízí 27 klasických úrovní + 5 bitek s bossy a k tomu 3 tajné levely. To dvojka má z celé trilogie jasně nejkratší a relativně lehké úrovně a po kritice velké obtížnosti jedničky do ní tvůrci přidali daleko hustší síť ukládacích bodů. Zajímavé jsou levely, v nichž bruslíte (tyto zimní světy jednička nenabízí, ta je plně tropická) a novinkou v sérii byly i lokace, které zdoláváte ručkováním v závěsu.
Docela zábavné je také serfování na motorovém prkně. Druhý díl pak pro představu nabízí 31 klasických úrovní, k tomu opět 5 bitek s bossy + 2 tajné levely. Část těchto světů v originálu také nenajdete, což je určitě fajn bonus nové moderní trilogie. Takže jaké je mé doporučení? Původní originály asi již hrát nebudete, dají se strčit i do perfektně fungujícího PC emulátoru, ale nyní s odstupem je jasné, že prim hraje Crash Bandicoot N. Sane Trilogy. Ano, stále má své mouchy, hlavně po stránce přesnosti ovládání, ale skvěle vypadá, má dříve nevydané úrovně, možnost časovky u absolvovaných levelů a již se aspoň na PC nemusíte bát stále vysoké obtížnosti jedničky, protože když už vám bude nejhůř, tak si ji když tak „zjemníte” nějakým tím trainerem.
Současná, již mírně nižší cenovka kolem sedmi až osmi stovek za PC Steam klíč, je akceptovatelná, vždyť považte, že za tuto cenu máte rovnou tři relativně velké hry. Crash Bandicoot má rezervované místo v mém herním srdci už jen proto, že to byla jedna z mých prvních zakoupených her pro novou PlayStation. Dlouho jsem na ní šetřil a asi v roce 1998 si zakoupil hranatý model SCPH-7002 s tehdy novým vibračním ovladačem Dualshock. Ke konzoli jsem si rovnou odnesl Crashe Bandicoota, Tomb Raider, Colin McRae Rally, Deathtrap Dungeon (ten mě vůbec nebavil) a NHL 98 v balení s neznačkovým ovladačem. Však krom toho Deathtrap Dungeonu mám stále ve své sbírce v krabičkách všechny tyto staré tituly i když je můžu pohodlněji hrát přes konzoli PlayStation Classic. Jenže mi připomínají tu krásnou historii, kdy byly hry drahé, hůře dostupné, ale o to zábavnější.
Nejnovější komentáře: