Původně jsem k této FPS přistupoval se značným despektem, přece jen v poslední době moc kvalitních kousků z této branže nevychází. O to větší bylo moje překvapení po několika prvních misích, protože Frontlines mě veskrze příjemně překvapila hlavně svojí atmosférou, spádem a rozmanitostí. Bohužel mi ale dobrý pocit naprosto zkazilo finále singleplayer kampaně, kterážto je i přes převažující multiplayerové zacílení jinak výborná záležitost.

Poslední ze sedmi úrovní se totiž odehrává v rozbombardované Moskvě, kterou mají spojenci z koalice EU + USA dobít. Jenže na úplném konci najednou zůstanete ve zničeném ministerstvu úplně sami, načež se zobrazí poslední rozkaz ubránit přilehlé náměstí s obeliskem před ruskou protiofenzivou. Jenže celé hrdé finále se má tak, že úplně sami křižujete náměstí s tankem a sem tam vyřídíte tu dva tanky, tu helikoptéru a také opakující se ataky osamocených nepřátelských pěšáků.

 Po tom co zničíte asi deset tanků a o něco větší počet pěšáků, najednou se spustí závěrečné video, kde na ploše náměstí juchají desítky a stovky vojáků, i když jsem chvíli před tím neviděl ani jednoho spojence. Nejenže zde dostává strhující atmosféra z dřívějších misí řádně na frak, ale pobíhání po mrtvé Moskvě je velká nuda a ani to neodpovídá logice. Po pravdě řečeno jsem neočekával, že v posledním boji o centrum města budu osamoceně likvidovat nepočetné nepřátelské bojůvky.

S tím souvisí i amatérská umělá inteligence jak spolubojovníků, tak i nepřátel. Přece jen aby pěšák útočil na tank samopalem, nebývá úplně normální. Postupem kampaně jsem tak přešel od fáze prvotního nadšení, přes spokojenost, až k rozčarování z toho příšerného konce. Jinak je ale Frontlines velice solidní střílečkou, kterou koření hlavně možnost řízení a střelby z několika bojových prostředků (pancéřovaná vozidla, BVP, tanky, vrtulníky) a používání dálkově řízených robůtků, jako minivrtulníčku s raketometem, nebo pojízdného rotačního kulometu.

Ještě jsem nevyzkoušel dle ohlasů také solidní multiplayer, ale jinak je grafika pohledná (sic používá fog of war a někdy se i na Xboxu dosti trhá) a velice jsem ocenil svobodnou volbu obtížnosti nejen pro každou úroveň, ale také pro jejich dílčí části ohraničené splněním určitého rozkazu. Nicméně jsem hrál na tu nejtěžší “Hardcore” a neměl jsem prakticky žádné potíže. Hra je v tomto směru i na nejtužší nastavení poměrně lehká. Podrobnou recenzi připravuji pro Tiscali na příští týden.

Zatím se můžete se mnou v diskuzi podělit o vaše názory, jak se vám Frontlines líbí, ať už jste hráli počítačovou mutaci, nebo verzi pro Xbox 360, jako já. V souvislosti s tím musím dát za pravdu názorům, podle kterých se Xbox profituje jako hardcore konzole s naprosto převažujícím žánrem stříleček. Docela bych se k tomu přikláněl, protože co druhá-třetí nová hra, to vždy akční, nebo taktická střílečka z první, nebo třetí osoby. Naposledy si stačí vybavit Rainbow Six 2, Call of Duty 4, Army of Two, Frontlines, Conflict: Denied Ops, a to je ještě řada dalších. Větší zastoupení jiných žánrů bych rozhodně uvítal.

Oficiální www stránka Frontlines je zde.