Díky své hlavní práci se dostanu k mnoha přístrojům a můžu dlouhodobě používat ty nejlepší mobilní telefony dneška, tudíž mám již léta dobrou možnost porovnání špičky na trhu mezi sebou. Nějakou dobu, kromě řady jiných, používám také to nejlepší, co se dá od Apple sehnat – iPhone 7 Plus. V současnosti je to zdaleka ten nejdražší mobilní telefon na trhu, ten můj stál přes třicet tisíc. Což je mimochodem cena lepšího skútru či již velmi solidně vybaveného počítače a notebooku. Nemůžu si pomoci, ale za tu šílenou dardu je to naprosto předražený krám pro chlubení, na kterém mi zhusta vadí tolik věcí, jako u žádného jiného telefonu, který jsem kdy měl. A to jsem jich měl na desítky. Cena je naprosto neadekvátní tomu, co za své peníze (já jsem ho neplatil, sám bych si ho v životě nokoupil) dostanete. Současná mobilní špička je ale celá dost předražená, však mi hned vedle na stole leží zbrusu nový Samsung Galaxy S8+, který je jen o pět táců lacinější, ale Apple poměr výkon/cena dotahuje ad absurdum.

Je ovšem pár věcí, které má sedmičková řada výborné. Tak např. se mi dost líbí jednoduchý a celistvý design bez jakýchkoli módních výstřelků a nevzhledných lesklých ploch, ostatně na megaplacce s obřím displejem se stejně žádné kudrlinky ani nevyfénují. A samozřejmě naprosto adekvátní je pevná a skvěle slícovaná konstrukce, kterou ale ostatní již umí také. Jestli ale v něčem sedma naprosto vyniká, tak je to velmi ostře a barevně snímající fotoaparát se dvěma čočkami, jenž dělá opravdu nádherně prokreslené momentky, ovšem výhradně ve formátu 4:3. To je první věc, která mě šíleně štve. Širokoúhlý režim, v nemž natáčí veškerá konkurence, je možný pouze se zbytečnou aplikací třetích stran, Apple ho nepovažuje za důležitý. Přece klasická fotografie byla původně 4:3 a 3:2, tak co bychom ještě chtěli? Jinak se to dá obejít snímáním fotek při natáčení videí, tou staženou aplikací nebo editací snímku po vyfocení. Já nepotřebuji dělat z obrázků z telefonu profesionální postery, ale chci je ukazovat na širokoúhlé televizi, kde fotografie s černými pruhy vypadají fakt blbě.

Navíc si ani nelze nijak nastavit datovou velikost či jiné rozlišení fotografie. To zase jde pouze u videa. Majitelé iPhonů jsou někdy hanlivě označováni jako iOvce, tedy stádo, které se spokojí s málem, není mu dovoleno přelézt za ohrádku (zde třeba v podobě možnosti nastavení fotoaparátu) a pouze tupě následují svého pasáčka Apple, aby mu ve frontě na nový produkt, který skoro nic neumí, radostně každý rok vysolili naprosto neadekvátní částky. A ono na tom něco pravdy bude, protože telefon je tak šíleně okleštěný, že na jeho limity náročnější uživatel narazí na každé rozsvícení displeje. Takže iPhony vůbec nepodporují přímé připojení jako složky přes mass storage. To bych ještě kvůli bezpečnosti pochopil, ale to, že bluetoothem připojím pouze sluchátka a již s ním nic neodešlu ani nepřijmu, je další obrovská chyba. Dost často si takto navzájem posíláme fotky ještě na cestách, což s iPhonem a jinými telefony nejde. Nevídím ani za mák jednoduchosti v tom, že mi to posílající musí napřed někam nahrát na internetové úložiště, což je velmi pomalé a děsně nepohodlné.

Hodně zastaralý je také integrovaný kalendář, jenž jsem opět musel nahradit jinou aplikací. Kalendář neumí zobrazovat měsíční náhled včetně popisek přímo u dnů a má pro mne naprosto příšerný layout. Tak jsem si musel z obchodu Apple Store postahovat iks různých kalendářů, abych je vyzkoušel. A hned jsem narazil na další debilitu: jednou stažené a třeba již nepotřebné aplikace vás budou navěky strašit v seznamu vašich aplikací, z něhož je v telefonu nelze nijak vymazat. Samozřejmě tam jen zavazí a zbytečně znepřehledňují a natahují celou roli aplikací. A můžete mi někdo říci, co znamená v Apple Store “Zoznam želaní”? Amíci asi ještě nezaregistrovali, že už jsme se dávno rozdělili a patlají do rozhraní ještě slovenský jazyk.

Apple je vůbec v tom mazání celkově tak nějak hodně zabržděný. Nedovolí taktéž vymazat seznam posledních spuštěných aplikací jedním vrzem. Ne, tady musíte každou po jedné pěkně prstíčkem odšoupnout. iBeránek vám na to řekne, že iphony jsou tak skvěle odladěné a výkonné, že je plno spuštěných aplikací na pozadí, nedejbože prostý plný seznam, vůbec nerozhodí. To je sice pravda, ale napadlo ty dutohlavce v Cupertinu, že bych si ten seznam chtěl prostě vyčistit fakt QUICKLY, abych v něm nemusel listovat jak debil třímetrovým výpisem, než najdu tu správnou aplikaci? Načež si stáhnu emaily, jichž mi do telefonu přistane několik desítek a musím opět ručně mazat jeden email po druhém pěkně  po jednom. iOvce asi maily mazat vůbec nepotřebují, neb to všechno dělají z pohodlí svého počítače a přes IMAP se jim synchronizují složky. Jenže já chci používat obyčejný POPák a když si stahuju maily, chci je prostě stáhnout sakumprdum do mého zařízení. A řeknu vám, že mazat stovku mailů je v zařízení za cenu ojetého auta šílená řehole. To jsou zase moje  “zoznamy želaní”.

Do kolonky SMS zase ani v roce 2017 nedorazily staré dobré doručenky. Však já zapomněl, pravý applista přece raději používá aplikaci iMessage, protože kdo nemá iPhone, na toho dlabe a nic mu nepošle… Naprostá tragédie je to s iPhonem při nabíjení. Pozor, telefon samotný má výdrž naprosto znamenitou, a tom žádná! Když jsem ho střídměji používal (bluetooth trvale zapnutý a připojený do auta, data a wifi zapínám jen když potřebuji), dostanu se i přes týden, což je opravdu úctyhodná výdrž, už vzhledem k tomu obřímu displeji. Ale za to nabíjení je šílený porod. Bezdrátové telefon neumí, ale je to asi dobře, protože bez kabelů by se nabíjel tak dva dny v kuse. Nabíječka totiž dává slaboučký proud 1A, přičemž dnešní telefony berou i více než dvojnásobek a tak se iPhone na 100% nabíjí z minima i přes čtyři hodiny. Zase si ale můžu s nabíječkou nabít třeba běžecké hodinky, které se jinak našťavují pouze přes USB kabel z počítače. A u iphoní nabíječky si myslí, že ten slaboučký proud je jako z USB zdířky počítače. Takže je to vlastně výhoda, no vidíte, to by mě ani nenapadlo.

Kapitolou samu pro sebe je také naprosto žádné oznámení zmeškaného hovoru či zprávy. Telefon nemá žádnou stavovou diodu a ani neumí po zvednutí třeba zavibrovat nebo zapípat, jak to již léta umí samsungy. Stále tak musím rozsvícet displej a po vzdálení od přístroje zbytečně stále kontrolovat stav. Dalším absolutním failem největšího kalibru je jediná hlasitost pro všechny zvuky telefonu. Zvonění, zprávy, kalendář i budík se dělí o jedno nastavení, což je totál magořina. Zvonění v batohu neslyším, tak ho chci hlasité, ale u budíku se zcvoknu, tak jej chci skoro neslyšitelný. Pro Apple je to naprosto irelevantní funkce, protože nastavit separátně hlasitost budíku a zvonění nelze. Takže každý pracovní den zažívám dva opačné stavy: buď se krásně v klidu zbudím a dopoledne promeškám celou řadu hovorů, které neslyším, ani pak nevím, že mi někdo volal (ano, dioda fuč). Nebo v pohodě uslyším jakékoli zvonění, ale druhý den ráno dostanu palicí po hlavě šíleně hlasitou zvučkou. iBeránek to dělá fikaně. Vezme si nějaký tón, ten si uměle ve zvukovém editoru ztiší a pak ho loupne zpátky do telefonu. Ó, jak prosté milý Watsone!

Ostatně i ten budík je dost ořezaný a o programovaných, separátních budících si může nechat jen neklidně zdát. Opět je na to potřeba zbytečný balast další jiné aplikace. Já vlastně ani neodpovídám fyziognomii typického iBeránka, protože mi za a) přibalená sluchátka absolutně nesedí v uchu, a to dokonce tak, že mi okamžitě vypadnou. Tak nemožný tvar jsem jinde neviděl a navíc je jejich povrch ještě tak leskle hladký, že klouzají i z prstů. 3,5 jack je historický přežitek, takže normální sluchátka musím připojovat přes debilní redukční kablík z Lightningu, který při normálním používání zavazí a když ho vyndám, zase ho půl dne hledám. iBeránek se řehtá, že si mám pořídit bluetooth sluchátka, protože kabely používají jen zastaralí android robůtci. Jenže bezdráťáky musím nabíjet a pro můj občasný poslech jejich investice nemá vůbec cenu. A za druhé mi ten slavný snímač otisků prstů na haptickém tlačítku pod displejem vůbec nefunguje, a to ani po několikerém pečlivém nasnímání všeho, co vůbec jde, takže jsem ho raději úplně vypnul. Každé druhé přihlášení zadávat kód, protože snímač nic nerozpoznal, je také velké zdržování. A opět slyším iBeránka, jak se tlemí: máš debilní uši a prsty, neměl ses tak šťourat v zadku a poděkuj porodníkům, že ti při výlezu nenarolovali ušiska do správné polohy. Aneb dojdi si na plastiku. “Ano, pane doktor, potřebuju předělat slechy a pracky pro iPhone, půjde to?”

A tak bych mezi štvoucí drobnosti ještě mohl dát jinde obvyklou věc, a to absenci přímého zástupce na volání konktaktu na hlavní ploše, což také nejde, pouze přes widget oblíbených. Debilní jsou také dvě vystouplé čočky na zadní straně, kvůli kterým se telefon bez pouzdra divně kolébá na stole, nicméně chápu potřebu větší optiky a zase snahu o co nejtenčí profil. Na danou cenovou hladinu je i ozvučení dost hrozné a strašlivě plechové. A ještě mne napadá, že si Apple s těmi sluchátky šlápl na vlastní tkaničku a hodil držku, protože mám ten nejlepší notebook na světě, tedy MacBook (hééč, naštěstí ne ten nejnovější, je to dárek, jinak bych ho dávno prodal) a ta sluchátka s malým Lightning konektorem do něj samozřejmě nenacpu, protože opačná redukce u telefonu ani u notebooku není a počítač stejný konektor nemá.

Opravdu žádný jiný telefon, který jsem doposud měl, mne nepřivádí do stavu naprostého vzteku, jako šíleně nedokonalý a totálně ořezaný iPhone 7. Již kdysi jsem měl iPhone 4G, který byl na svoji dobu dost revoluční jako takové výborné mejdlíčko, což sedmička ale dnes není ani omylem, kdy moderní technologie spíše nestíhá a jen tak tak dohání. Žádný telefon není dokonalý, ale kdybych nemusel iPhone používat kvůli zaměstnání, dávno by mi hnil v krabičce někde naspod prádelníku. I méně nároční lidé v práci se ho bojí, protože pro typického technologického laika je už šokem, když nový iPhone vybalí a on jim odmítá cokoli vydat a vytrvale oxiduje s nějakou hláškou o internetu, vyplňování nemožných dat a stažení nějakých podezřelých Looney iTunes. Proč to nejde jako u jiných, prostě zasunout simku a hned jet? Sedmičkový iphone je tak v mých očích naprosto předražený křáp, který dobře poslouží jen buď jako frajeřinka, protože dnešní omladina nedělí mobily na levnější a dražší, ale na mobily a iphony. Nebo jako módní doplněk, bez něhož prostě nejste IN. Však viděli jste na Facebooku nějaké selfíčko mladé dívky před zrcadlem, jak se naparuje se svýma přefouklýma kozama a zadnicí, aby se v odrazu zrcadla neobjevil symbol s ohryzkem?

Kdyby ten telefon stál bratru patnáct tisíc, neřeknu ani popel, ale tady opravdu platí, že si za tu strašnou dardu kupujete naleštěnou bídu. Telefon má naprosto nerozumné vlastnosti a chybějí mu totálně základní funkce. Když jste dávno navyklí na produkty Apple, tak přístroj asi vnímáte jinak, ale já se tomuto podivnému mikrosvětu nemíním tak šíleně podřizovat, jak si žádá. Jasan, bezpečnost především a když toho hodně zakážeme, uživatelé nic nezkurví, ale já raději preferuji jistou svobodu, s níž iPhone ale vůbec nepočítá.

(Poznámka, kterým to nedošlo: článek je napsán ve velmi mírné nadsázce.)