Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

corruption 2029 banner

 

I když jste tu hru třeba nehráli, tak jste o ní jistě alespoň slyšeli. Mám na mysli akční tahovou strategii s komickou trojičkou zmutované dívky, kačera a prasete Mutant Year Zero z roku 2017, která je první hrou malého nezávislého švédského studia The Bearded Ladies. Díky solidnímu úspěchu této neortodoxní strategie tvůrci minulý rok vydali navazující datadisk Mutant Year Zero: Seed of Evil a letos na stejném základě a enginu dokončili a vypustili velmi podobný titul Corruption 2029. Novinka je opět žánrově identická akční strategie s tahovými souboji, znovu využívající Unreal Engine a stejně tak i celé herní schéma Mutant Year Zero včetně skoro všech jeho herních mechanik.

Až se dá říci, že Corruption 2029 je prakticky shodná hra, pouze zasazená do jiné doby, světa, s novým uživatelským rozhraním a s jinými protagonisty i antagonisty. A opravdu je to tak. Autoři si u své druhé velké hry, kterou pouze pro PC vydali exkluzivně na Epic Games Store (návod, jak si nechat vrátit peníze, pokud nejste spokojeni) před necelým měsícem, zkrátka a dobře hodně usnadnili práci, pročež její výroba ty uplynulé tři roky od dokončení Mutant Year Zero rozhodně nezabrala.

 

  • Platforma: PC
  • Datum vydání: 17. 2. 2020
  • Výrobce: The Bearded Ladies (Švédsko)
  • Vydavatel: The Bearded Ladies (Švédsko)
  • Žánr: akční tahová strategie
  • Česká lokalizace: ne
  • Multiplayer: ne
  • Dat ke stažení: 3,7 GB
  • Herní doba: 16-20 hodin
  • Přístupnost: neomezena
  • Prodejní verze: digitální (Epic Games Store)
  • Cena: 19,99 EUR (540,-)

 

Zatímco se Mutant Year Zero odehrává na Zemi po globální jaderné válce, Corruption 2029 svůj příběh vkládá do blízké dystopické budoucnosti Severní Ameriky roku 2029, v níž propukla druhá občanská válka mezi dvěma silnými frakcemi: N.A.C. (New America Council) a vaší U.P.A. (United People of America). Jelikož je Corruption 2029 postavena na základech předchozí hry, nepřekvapí, že se opět chopíte role velitele malého tříčlenného (a v druhé půlce často i čtyřčlenného) družstva futuristických a augmenty/implantáty vylepšených vojáků, přičemž je (a celou hru) sledujete skrze oči dronu z horního ptačího pohledu, který si můžete svobodně natáčet, ale již nikoli přibližovat a oddalovat.

 

 

Kupodivu tvůrci svoji druhou hru pojali daleko méně ambiciózně než předchozí Mutant Year Zero, takže v reálu vytvořili produkčně menší, levnější a jednodušší titul kategorie AA, čemuž odpovídá podání toho zmíněného příběhu, který tu vlastně skoro ani není. Jako vojáci jedné generické válčící strany (ta jasně hodná tu totiž není ani jedna) bojujete v 18 kratších i delších misích proti té druhé generické straně, a to je asi tak všechno, s čím vás Corruption 2029 pro začátek i konec seznámí. Rozkazy se dozvídáte pouze z textových brífinků, takže nějaké střihové scény či alespoň textové přiblížení pozadí a děje tu vůbec nenajdete. Tedy až na noviny a zápisky civilistů, které občas nacházíte po úrovních, a jež vám mnoho nepomůžou. Dokonce i když se nabouráte do notebooku nepřátel, stejně se vůbec nedovíte, co za tajné zprávy obsahuje, jen se vám odškrtne splněný úkol.

A to je velká škoda, protože takto občas ani nebudete vědět, za jakou z těch dvou znesvářených stran, které si obě berou jako rukojmí civilní obyvatele, vůbec hrajete. Naštěstí 99 % hry budete bojovat v půdorysně čtvercových i obdélníkových a oproti polootevřenému prostředí v Mutant Year Zero již mírně užších úrovních, kdy si v tom zápalu bitvy proti přesile nepřátel díry v příběhu, resp. jeho plytkosti ani nevšimnete. Už Mutant Year Zero exceluje vynikajícím bojovým systémem tahových bitev, kdy do svého prozrazení chodíte po lokaci naprosto svobodně v reálném čase, abyste se kdykoli přepnuli do tahového režimu Léčky (Ambush), v němž pak bojujete až do úplné likvidace všech nepřátel kolem vás.

Pokud jste si zkusili Mutant Year Zero, tady se okamžitě zorientujete. Ve velmi příjemné grafice se opatrně pohybujete po lokaci, v níž máte obyčejně plnit obyčejné rozkazy typu vykosit všechny protivníky, vyhledat a osvobodit nějakého VIP zajatce (tím se v úrovni přidá jako další bojovník do vašeho družstva), nebo najít a nabourat se do nepřátelského počítače. Což jinými slovy vesměs vždy znamená prostě vykosit všechny nepřátelské vojáky, protože jak na jednoho vystřelíte, tak se kolem vás stejně seběhnou všechny okolní hlídky.

 

 

Daleko větším problémem hry než absence příběhu a pořádného zasazení je malý počet jen 8 lokací, do nichž se v každé druhé třetí misi neustále vracíte. A do jedné z nich se dostanete navíc jen jedinkrát na úplném začátku. Navíc jsou si místa velmi podobná, takže ať už bojujete na mostě, u motelu, vedle policejní stanice, u mýtné brány nebo u vojenské základny, všechno je to na jedno brdo se stejnými překážkami, domy, ruinami, silnicemi a různým haraburdím. A ono to vůbec působí podivně a neuvěřitelně, když nejdříve v jedné misi kompletně vyčistíte celý motel, načež vám spojařka ohlásí, že tam konečně díky vám může poslat další týmy.

Jenže v jedné další misi se sem znovu vrátíte a všechno je opět jako prve: motel obsazený nepřítelem, pouze s jinak rozmístěnými a částečně odlišnými jednotkami, takže se na to samé místo opět po vašem vyčištění klidně za chvíli vrátíte zas. Když si k tomu přičtete, že od poloviny hry bojujete proti stále stejným jednotkám taktéž vylepšených vojáků a robotů ve stylu terminátorů, načež skoro vždy musíte jen zlikvidovat všechny protivníky na monitoru, kolem půlky hry, a tedy kolem nějaké desáté mise, už je hra hodně stereotypní, protože děláte furt to samé a v těch samých kulisách.

Přitom soubojový systém na tahy je naprosto parádní, jednoduchý, intuitivní a velmi přehledný. Každý váš bojovník má vždy 2 akce na tah, které může utratit např. na pohyb, útok, léčení sebe i ostatních (vždy ale jen jediný léčený), odpalování výbušnin nebo na lepší krytí či hlídku, kdy sám vystřelí proti útočícímu nepříteli, jenž se dostane na dostřel. Vždy vidíte, kam se pohnete, jaký stupeň krytí tam získáte či jakou úspěšnost a kritický zásah dokážete každému cíli uštědřit. Tuto činnost si vybíráte jednoduše volbou jedné z ikonek na spodku obrazu. A je skvělé, že se tato hra dá naprosto pohodlně ovládat jak myší s klávesnicí, tak dokonce i ovladačem!

 

 

Hra disponuje 3 obtížnostmi, které značí počet nepřátel na scéně a velikost jejich životů, přičemž i na tu nejlehčí vás může docela potrápit. Ostatně sami tvůrci Corruption 2029 označují jako těžší hardcore strategii, protože i ty lékárničky musíte nejdříve najít. Já hrál na prostřední, a kolikrát jsem musel použít všech dostupných možností krytí, léčení, obrany, ale také útěku z dostřelu, a dokončil boj třeba s posledním dílkem života jednoho z mých vojáků. Umělá inteligence protivníků je docela vyhovující, nejsou úplně blbí, aby vám lezli přímo před hlavně, ale nejsou ani moc chytří, aby se dokázali lépe krýt či vás obcházet. Díky tomu ale není kampaň nijak extra obtížná či frustrující, jako spíše nudnější a stereotypní, protože k dispozici máte i možnost okamžitého ukládání a nahrávání pozice.

Za plnění hlavního a vedlejšího úkolu v misi pro své vojáky postupně získáváte nové a silnější zbraně (např. brokovnici či mega účinný rotační kulomet), ale hlavně implantáty, jichž každý bojovník pobere trojici. Máte tu obyčejné zvýšení zdraví o 4 body nebo lepší brnění, ale i prodloužení dostřelu, větší šanci na kritický zásah s plným účinkem, raketový skok po úrovni nebo třeba vyvolání klonu v boji, který od vás přesune pozornost nepřátel na sebe. Zhruba od poloviny hry už budete v tomto směru hodně silní a mocní, takže jsem na tu prostřední obtížnost mise obyčejně ukončil na první pokus, byť to okamžité ukládání kdykoli hodně pomáhá a snižuje náročnost.

Corruption 2029 je ale také občas hodně absurdní. Tak kupř. úrovně jsou plné evidentně funkčních vozidel, střeleckých věží a tanků, přičemž až na sporadické kulometné věže nic z toho ani jedna strana nikdy nevyužije. Asi pro genderovou vyváženost je každý druhý/třetí nepřítel ženská. Ono působí dost podivně, když to napálíte do silného a nebezpečně vypadajícího robota, který začne pištět, že potřebuje ihned posily. Nelze ani vzít a použít zbraně po mrtvolách, nepřátelé vás někdy vidí a odhalí i tam, kam nemohou vůbec dohlédnout, a ten quick save/load se velmi hodí v docela častých případech, kdy natočíte zbraň s rozptylem na cíl (třeba brokovnici), ale váš voják z nějakého důvodu vystřelí úplně jinam do prázdna. Hraní také zbytečně natahují rozkazy, kdy máte v jedné lokaci najít osobu, ale pak s ní musíte zdlouhavě putovat třeba přes dvě další lokace do místa vyzvednutí, přitom v první půlce hry se tam můžete rovnou teleportovat, ale později už mi tuto funkci hra nenabídla.

 

 

Aktuální cena 19,99 EUR, což je lehce nad pětistovku, je myslím pro Corruption 2029 naprosto adekvátní, protože vám tato strategie dodá velmi solidní tahové bitvy na nějakých 16-20 hodin hraní, což není vůbec špatný čas. Všechny mise si samozřejmě můžete kdykoli zopáknout, protože za plnění déletrvajících úkolů (např. s touto zbraní zabij 15 nepřátel nebo zabij 5 protivníků bez prozrazení) dostáváte medaile, které na jediný průchod kampaní rozhodně všechny nezískáte. Ovšem ve světle té menší variability hry hlavně díky střídmějšímu počtu lokací a nenápaditým a obyčejným zadáním misí, je původní Mutant Year Zero stále daleko pečlivější a promakanější hrou.

 

Hodnocení GamesBlogu: 6/10