To si takhle jednou parta čerstvě promovaných inženýrů informatiky sedla do hospody a radila se, co po právě dokončené škole podniknout, protože všechny bavilo tvořit hry. A tak slovo dalo slovo a kamarádi si založili malé nezávislé studijko Cybernetic Walrus. Stalo se v Belgii jen před rokem, kde možností, jak se v herní branži uplatnit, zase tolik není. Když se tito nadšení vývojáři začali bavit o své budoucí práci, rozhodli se vsadit tak trochu na jistotu. Vytvoří náročnější variaci na futuristické závody v korýtku á la Wipeout, který se jim zdál moc pomalý!
Je ovšem pravdou, že část pracovníků studia na takové hře začala při škole pracovat už před více než dvěma lety, kdy různé části kódu studenti používali při výuce. Firmu si pak založili hlavně proto, aby všechny rozpracované části do sebe pěkně zapadly a vznikl z nich funkční produkt. Samozřejmě potřebovali také z něčeho žít a tak už při škole začali pracovat na různých zakázkách pro jiné amatérské vývojáře. Externě také modelují různé assety, pro architektonická studia v Beneluxu vytvářejí 3D vizualizace bydlení a pro svoji Alma mater vytvářejí různé studentské aplikace pro virtuální a augmentovanou realitu.
Schopní hoši, zdá se, ale utrpěli jednu porážku, když právě s Antigraviatorem neuspěli na Kickstarteru. Pomocnou ruku jim naštěstí podal Vlámský audiovizuální fond VAF, jenž s radostí podporuje mladé a nadané vývojáře audiovizuálních děl v Belgii. Hlavně díky jeho financování se Antigraviator dočkal svého dokončení a vydání v digitální podobě pod křídly malého holandského vydavatelství Iceberg Interactive.
Antigraviator jsou futuristické závody antigravitačních lodí v uzavřené dráze, jež se možná až moc podobají Wipeoutu či F-Zero. Od těchto sérií je odlišuje o něco vyšší základní rychlost bez urychlení, pohybující se mezi 500 až 600 km/h. Základní lodě Wipeoutu obecně frčí kolem 450 až 500. Zvolen byl podle mého nešťastný systém powerupů. Na dráze jsou porůznu rozmístěné značky tzv. pastí. Těchto nástrojů je celkem 15 typů (mrkněte na první obrázek v dolní galerii), od klasických řízených střel přes bedny na trati až třeba po nuceně obrácené řízení lodi. Tyto zbraně si nesbíráte tradičně přejetím, ale na malinkou chvilinku vás hra upozorní, že poblíž právě projíždí protivník a vy máte drobný okamžik na dálkovou aktivaci nejbližší pasti, která tak projíždějící vozidlo může zastavit. Na druhou stranu i vás hlasatel upozorní na aktivní past před vámi, jíž se teoreticky můžete vyhnout objetím či pořádným přiložením pod kotel.
Co jsem při závodech vypozoroval, tento systém powerupů moc dobře nefunguje, protože na aktivaci máte drobný okamžik a v tom rychlém trysku si často drobné cedulky ani hlasatele nevšimnete. Jestli se vám i pozdější závody kampaně ve Wipeoutu zdají celkem lehké, doporučuji vyzkoušet Antigraviator. Jakkoli to podle tachometru působí, že o tolik rychleji neplachtíte, v reálu je pocit z rychlosti naprosto brutální a pro čistou jízdu bez zpomalování o mantinely potřebujete extrémně hbité reflexy a ostrý pohled.
Na počítači hra jede naprosto plynule a v syté, jasné a pastelově neonové grafice i výtečně vypadá. S Unity enginem se tvůrci učili už na škole, takže je vidět, že ho mají dobře zvládnutý. Závodní korýtka jsou rozdělena do 6 různých světů (město, poušť, hory, vesmír, ostrov a cvičné), přičemž máte na výběr 16 unikátních tratí s možností opačného gardu, což na tuto menší hru není zas tak špatné. To už více zamrzí pouhá trojice lodí na magnetickém polštáři s jedinou kamerou. Nápaditým korábům z wipeoutů se vůbec nemůže rovnat.
Ani 3 obtížnosti, navíc volitelné pouze v rychlém závodě, nemusí vyhovovat úplně všem hráčům. Osmička lodí v jednom závodě je pak na dnešní dobu ryze standardní číslo, které ctí i Wipeout, ale např. aktuální nástupce překlopných autíček Rollcage jménem GRIP má na startovním roštu lepších 10 vozů. Zamrzí i absence opakovaček, ovšem majstrštykem je úžasně atmosférická syntetizátorová hudba.
I po stránce herních režimů hra vůbec ničím nepřekvapí. Úvodní instruktážní závod vám představí systém pastí, rychlý závod přejdu, protože zajímavější je kampaň, rozdělená do 8 postupně náročnějších lig, tedy turnajů se čtyřmi společně bodovanými závody. Velmi chválím přítomnost rozdělené obrazovky dokonce až pro 4 hráče, přičemž si můžete hromadně zajezdit nejen v online režimu, ale i v celé kampani. Prozatím si ale nemůžete založit vlastní online závod, k dispozici jsou pouze oficiální internetové seance bez možnosti většího přizpůsobení.
V recenzi na Zingu jsem kritizoval podstatně zkušenější a movitější Codemasters za slabé čtyři typy jízd a soubojů v jejich průměrné arkádě ONRUSH. Stejně malý počet najdete i zde, nicméně v Antigraviatoru se již naštěstí klasicky závodí, i když opět na naprosto předvídatelné a tradiční notě, kdy nic nepřekvapí. Kromě klasického úprku o umístění do cíle, Antigraviator nabízí ještě „automatový“ závod s průjezdními body navyšujícími tikající čas, běžnou vyřazovačku (poslední v kole končí) a pak již jen obyčejnou časovku bez soupeřů pro poznávání tratí pěkně v klidu a bez strkanic.
A to je vlastně už úplně vše, co Antigraviator přináší, jako typická hra, která vás v ničem neoslní, ale ani nezklame. Wipeoutu, čímž nemyslím jen nabušenou kolekci Omega, i GRIPu, se samozřejmě nemůže rovnat, na to je Antigraviator podstatně menší a daleko méně ambiciózní projekt, ovšem s přihlédnutím k nižší ceně kolem pěti až šesti stovek se jedná o docela povedené závody, na které se akorát možná lepé kouká, než se hrají.
Hodnocení GamesBlogu: 6/10
Nejnovější komentáře: