Konečně mi nedávno přišla daleká zásilka ze zámoří, která v sobě ukrývala další dějství kytarové šílenosti jménem Guitar Hero. O prvním dílu jsem psal před nedávnem zde, hraní na kytarku je neskutečná zábava, proto jsem se na avízovaný druhý díl velice těšil. Jestli byla jednička solidně nabušená rockovými fláky, dvojka je na tom po všech stránkách lépe. Licencovaných skladeb je napodruhé skoro čtyřicet a více než dvacet dalších, řekněme od méně známých a amatérských skupin. Prostě nářez jako prase, jelikož je na Guitar Hero II vidět, že oproti předchůdci citelně přitvrdil, takže nabízené songy patří mezi ty žánrově tvrdší.
Každému to nemusí být při chuti, stejně jako mě, protože hudební portfolio obsažené v prvním díle mám raději. Také ve dvojce již znám daleko menší množství zdejších skladeb. Jináč je hlavní osa hry úplně stejná jako dříve, však se nemuselo z oblíbeného konceptu nic moc měnit. Konečně nechybí ani vytoužený trénink, ve kterém si vyberete a zahrajete nanečisto jeden z odemčených songů. Zahrát si můžete buď celou píseň, nebo jen jednu část včetně intra, outra, všech sól, refrénu i slok. Prostě každá píseň je zde rozkouskována do mnoha partů. Dokonce je možné si skladbu zpomalit a lépe tak zažít posloupnost prstokladu a přijíždějících barevných terčíků. Výtečné!
V tréninkové části vás překvapí před spuštěním vybrané písničky také možnost volby mezi sólovou a basovou kytarou. Nově si je totiž možné zahrát i plný basový part každého songu! Je to kvůli multiplayeru, ve kterém může jeden hráč hrát sólovou kytaru a druhý najednou zase basovku, nebo také další sólovou, nebo rytmickou kytaru. Když na hudebním systému pořádně vyhulíte basy a stáhnete o trochu výšky, je zážitek z hraní na basu výtečný.
Basovka je také o mnoho lehčí, než party pro sólové kytary, celkem bez problémů jsem po pár zabroukání dal celou skladbu na nejtěžší obtížnost, což u sóla zatím nehrozí a zřejmě ani dlouho nebude. Škoda jen, že není možné hrát na basu i v kampani. Velkou výtku bych měl ale k obtížnosti, protože první je až moc lehká a slouží pouze pro seznámení se s ovládáním kytary. Druhá je již o dost tužší a vyžaduje delší trénink, no poslední dvě jsou pro hráče mého formátu prakticky nehratelné, protože rychlost a počet barevných terčíků, které ukazují kdy a jaké barevné tlačítko na krku kytary zmáčknout, je šílená.
Na pořádnou srandu a jamování to ovšem chce alespoň dvě kytary. V Guitar Hero II je přibalena opět identická Gibsonka SG, ovšem nyní ve své prapůvodní červené barvě. A k dostání jsou i vylepšené kytary třetích výrobců, včetně bezdrátové verze i s kombem. Není pochyb, že Guitar Hero II podobně jako jeho předchůdce zažije tu samou slávu a chválu, protože tolik zábavy a mrazivého pocitu kytarové celebrity nikdo jiný nenabídne. Proto také na začátku příštího roku vyjde i mírně pozměněná mutace pro Xbox 360, spolu s novou originální kytarkou, na potřetí s jiným tvarem hlavy a bílou barvou.
Oficiální www stránka Guitar Hero II je zde.
Nejnovější komentáře: