Recenze Disjunction – dvourozměrný Deus Ex

Na festivalu PAX East 2020 v americkém Houstonu se v červnu minulého roku poprvé veřejně představilo Disjunction – akční 2D RPG s důrazem na kradmý postup, vložené do temného kyberpunkového světa blízké budoucnosti. Mají ho na svědomí tři bráchové z newyorského indie studia Ape Tribe Games. Pro svoji první hru se sourozenci inspirovali hned u několika hvězdných herních značek, jako je scifárna Deus Ex, pixelartovka Hotline Miami, první 2D díly Metal Gear či série Shadowrun. Na určitou část ze všech těchto příkladů při hraní Disjunction narazíte, což ani není na škodu, protože i tak si jde Disjunction svojí vlastní cestou a o žádnou vykrádačku výše zmíněných titulů se naštěstí nejedná. Ještě dříve, na festivalu Atlanta Dreamhack 2018, Disjunction, což znamená rozdělení, získalo cenu pro nejlepší nezávislé RPG.

V Disjunction máte více kumpánů

Zajímavou funkcí hry jsou tři hratelné postavy, každá s vlastními schopnostmi, možnostmi augmentovaného vylepšení a unikátními talenty. Jako první se vám dostane do rukou soukromé očko Frank, dále pak bývalý vězeň Joe a nakonec i hackerka Zhi Zhu. Disjunction tvůrci umístili do New Yorku, v němž bydlí, ale v jejich pojetí je to nepříliš klidné město blízké budoucnosti roku 2048, samozřejmě vymodelované jako kyberpunková a dystopická megapole, které velí zkorumpovaný a neoblíbený starosta. Uprostřed Manhattanu kolem Central Parku se pak rozkládá nevábná bezdomovecká čtvrť zvaná Central City, do níž starosta sváží všechny zkrachovalé existence a sociálně slabé obyvatele. Lůzu je přece lepší mít pod dohledem, než aby se míchala mezi smetánku v luxusních distriktech, ne? Jenže když nového velitele místního policejního sboru někdo brutálně zastřelí, je z vraždy obviněn oblíbený vůdce Central City.

Navíc se u něj doma najde velká zásoba extrémně silné drogy zvané Shard, která zamořuje stále více a více centrální New York a má na svědomí silně vzrůstající kriminalitu. To je dost podivné, protože vůdce Lamar Hubbard nikdy ani mouše neublížil, vždy pomáhal slabým, s policií docela vycházel a ani drogy normálně nebral. Zatímco vedení města a policie má jasno, obyvatelé začínají věřit, že vraždu na Lamara někdo hodil neprávem. Když pak soukromému detektivu Frankovi zavolá jeho přítelkyně, Lamarova manželka, dá se očko do práce. První na řadě je pofidérní klinika, jež překvapivě léčí zcela zadarmo kohokoliv, přitom v Central City platí jeden hlavní zákon, že tu právě vůbec nic není zadarmo. Lamar ji nedávno navštívil a stejně jako mnoho dalších pacientů byl posléze uvězněn. Že by nastrčené pracoviště pro tichou likvidaci nepohodlných? To už musíte sami vyšetřit!

Cyberpunkové pixely

Autoři zvolili pixelartovou 2D grafiku z velmi přehledného horního pohledu, jež v tomto případě nijak nevadí a na Disjunction se docela hodí. Je vidět, že u tvorby hodně přemýšleli, takže máte k dispozici i velmi praktickou volnou kameru, takže s ní můžete bez vlivu na vaší postavičku najíždět i více do stran, čímž lépe přehlédnete blízké okolí, co vás nebezpečného v něm asi čeká. Celkově navštívíte šestnáct úrovní, tedy různých lokací, což vám zabere kolem deseti až dvanácti hodin. To je na menší indie hru velmi dobrá trvanlivost! Z rozpočtových důvodů ale ve hře chybí dabing, takže informace podávají textová okna. Nicméně na druhou stranu si všechno klidně přečtete (angličtina tu není nijak složitá), protože cedule sami odklikáváte. Kromě běhu a plížení, kdy vidíte i kužele výhledů nepřátel, máte k dispozici jak střelbu (nábojů je ale omezené množství), tak i nesmrtící úder, jenž se hodí pro tiché zabití zezadu.

Už jsem psal, že Disjunction je hra s důrazem na tichý postup, přičemž vás v tom pěkně sama podporuje. Vytáhnout totiž můžete i taser, jenž protivníka na čtyři vteřiny omráčí a časem se dostanete k různým nástrojům a užitečným zbraním, kupř. typu kouřových a omračovacích bombiček. Každou ze tří svých postav si směřujete skrze přidělování augmentovaných vylepšení (osm na postavu) a talentů (šestnáct na postavu), mající za následek obvyklé klasiky typu rychlejšího léčení, vyšší kadence střelby, tiššího plížení apod. Po cestě nacházíte lékárničky, přístupové karty či materiál pro své vylepšování a opravdu skvělá je možnost přenášet mrtvoly! Zvlášť chytré mi přijde, že vždy před každou novou úrovní si můžete odemčená vylepšení a talenty naprosto svobodně měnit za jiné. Disjunction podporuje jak myš s klávesnicí, tak i ovladače, takže se velmi pohodlně ovládá a vaše postavy se také hbitě přesunují.

Metal Gear Disjunction

Typické hraní je velmi podobné právě těm prvním 2D metal gearům z konce osmdesátých let, takže se svým agentem infiltrujete určitou lokaci, kradmo se pohybujete kolem, sondujete terén a zezadu tiše odpravujete jednu stráž za druhou. Když se situace zvrtne, tak vytáhnete svoji bouchačku a prostě se prostřílíte dále, ovšem na to pozor, protože lékárniček není mnoho a na pár zásahů ztratíte skoro celou stupnici života! Vždy v rohu vidíte své aktuální úkoly, přičemž zpočátku to je třeba vyhledání různých důkazů. Později na scénu přicházejí i roboti a odolnější protivníci, takže se vám pečlivé přerozdělování vylepšení a talentů bude hodit. Disjunction je nejen na poměry nezávislých her pečlivým titulem s výbornou dystopickou atmosférou, který si vysloužil přezdívku „dvourozměrný Deus Ex”. Ovládání je přesné, grafika solidní, příběh vtahující, ovšem vytkl bych jistou stereotypnost prostředí, jež tvoří jen barevné zdi, dále střídmé interiéry a velmi drobné písmo. Z GOGu si stáhnete demo.

Hodnocení GamesBlogu: 8/10