V rámci právě probíhajícího mezinárodního hudebního festivalu Pražský podzim proběhl v pondělí minulého týdne koncert vybrané hudby ze slavných hollywoodských filmů v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Já jsem byl na koncertě vážné hudby vlastně poprvé a možná i díky pravdu znamenité akustice Dvořákovy síně pražského Rudolfina na mě živý orchestr udělal ohromný dojem.
Kromě několika sedaček byl plný dům a koncert začal prakticky přesně v 16 hodin zvučkou 20th Century Fox, přičemž mě ohromující mohutnost zvuku hudebního tělesa doslova uzemnila. I bez mikrofonů byla hudba v síni jak velice hlasitá, tak hlavně všeobjímající a plná, takže bez pomoci očí jste jen těžko hledali zdroj zvuku, protože hudba se rozlévala úplně všude. Zřejmě byl o koncert veliký zájem, protože ještě týž den se konalo i druhé repete, tentokráte ve 20 hodin.
Velmi mladý a sympatický dirigent John Wilson se na svoji úlohu výtečně hodil a jeho podání mělo mladistvou patinu, kterou by mnohem starší a protřelejší dirigent zřejmě jen těžko nahrazoval. Ukázalo se, že vážnou hudbu to chce zažít na vlastní kůži a teprve potom zjistíte krásu a monumentalitu zvuků linoucích se jako jeden nástroj z mohutného sboru, jenž se jen tak tak vměstnal na vcelku střídmé pódium. Nicméně přednášené skladby je lepší dopředu naposlouchat, jinak se může klidně stát, že se vám neznámá hudba sleje do nerozpoznatelné kakofonie smyčců a dechů.
Alespoň pro mne byla vrcholem smutně dojemná etída pro první housle ze Schindlerova seznamu a samozřejmě ústřední motiv Hvězdných válek, jakožto drtivý a mohutný hard-core vážné hudby, pokud mi znalci prominou toto hrozné přirovnání. Diváci byly jistě spokojeni, protože dlouhý aplaus musel ukončit až sám konduktor úsměvným přibouchnutím své notové osnovy na dirigentském pultíku, jako že již žádné přídavky nebudou.
Kompletní informace o koncertu v pdf včetně seznamu prezentovaných skladeb naleznete zde.
Nikdy jsem žádný orchestr živě neslyšel, ale věřím, že to musí být nářez. Obzvlášť takové ty profláknuté skladby jako Vltava apod. Tomu se nikdy nemůže reprodukovaná hudba přiblížit byť by byla sebedokonalejší technika.
Já předtím také ne. Na poprvé je to ohromně silný zážitek, který nedá sebelepší rokový koncert. Když zaduněla ta znělka 20th Century Fox, měl jsem srdce v kalhotech a slzy v očích. Vážná hudba na živo je monumentální. Sedět na Mé vlasti při zahájení Pražského jara je můj malý sen, ale když si na to vzpomenu, už jsou lístky fuč.